Marinette
Nino mě pustil a já se pomalu uklidnila. Kdyby mi mohlo srdce vyskočit z hrudi tak by se už dávno válelo na zemi. "Jestli to nesmažeš tak se rozluč se životem, kamaráde." Otočila jsem se a šla k sobě do pokoje. "No tak maličká, neutíkej nám." Zaslechla jsem za sebou, ale to už jsem zavírala dveře. Musím si pročistit hlavu. Popadla jsem peněženku a klíče a vydala se ke dveřím. "Jdu ven!" Zakřičela jsem na dům a vyšla z domu. Když jsem procházela cizími ulicemi zdálo se mi, že mě někdo pozoruje. Podívala jsem se za sebe, ale tam nikdo nebyl. Jsem asi moc paranoidní. Pomyslela jsem si a vrátila pohled před sebe. Do někoho jsem vrazila. "Omlouvám se." Zvedla jsem zrak k osobě a líp si ho prohlédla. Ušklíbl se a pokračoval dál v chůzi. Divný. Rozešla jsem se. "Marinette! Počkej na mě!" Adrien. "Nemám čas! Jdu za dobrodružstvím!" Uchechtl se. "A ty víš kam, jo?" Protočila jsem nad tím panenkami a zastavila. "Co chceš?" Řekla jsem ostře, když přiběhl ke mně. "Pojď se mnou na kávu." "Kávu nepiju." "Tak na čaj." "Ne, díky." "Tak ti něco koupím." Vzal mě za ruku a táhl mě neznámo kam. "Stůj! Já nechci!" Moje nohy se ocitly ve vzduchu. On si mě přehodil přes rameno? "Co to děláš?!" "Co by sis přála?" "Abys mě pustil!" "To nepůjde." "A nechceš teda radši jít na ten čaj?" Zeptala jsem se ho. "Čaj si dáme doma." "Já chci domů! Prosím! Budu hodná!" Postavil mě na nohy a já se rozeběhla k domu. Zabouchla jsem za sebou dveře a vběhla do pasti Ninovi. "Ahoj, nevíš kde je Adrien?" "Běží za mnou." Vyběhla jsem schody a vběhla k sobě do pokoje. Zdělala jsem si mikinu a hodila ji na stůl. Spadla jsem do postele a přikryla jsem se peřinou. Zavřela jsem oči a po chvilce přemýšlení jsem usnula.

"Marinette." Šeptal mi někdo do ucha. "Nech mě." Zabručela jsem do peřin. "Maličká." Pohladil mě po tváři a přisedl si ke mně. "Co chceš?" Řekla jsem ospale a posadila se. "Čaj?" Podívala jsem se na něj. "Nic v tom není, jenom cukr." Usmál se na mě. "Co tak najednou?" Pokrčil rameny. "Dík." Vzala jsem si od něj čaj a napila se. "Ovocný?" Přikývl. "Co tak se usmířit?" "Ne díky, zatím mě to baví." Řekla jsem s ironií v hlase. "Až budeš plakat tak za mnou nelez." Řekl drze a odešel. "Debil." Řekla jsem si pro sebe a slezla z postele. Namířila jsem si to do kuchyně. "Ahoj broučku." Pozdravila mě máma. "Ahoj." "Co tak sklesle?" "Ani nevíš jak mě ten imbecil sere." Máma se zamračila. "Mluv slušně, a o kom se bavíme?" "O Adrienovi." "Vždyť tady nejsme ani týden. A už ti leze na mozek?" "Jo." Sedla jsem si. "Jo a mimochodem" Odkašlala si máma. "Dneska je u nás party. Adrien si pozval celou třídu aby tě poznali." Zamračila jsem se. "To jako, že budu s ním ve třídě?" "Ano." Usmála se na mě. 'Na to já nemám.' Řekla jsem si pro sebe a zvedla se od stolu. "Jdu ve-" "Ne nejdeš." Chytil mě někdo za ruce. "Adriene? Co zas blbneš?" "Jdeš se mnou." Ušklíbl se. "Počkej na mě." "Ale já jdu jenom na zahradu!" Protočila jsem panenkami a šla na zahradu. "Páni, oni mají bazén?" Přistoupila jsem k němu. "Jo, máme." Po téhle větě jsem se ocitla pod vodou. Dotkla jsem se dna nohama a vyplavala. "De-debile." Začala jsem kašlat. "Ale noták." Rozběhl se a skočil ke mně. Najednou mě někdo zatáhl pod vodu. Chtěla jsem se nadechnout, protože mě docházel kyslík, ale držel mě pevně. Začala jsem sebou házet. Najednou jsem se nadechla. "Chceš mě udu-udusit?!" "Ne." Ušklíbl se a znovu se potopil. Toho jsem využila a vylezla z bazénu. "No tak to teda ne." "Ale jo, hošánku." Zamávala jsem mu a vydala se ke dveřím.

Och Sára se dokopala aby něco napsala XD ( zase jsem to předělávala )

Ale i přesto doufám, že se Vám kapča líbí.

Dneska jsme byli 6-9 ročník na bruslích ( na ledě )

1 Neuměla jsem to 2 Pořád to neumím 3 Chci se to naučit

Už se umím odrážet a kousek jet, ale musí mě někdo držet XD ( např. za ruku a nebo se budu držet mantinelu alias Lojza :D Jsem dala mantinelu jméno :3 )

Tak zase někdy ahuuj

Ps: sry za chyby

( Do komentů mi napište jestli umíte bruslit XD )