Smím se vrátit? (13)
Vodní hladina se rozvlnila a propukla v smích.
Voda se smála.
A jediný kdo toto mohl dokázat byl On.
Žraloku podobný tvor.
Vždy, když oceán smutněl se objevil on. Dováděl v jeho vodách a zpíval s ním. Plaval a vyskakoval v bouřících se vlnách, aby zabránil povodním. Aby zanikly obrovské vlny, dnes zvané jako tsunami.
A oceán se utišil. Zazpíval ladnou melodii a ponořil se zpátky do polospánku.
Skvrnitý tvor zažehnal hrozbu.
Pro tentokrát ochránil obyvatele souše.
A takto to trvalo řadu let. Vše bylo tal dlouho dokonalé.
,,Žil jsem a chránil, aniž by o mě kdokoliv věděl. Ale všechno dobré jednou končí.''
Tato slova pronesl On v soudný den.
Něco se zvrtlo a oceán začal běsnit.
Žahal a kousal.
Bránil se tak moc, až svého přítele uštval.
A ten den se stala zvláštní věc.
Oceán spustil v pláč, ale ne v obyčejný.
Začal truchlit a vylívat si vztek na obyvatelech souše. Posílal povodně a ničil vše, štval sopky a dráždil pevninu.
Ale pak se krajina zableskla a na nebi se objevil průsvitný obrys. Oceán na několik vteřin opět utichl.
Vzduchem se rozezněla ona melodie, ale smuteční se špetkou štěstí.
Smuteční píseň zněla krajinou a oceán se uklidnil.
Na pár chvil vzniklo opět souznění, ta neskrotná harmonie...
Ale onen tvor měl rozsudek konec.
Nikdy se už nevrátí Domů.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top