"Adriene, okamžitě mě polož na zem." Možná se ptáte, co se vlastně stalo. "Měl bych? Popravdě ti nijak neubližuji." Rozesmál se. "Ne, vůbec. Já nechci, slyšíš mě?" Začala jsem Agrestovi bušit na záda, aby mě pustil zpátky na pevnou půdu pod nohami. "Nechceš, ale musíš." Jak já ho nenávidím. "Bude to sranda, uvidíš, pohlídám si tě. Nikdo mi na tebe nesáhne, protože jsem úžasný a každý ví, že bych mu zlámal ruce. Nemusíš se ničeho obávat." Zase to jeho ego, opravdu s tím musím něco udělat. "Ty kdybys měl místo mozku čokoládu, tak ta čokoláda Adriene, nenaplní ani lentilku!" "Ty stíráš líp, jak moje babička a její kočka do hromady." Začal se smát z plných plic. "Já vím, jsem od přírody chytrá a krásná, tak co bys chtěl?" Sakra, musela jsem to od něho chytit. "Víš co? Běž do Narnie." "Proč zrovna do Narnie?" "Aby tě sežral Aslan." Chvíli mlčel. "Aslan je mírumilovný." "Je to můj známý kamarád, tak mu řeknu ať tě zardousí."