„Snakes'n' guns, snakes'n'guns." Drtil Harry mezi zuby, když přecházel tam a zpět po zatemněné podkrovní místnosti. Kdesi na okraji města stál velký opuštěný dům s nažloutlou olupující se omýtkou Patřil starému prodavači z vietnamské večerky, která se nacházela uprostřed města. Všichni kolemjdoucí si mysleli, že je to prostě velký opuštěný, chátrající dům, na který starý Bian nemá čas a peníze. Ve skutečnosti se za vysokým plotem a tlustými stěnami skrývalo mnohem víc. Rivoltellova základna.

Kdyby snad obyčejný smrtelník nezasvěcený podsvětí gangů a zločinů vešel do přízemí, nenašel by nic neobvyklého. Interiér domu nevypadal o moc slavněji než jeho zevnějšek. V předsíni stál zchátralý botník a nad ním očouzené zčernalé zrcadlo s velkou prasklinou vedoucí napříč celou plochou. Dříve honosné tapety se kroutily hnilobou a odlepovaly se od stěn ve vlhkých hoblinách. Salón byl malý a jeho jedinou ozdobou byl zrezivělý lustr, který při sebemenším záchvěvu větru tiše bolestně vrzal. Vítr se sem dostal jediným velkým oknem na pravé stěně, kterému chybělo pár tabulek. Bylo také jediným zdrojem denního světla, které chabě padalo na podlahu a vší silou se snažilo odhalit, zaprášená zákoutí a velké špinavé pavučiny. Na pravé i levé straně se nacházely těžké dveře z dřevěného masivu, které sice zub času obral o dřívější lesk, ale nijak jinak se na nich nepoznamenal, byli stále těžké a majestátné, jako dřív. Ty nalevo vedli ven, na terasu a byli pečlivě zamčené. Ty napravo vedli na schodiště dolů do prostorného sklepení. Na protější straně bylo schodiště, stejně jako dveře, z masivního dřeva se zdobeným kovovým zábradlím, které bylo olezlé rzí a pavučinami, studeně stálo a lákalo potencionálního návštěvníka dál, prozkoumat co je nahoře.

První patro skrývalo mnoho tmavých studených pokojů se zataženými záclonami. V mnohých bylo naskládáno podél stěn mnoho těžkých kufrů, psací stoly se div neprohýbali pod hromadou map, papírů a dopisů. Kdo však ví, co ve velkých těžkých kufrech bylo, nikdo je nezvedal a jen čím dál více prachu si na ně lehalo. Další schodiště už vedlo do temného podkroví, tam kde Louis právě ležel na zaprášeném zeleném gauči a zapaloval si cigaretu, Harry chodil tam a zpět v hlubokém přemýšlení a malý Mexičan Duardo skrčen zády k nim něco šteloval na rohovém stolku.

„Ty vado Duardo, tobě to dneska trvá." Zvolal Louis a popotáhl ze své ručně vyrobené cigarety. „Jen si nestěžuj, ještě nikdy jsem to nedělal." Odfrkl naštvaně Duardo a dál se hrabal v podivných přístrojích, krabičkách, drátcích a anténkách. „Něčeho se chyť ne, vždyť už jsi to dělal stokrát." Zaskuhral Louis. „Zmlkni a nech mě pracovat, jsou chytrý, maj všude hesla."

„Hesla má každej debile."

Duardo se dopálil a prudce se otočil na své otáčecí stoličce čelem k zelenému gauči, na kterém si Louis pohodově pokuřoval. „Chceš to dělat ty? Pak se uvidí, kdo je tady debil."

„Normálně napiš univerzální heslo, ne?" Nenechal se z míry vyvést Louis.

„Proboha Harry, přestaň nacvičovat královský pochod a řekni něco Louisovi."

„Něco Louisovi." Zopakoval Harry nepřítomně.

„Tenhle vtip je starej." Protočil očima Duardo, „Kluci já se snažím tady přijít na nějakou stopu a vy neděláte nic, jeden si štráduje, tak že málem prolomí podlahu a druhej se rozvaluje na gauči. Jsou v něm blechy jen tak mimochodem Louisi, zapomněl jsem tě upozornit." Rozčiloval se Duardo.

Louis zařval a vystřelil z gauče a Harry se zastavil u Duardova technického stolku.

„A s čím potřebuješ pomoct, co je za problém?" Zeptal se.

„No podívej." Duardoo něco natřískal na klávesnici a na počítačové obrazovce hned vedle se objevila kolonka požadující heslo, pro povolení vstupu.

„Dával jsem tam univerzální heslo asi padesátkrát a nic, znamená to, že než hackneme přímo univerzálu snakes'n'guns musíme hacknout něco jinýho, abychom dostali heslo a potom co dostaneme heslo, se dostaneme do jednoho z jejich počítačů, hackneme univerzálu a zjistíme, jestli se dá jít dál, třeba do kamer, skladů, rádia a tak, chápeš?"

„NE." Vyhrkl Louis a vyfoukl mezi Harryho a Duarda kouř ze své cigarety.

Harry si mnul kořen nosu a zamračeně se díval na všechnu tu směs drátů a blikajících antének kolem Duardova počítače. „Já to chápu," řekl najednou. „Potřebuješ nějaký součástky, že?" Řekl.

