Marinette

Začala jsem se vrtět, když jsem pocítila na mém těle něco cizího. "Hmm." Zabručela jsem a otevřela oči. Nevěděla jsem jak mám reagovat. Rychle jsem se od něho odtáhla a skončila na zemi. "Hmm." Zabručel pro změnu on a otočil se na druhou stranu. "Buď už zticha." Protočila jsem nad tím panenkami a vydala se do koupelny. Opláchla jsem si obličej a vyčistila si zuby. Vzala jsem si hřebínek a pročesala si jim vlasy. Po chvilce bloudění po bytě jsem našla kuchyni. Otevřela jsem si spižírnu a popadla první věc co na mě vykoukla. Nasypala jsem si lupínky do misky a zalila je mlékem. Pořád tomu nemohu uvěřit, že tady zrovna budu bydlet. Adrien nejspíš ještě spí a já nevím co dělat. Dneska má někdo přijet. Doufám, že nebude stejný jako Adrien. Ale to bych asi chtěla moc. "Hele co tady žereš moje lupínky?!" Adrien vyšel ze svého pokoje a mířil si to ke mně. "Já nežeru, ale papám." Ušklíbla jsem se na něho. "Neprovokuj." "Neprovokuju, začal jsi první." Otočila jsem se k němu. "Pokud vím začala jsi už včera. Nechápu jak ti mohla být zima." Sklopila jsem hlavu. "Nevím, asi ta zmrzlina." "No to je jedno. Jak pak se ti spalo v mé náruči?" Ušklíbl se na mě. "Nemůžu si stěžovat." Zvedla jsem se a šla umýt misku. Najednou mě obejmuly silné paže. "Krásně voníš." Přisál se mi na krk. "C-co to děláš?!" Dupla jsem mu na nohu a on mě pustil. "Mrcho." Přecedil přes zuby. Sklopila jsem hlavu a šla do svého pokoje. Otevřela jsem dveře a nemohla tomu uvěřit. To co jsem si 'koupila' je tady. "Jo a otec ti vzkazuje, že to udělají služky, že to nemusíš dělat." Řekl a zmizel jako pára nad hrncem. Zavřela jsem dveře a začala vybalovat věci. Napřed jsem si poskládala postel a u toho jsem si pouštěla písničky. Roztáhla jsem koberec a postavila si židli. Po chvilce práce jsem měla vše hotové. Skočila jsem na postel a dívala se do stropu. Najednou jsem zaslechla něčí hlasy. "Jo Nino, musíš ji vidět. Je kawaii." Po chvilce se otevřely dveře. Ve dveřích stál Adrien a jeho kamarád. Na tváři mu hrál úsměv.  "Nelhal si, je kawaii." Protočila jsem nad tím očima a posadila se. "Mluvte normálně a ne japonsky či co je to za jazyk." Usmála jsem se na ně jako sluníčko. "A umí i tančit, jak jsi viděl." Ušklíbl se na mě Adrien. "Jak jako?" Zeptala jsem se. Nino mi podal mobil a pustil nějaké video. Hned jsem poznala, že jsem to já. "Ty jsi to nesmazal?!" Začala jsem na něho křičet. "Klid brouku." Propalovala jsem ho pohledem. "A navíc to má úspěch." "Co?" "To video." Předběhl ho Nino. Pořád jsem nechápala. "Je to na Youtube. Vidělo to přes 2 milionů lidí. A liku to má 1 234 104." Moje srdce vynechalo jeden úder. Takhle se ztrapnit. Seděla jsem nehybně a pozorovala dveře. "V pohodě?" Drcl do mě Nino. "Ne! Není! Jak?! Proč?! Tolik lidí?! Za dva dny?!" "No to víš. Tady Adrien je model a má na Youtube kanál." Usmál se Nino. "Mrtvej!" Vstala jsem a utíkala za Adrienem. "Až tě chytím je po tobě!" "Nino! Chyť ji!" "Jasně!" "Seš debil co myslí jen na sebe! Jak asi teď půjdu do školy?! Takhle se ztrapnit!" "Ale zlato, má to úspěch!" "To je mi jedno!" "Páni! Nádherně tančíš! Kam jsi chodila? Vidíš? Má to úspěch!" "To je jen jeden komentář!" Zařvala jsem na něho. "Nino! Už ji chyť!" Usmála jsem se pro sebe. "Je moc rychlá!" "Tak pohni!" Najednou jsem do něčeho nebo spíše někoho narazila. "O-omlouvám se." "Ne slečno, to já se omlouvám." Usmála se na mě a odešla. "Mám ji!" "Ne! Pusť!" Začala jsem se vrtět. "No konečně." Adrien to rozdýchával tak stejně jako Nino. Zatím co ve mně se vařila krev. "Chci ti dát přes hubu!" Zařvala jsem na něho. "Jsi moc drzá, nemyslíš?" Přistoupil ke mně. "Nejsem." Odbyla jsem ho.