O 5 let později

Adrien

"Tento dům se mi líbí." Odvětila má Marinette a podívala se na mě. Pousmál jsem se nad její roztomilostí a přistoupil k ní. "Tady by mohla být kuchyně a tam obývací pokoj." Marinette párkrát zamrkala a na jejím obličeji se objevil velký úsměv. "Takže kupujeme?" Zeptala se a čekala na moji odpověď. "Uhm." Pousmál jsem se a než jsem se nadál, Marinette mi skočila do náruče. "Miluju tě." Zašeptala a políbila mě. "Já tebe víc zlatíčko." Odtáhla se ode mě a otočila se na paní, která nám chce prodat dům. "Můžeme podepsat smlouvu?" Zeptala se. "Zajisté." Paní vytáhla na stůl papíry a chvilku se v nich listovala. "Tady mi to oba podepište." Ukázala na prázdné místečko. "Dobře, takhle?" "Ano. Tak a je to vaše." Pousmála se na nás a papíry si schovala. "Snad se vám tady bude líbit. Jestli budete mít nějaký problém, zavolejte mi. Nashle." Otočila se a odešla. "Nashle."

O 4 roky později

Marinette

"Mami, mami, podívej se!" Zakřičel maličký William a sedl mi na klín. "Copak broučku?" "Beruška." Otevřel svoje maličké dlaně a pousmál se. "Kdepak jsi ji vzal?" "Na kytičce, že je hezká?" "To je." Řekl Adrien a sedl si vedle mě. "Ahoj lásko." Řekl a políbil mě. "Ew." Vydal ze sebe William a stoupl si. "Nemusíte se pořád pusinkovat." Zamračil se a dupl si. "Pročpak Wille?" "Je to hnusný." "Ne ne, je to krásný." "Ne, je to hnusný." "Ale prosím tebe, pojď za tatínkem." "Proč?" "Protože." Adrien se naklonil a Williama si vzal do náruče. "Ti chci dát pusinku." "Ne! Ew." "S takovou si nikoho nenajdeš. Jsi snad gay?" Zamračila jsem se na Adriena a bouchla ho pěstí do ramene. "Au, za co?" "Co je to gay?" "Za tohle, nic broučku. Jdi tu berušku odnést na zahradu, ano?" "Dobře." "A ty." Ukázala jsem ukazováčkem na Adriena. "Počkej večer." "Až? To musím čekat ještě dlouho. Nechceš Willa zavést k rodičům? Už jsme dlouho nebyli sami." Ušklíbl se a zajel mi rukou do kalhot. "Adriene, no tak." "Prosím." "Dobře, tak počkej tady. Williame?!" "Ano?" "Chtěl by jsi se podívat za babičkou a dědečkem?" "Jo." Vypískl a pousmál se. "Tak se jdi nachystat." "Budu tam i spát?" "Chceš?" "Jo!" "Dobře." Pousmála jsem se a s klidem se usadila na borovou židli. "Copak lásko?" V hlavě se mi honily různé otázky. Už delší dobu to ve mně šrotuje. Co by bylo se mnou, kdyby se maminka nezamilovala do Gabriela, a tím bych si nenašla životní lásku? Neměla bych krásného syna a milujícího manžela? Zvedla jsem svůj pohled a nadzvedla obočí. "Uh?" "Děje se něco?" "Vůbec ne." Pousmála jsem se a vstala. "Miluji tě." "Já tebe."

TAKŽE

Tohle je oficiální konec mé knížky Můj nevlastní bratr.

Chtěla bych moc moc moc poděkovat hlavně vám, kteří jste to četli a podporovali mě v psaní dál. Děkuji za hvězdičky a krásné komentáře. Mám vás nehorázně ráda lidičky <3

Tahle knížka má přes 219 000 tisíc přečtení a 15 000 hvězdiček, A TO JE SAKRA HODNĚ

Chtěla bych také upozornit, že v blízké době vyjde nová knížka na téma romance, teen fikce a to není všechno. Byla bych ráda, kdyby jste si ji přečetli, ale je to na vás.

Jestli se ptáte ,,A co fan fikce? Budeš ještě nějaké psát?" Jop, budu.

Knížku jsem ukončila, protože byla o ničem a radši bych začala nějaký nový 'příběh'.

Snad se vám kapitolka líbí, snad se vám líbila celá má knížka <3

Jestli máte nějaké otázky, ráda odpovím.

DĚKUJI VŠEM A ZATÍM NASHLE <3

Omlouvám se za chyby