14. duben.... dneska nastal ten den, kdy se budu muset jít rozloučit s Erenem. Dneska si bere Armina... bude šťastný. A abych byl upřímný, chci aby byl šťastný a je mi jedno, jestli s ním nebo se mnou. Jelikož jsme s bratrem čekali, až bude větší tma, dorazili bychom pozdě, a to je dost blbé, proto jsme se přemístili. Tedy... já se přemístil a Vitally se tam jednoduše zjevil. Naštestí si nás nikdo nevšiml, neboť všichni koukali na dvojici milenců stojících už u svatebního oblouku. Opřu se o strom a rozhlédnu se. Jedno musím uznat. Je to opravdu krásná svatba. Rudé okvětní lístky na bílém koberci, který je položen v trávě a vede až ke svatebnímu oblouku, u kterého dvojice stojí. Erena sleduju jen z profilu, ale i tak vím, že je krásný. Bílý oblek s rudou kravatou mu krásně padne. Mrzí mě jen, že tam teď nestojím místo Armina.
Do reality mě vrátí až slova oddávajícího. ,, Armine Arlerte, berete si zde přítomného Erena Yeagera za svého právoplatného manžela?'' Následně se z bloňďáčkových úst ozve očekávané ano. Oddávající se otočí na Erena. ,, A vy, Erene Yeagere, berete si zde přítomného Armina Arlerta za svého pravoplatného manžela?''
Bolí mě u srdce, jak na něho Eren kouká... tak oddaně, ale přitom tak falešně. Přál bych si, aby kdokoliv tady věděl, jak to doopravdy je... že za touto svatbou stojí jen pouhá značka na Erenově krku...
Nechal bych se opět unést svými myšlenkami, kdyby se Erenův hlas nezadrhl a neznemožnil tak chlapci odpovědět. Pohlédnu na něj a v jeho očích vidím čirý zmatek. Je potichu a jen třeští oči. ,, Co se tady děje? Kde... kde to jsem? '' optá se šeptem, načež se k němu Armin začne sklánět. To už však hodlám zakročit. ,, Mám takový dojem, že ještě není čas na první novomanželský polibek, Armine. Neřekl ti své ano,'' ozvu se a přestanu se opírat o strom.

Vyděseně se otočím za známým hlasem. ,, L.. Levi... co... co se tady děje?'' zakňučím zmateně a udělám krok dál od Armina. ,, Teď není čas na vysvětlování Erene,'' odpoví mi a přemístí se před Armina, ke mně zády.

Probodnu Leviho nenávistným pohledem. ,, Pamatuj si Levi, když nebude můj... nebude ani tvůj!'' zakřičím a vrhnu se na něho.

Pohled třetí osoby

Svatebčané se v panice rozutekli pryč od místa dění. Od místa, na kterém měla být zpečetěna duše jednoho z bojovníků. Nikdo nemohl vědět, kdo bude poražený, stejně tak, jako nikdo ze svatebčanů nemohl vědět, že je toto boj na život a na smrt. Eren se stáhl do ústraní, držen v pevném objetí dvojčete černovlasého bojovníka. Boj byl plný úskoků, ran, kopanci do břicha, holeně, ale i citlivých partií. Karta výhry se otáčela z jedné strany na druhou tak rychle, jako se při bouřce točí vodní víry na moři.

Boj ustal.... hnědovlasý mladík, který po dobu boje máčel slzami tričko jeho ochránce, vzhlédl. Od rtů se mu vydral zoufalý vzlyk propleten úlevným oddechem.
Silnější upustil na zem blonďáčkovu hlavu a chytl se za břicho, z kterého vytáhl ostrou dýku. I tu upustil na zem a koukl se na čerstvou ránu, která zhyzdila jeho dokonalé tělo. Rána se za okamžik scelila a nechala na těle mladého upíra ještě ošklivější jizvu.
Eren se k němu okamžitě rozeběhl a padl mu kolem krku. Černovlásek si ho k sobě pevně přivinul...

Na malý okamžik se vše zdálo dokonalé...