Dívka s tmavými vlasy střižené na mikádo šla za tmy domů.

Šla po cestě vedle lesa se sluchátky v uších. Nemohla je slyšet. Dvě dívky jí z lesa pozorovaly. Křupalo pod nimy listí, ale bruneta je přes hlasité písničky neslyšela.

Holčina s černými vlasy měla u sebe lano, kterou pak brunetu svážou, blondýnka měla u sebe zase nože. Velké, malé, tupé i nabroušené.

Nejdříve se obě dívky ujistily, že nikdo v okolí není. Vzduch čistý.
Během chvilky byla holka s hnědými vlasy svázaná a odtažena do lesa. Chtěla křičet, ale přes hadr v puse z ní vycházely jen tlumené křiky.
Jenže mladé ženy její vzbouzení přestalo bavit. Světlovláska jí udeřila tupou stranou nože do spánku a tak bruneta upadla do bezvědomý.

V jejich úkrytu na ni chrstly studenou vodu. Ta se hned probudila a začala se kolem sebe rozhlížet. Viděla dvě povědomé dívky. Jednu s černými vlasy. Silva. Druhá měla blond husté vlasy. Verča.
Obě se na ni usmály. Bruneta, Bára, začala křičet a nadávat jim. „Jen křič, stejně tě nikdo neuslyší." promluvila černovláska. Bára se snažila vstát ze studené země, na které do teď seděla. V tom jí ale zabránily řetězy, které byly připevněny na stěně. „Je to marné, nikdo tě hledat nebude." řekl jí blondýna Veronika.
Svázaná se rozbrečela. Prosila o puštění, o slitování, o pomoc. Holky jí to ale nežraly. „Celý život si nám ubližovala a teď, když máme ublížit my tobě, se vzbouzíš a bračíš?" vysmívala se jí Verča. „Ať už to máme za sebou" usmala se Silva.

Obě si vzaly svoje zbraně. Verča vzala skalpel, Silva zase vzala ten největší nůž co tam byl.
Blondýnka jí sedla na nohy, čímž jí zabránila kopat nohama. Černovláska se mezitím věnovala jejímu obličeji. Škrábala jí a jemně jí přejížděla nožem po tváři. Milovala to zděšení v očích svých obětí. Stejně tak blondýnka. Ta se věnovala nohám. Vyřezávala tam různá slova, třeba "utpení, zrada, kamarádství, bolest" a podobně. Taky jí různě řezala.

Byla už jen ve spodním prádle. Všechno oblečení bylo nasáklé její vlastní krví. Měla hluboké rány všude po těle a silně krvácela. Dvě vražedkyně se jí konečně rozhodly dodělat. Jedna jí píchla nožem do srdce a druhá další nožem podřezala hrdlo. Jejich práce byla hotová.

Rozhodly se trochu zatopit v kamnech, co tam měly. Nebylo léto, začínala zima, takže teplo se hodilo. Rozdělaly oheň. Když už jejich podzemní úkryt byl dostatečně vyhrát, hodily tam brunetčino tělo. Nejdříve ruce, pak nohy a pak zbytek.
Nechaly oheň dohořet a zase šly ven. Vydaly se každá k sobě domů.