Patvor.

Mnoho generací před Vámi na mně házelo špinavá slova.

Obluda, vyplivec, visin, bourec a mnoho dalších slov.

Nerozumíš jim? Věř mi. Nechtěj znát jejich význam.

Ale hlavní otázka je prostá.

I přesto, že jsem byl odsuzován jsem na světě měl své místo. Jaká tedy byla má role?

Žádná.

Nic.

Nesměj se. Je to pravda. I toto je důležitá role. I samotné nic má na světě své místo.

Bral jsem, ale neměl moc dát.

A proto mě zahubili. Vyvraždily mé bratry, aby se zbavili tě prázdnoty. Aby narušili posvátnou rovnováhu.

Chtěli konec.

Jenže, když neexistuje nic nemůže pak existovat něco.

Hloupí to tvorové.

Přišli o své nic, o schopnost ovládat své dobré já.

Ten kdo se směje naposled ten se směje nejlíp - toto tvrdíš ty. A já se smál. Tak moc jsem si myslel, že lidé nejsou schopni za něco truchlit.

Spletl jsem se.

A ty truchlíš.

Si totiž jiný než ostatní. Máš v sobě část mě.

Věříš mi, ne?

Člověk jako ty potřebuje v něco věřit.
Potřebuje mít část ničeho.

A co teď?

Jak mi pomužeš vrátit se Domů?