Smíme se vrátit? (15)
Představ si den.
Tomuto okamžiku vládnu já, dcera Prvorozeného.
Slunce svítí vysoko na nebesích v celé své kráse.
Jeho sluneční paprsky Země i její obyvatelé potřebují.
Ale pak je tu můj bratr.
Jediné co nás rozděluje je poslání a barva srsti. Ta má je béžová až zlatavá jako samo slunce. Ta jeho černá až modrá s bílými kadeřemi v barvě měsíční.
Měsíc a slunce.
Den a noc.
Sestra a bratr.
Válka.
A je to tu.
Titáni se hněvají.
Zneuctili jsme jejich moc a oni se probudili. Po několika tisících let opět povstali z popela svého spánku.
Hněv a porušení pravidel nám hráli proti kartám.
Nemohli jsme se obhájit.
Chránili jsme oba titány vlastními životy.
Ale teď nás sežehly paprsky.
Na prach nás spálili a roznesly do všech koutů galaxie.
Slunce i měsíc právě ožili.
Převzali si otěže do svých rukou, ale přesto ví, že udělali chybu.
Neumí ovládat svá těla, neznají obyvatele Země.
A proto truchlí.
Špatné rozhodnutí ubližuje všem, ale my už se nemůžeme vrátit.
Nebo ano?
Pověz mi poutníku, jak se máme vrátit domů?
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top