Je slunečné odpoledne a ty ležíš pod sklaním převisem zasypaný kamením.

Žiješ, stěžka dýcháš a pevným stlačením očních víček k sobě, se pokusíš zaostřit svůj rozmazaný zrak.

Přeci jsi nechtěl tak moc, ne?

Jenom dohonit toho nádherného tvora, který opět po tolila stoletích měl právo sestoupit na zem.

Když jsi šel po pěšině a za křoviskem spatřil pár zlatavých kočičích uší zavládla v tobě radost a zvědavost.

Stačilo se jen přiblížit.

Jenže, když tě zvíře obrovským obloukem přeskočilo a tobě se naskytl úžasný pohled na onoho tvora...

Rozběhl si se za ním.

Jeho tělo bylo černé, hlava rudá, směrem nahoru nabírala oranžový nádech. Na zádech i hlavou zvláštní dlouhá srst, nebo snad pírka?
Vypadali jako zapadající slunce v oceánu.

Ohnivé znaky na černém těle, rudý ocas a pár slunečných očí ti zmizel zrovna u onoho útesu.

Unaveně si oddechoval a lapal po vzduchu.

A pak?

Během vteřiny se za tebou ozvalo naštvané dupnutí pacek.

Celý kus se utrhl a společně s tebou teď letěl na zemi.

Poslední pohled a přání zjistit o jaké úchvatné zvíře se jedná.

Jeho postoj je majestátní a jeho hlas, který se rozvoní krajem jako ukolébavka tě omámí.

,,Jsem Yallïsn. Určuji barvu všeho živého i neživého na Matruë.''

Oči se uzavřou a ty propadneš do tmy stejně jako onen tvor.

Pomužeš mu vrátit se Domů?