„Jo hodilo by se."

„Zajedu ti pro ně, stejně potřebuju něco doma, provětrat si hlavu a tak. Klidně můžete zatím plánovat něco jinýho, ale nesežerte se." Řekl Harry a seběhl schody dolů až do salónu, tam odemkl a otevřel ty dřevěné dveře nalevo od předsíně, ty, které vedly do sklepení. Kupodivu sklepení nevypadalo zchátrale, jako zbytek domu, jakmile Harry seběhl schody a odemkl další dveře, octl se v luxusně vybaveném obrovském podzemí. Byly zde skleněné skříně plné zbraní, oblečení, nářadí a dalších předmětů. Byli zde černá kožená křesla, velký kávovar a mnoho dalších dveří, do dalších místností. Harry zmáčkl jeden z mnoha stříbrných vypínačů na stěně a na jedné straně místnosti se vysunuly garážové dveře do prostorné garáže, podzemní silnice vedla až za město, kde mohl Harry nepozorovaně vyjet z podzemí a vrátit se do města, aniž by kdo věděl, že byl celou dobu ve žlutém domě.

Takhle se Harry dostal ven a za pár minut už se svým černým porshem uháněl městem. Zastavil se v elektro obchodě a pro prodavači neznámý důvod koupil dva iphony, jeden radio snímač, malý, ale výkonný počítač, vysílačku, dva disky s nejvyšší kapacitou a nějaké elektronické součástky. Prodavač se raději na nic neptal a mlčky tajemného nakupujícího pozoroval. Harry jen stál se svým typicky svraštělým obočím nad pokladnou, beze slov vytáhl kartu a bez problémů zaplatil požadovanou částku, tedy skoro 2000 dolarů. Popadl tašku a odkráčel ven. Tašku hodil na vedlejší sedadlo a rozjel se dál. Jel pomalu, kupodivu povolenou rychlostí a jen přemýšlel.

Díval se kolem sebe a začal si všímat věcí, které normálně neviděl, támhle starý pán před obchodem kouří fajfku, žena tlačí kočárek, dvě babičky se zapovídaly uprostřed chodníku, dítě si hraje s psíkem, projížděl kolem školy a viděl děti v uniformách na hřišti, potom středoškoláky na skateboardech, dívky jak si kreslí do sešitu a.... v zatáčce uviděl povědomou tvář. Jen se mihla, ale i když jel dál, pořád ji měl před očima. Kdo to mohl být. Ty červené tváře, protáhlé lícní kosti, malý špičatý nos a krásné hnědé vlnité vlasy napůl spletené do copu, aby jí nepadaly do očí, šedomodré oči, tak neobvyklé na brunetkách, dlouhé prsty, které svíraly školní tašku. Ano neměla batoh, ale tašku, protože batohy nesnášela už na základní škole, když jí její bratr nakukal, že v nich žijí strašidla, aby mu ten svůj dala. „Pat." Zašeptal Harry, jako by se mu právě nad hlavou rozsvítila imaginární žárovička. Smýkl volant, až pneumatiky zapištěly a jal se velkou rychlostí svištět zpátky před školu. Už tam nebyla. Harry se trhaně rozhlížel kolem sebe a potom ji uviděl, šla už o ulici dál. Rozjel se za ní a samozřejmě ji svým vozem dohnal, jel těsně za ní a v duchu si gratuloval ke koupi vozu s tmavými skly. Srdce mu z neznámého důvodu strašně silně tlouklo, div mu nevyskočilo z krku. Už toho dělal za život nebezpečného a napínavého nespočet, ale teď poprvé někoho sledoval.

Musela slyšet motor, ale neotočila se. Šla nerušeně dál s hlavou skloněnou, v rukou pevně svírajíc tašku. Asi nad něčím usilovně přemýšlela. I on přemýšlel, chtěl vidět její obličej, ale bál se popojet blíž. V hlavě mu znovu vyvstávaly vzpomínky. Byla to vůbec ona? Patricia Venus Malik?

Kdo by v tu chvíli vykoukl z okna na méně rušnou ulici, asi by se podivil zvláštnímu úkazu. Dívka jde tiše, zahloubaně po chodníku a půl metru za ní se pomalu šine černé nablýskané porsche. Jenže lidé nekoukali z oken, koukali na obrazovky televizorů, kde policie informovala ke zvýšené opatrnosti obyvatel kvůli dalšímu zločinu.

Nevím proč, ale zatím jsem na tuhle kapitolu dooocela pyšná. (uvidíme, jak dlouho to bude trvat.)

budu se snažit příběhy updatovat častěji. (ehm)

Omlouvám se, jestli vás nudilo kilometrové popisování domu XD holt moje představy. 

Jo a taky jsem vypozorovala, že mi jde líp psát, když čtu knihy. :D

Prosím o comment co si myslíte :D a jestli se vám to líbilo, tak taky hvězdičku a co si myslíte/chcete aby bylo dál.

Love you all!!!!!

Meg xx

*představte si můj klasickej Louisovskej "goodbye" gif, kterej nejde přidat kvůli pomalému internetu tady na Lipně :D*