,,Zdravím tě, poslíčku!''
Bělavá dračice s odleskem západu slunce zvedne svoji ušlechtilou hlavu.

,,Copak hledáš?''
Položí otázku, ale ty mlčíš.

Ona ji totiž zná.

,,Chceš vědět co jsem zač, že?''

Štíhlé tělo se zavlní a bílé šupinky se na slunci zalesknou.

,,Kroť svoji zvědavost, člověče. Šetři si dech, odpověď znáš.''

Jako na povel bičem tě popadne myšlenka. Ona bohyně stojící před tebou se jen zazubí a její rousy na hlavě se zavlní.

,,Ovládám myšlenky. To díky mne můžeš přemýšlet, to já ti připomínám věci na které nesmíš zapomenout.''

Zorničky se ti zvětší, chceš ze sebe vydat další hlásku, ale nemůžeš. Dračice tě předběhne.

,,Nežiji... Musíš mi pomoct.''

Cítíš se zmateně. Nemáš nejmenší tušení o čem ona bílá kráska mluví.

,,Vypusť mě z temnot... Má moc kolísá... zapomene-''

Ticho.

,,Zapomeneš svůj původ a svoje poselství.''

Doufám, že nezapomeneš, že mi vymyslíš způsob jak se budu moci vrátit Domů...