Rychlost, vítr, naráz.

Rychle se míhající auta a prudký naráz, který tě donutí v záklonu se hlavou udeřit o palubovou desku.

Prudce otevřeš oči a vyjekneš.
Vidíš své tělo namačkané v hromadě plechu. Po soánku a tváři ti stéká úzký pramínek krve. Levá noha doslova vyčnívá ze dveří a je v nepřirozeném úhlu.

Nic nechápeš, ale mezitím stoupáš do výšky. Nechceš odejít a tak bezradně mácháš rukama.

,,Chyť se člověče.'' Ozve se najednou a okolo tvého těla se s odstupem obtočí štíhlé hado-dračí tělo.

Bílé šupiny mají mořský nádech modré. Vlní se jako vlny na moři a v koutcích se jim odráží duha. Na hřbetu plane nebesky tmavě modrá kštice.

Zašneš člověče a s vykulenýma očima se ocasu chytíš.

Opět se objeví záblesk a ty nasucho polkneš, když se podíváš na své nohy. Pod tebou je celý svět, celý vesmír.

Ječel bys, křičel, řval děsem, ale místo toho se jen nesnažíš stát s otevřenou pusou a sledovat toho hadu podobného tvora.

,,C-co jsi zač?''

,,Není podstatné kdo jsem, ale proč tu jsem.''

Zasyčí ono stvoření a odhalí tak svůj rozstřapený jazyk. Dva ledovce tě propálí a ty najednouš víš.

Všechny vzpomínky, pocity, zkušenosti a myšlenky vidí on.

A ty žasneš ještě víc.

Zná každého člověka na planetě, každou bytost, která žije.

Musel vidět tolik osudů...

Usměješ se.

Nejen, že se otevřela Nebeská brána, ale ty si zjistil jednu věc.

Tenhle tvor se po dlouhé době vrátil Domů...