NA KONCI KAPITOLY SE VÁS CHCI NA NĚCO ZEPTAT, TAKŽE PŘEČÍST <3 PŘÍJEMNÉ ČTENÍ

V den svatby

Marinette

"Jsi krásná mami." Pousmála jsem se na svoji maminku a opravila jí malou korunku ve vlasech. "Děkuji, ale ty o mnohem víc." Otočila se na mě a vřele se usmála. Na sobě jsem měla modré šaty, které byly lemovány diamanty. Na nohou jsem měla bílé podpatky, které byly omotány krajkou. Celou si mě prohlédla a postavila se. "Pojď za mnou." Přešla jsem k ní a obejmula ji. "Chybí mi." Špitla a odtáhla se ode mě. "Mně taky." Podívala jsem se na ni a všimla si, že ji po líčku teče slza. "Ale no tak. Neplakej. Dneska je tvůj den." Pohladila jsem ji po rameni a čekala co bude dál.  "A co ty a Adrien?" Zeptala se najednou. "Vše je hotové a připravené." Ozval se hlas ode dveří. "Jsem nervózní." Špitla a chtěla se posadit. "Měla bys už jít mami." Pousmála jsem se.

"Ano." "Ano." Tahle osudná slova nás spojí. "Jsi krásná Marinette." Špitl Adrien, který vedle mě stál a držel mě za ruku. "To ty taky." Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a dívala se na rodiče jak si vyměňují prstýnky. "Nyní můžete políbit nevěstu." Ozval se hlas a po chvilce tleskání v sále.

Posadila jsem se na židli vedle Adriena a srovnala si svoje modré šaty. Adrien se ke mně více naklonil a pousmál se. "Je všechno v pořádku?" Zeptal se starostlivě a dal svoji dlaň na mé stehno, které začal něžně hladit. "V naprostém." Oddychla jsem si a narovnala se. "Večer budeme sami doma." Řekl s úšklebkem a zmáčkl mi stehno. "Nech toho." Špitla jsem a porozhlédla se po místnosti. Všichni se začali scházet ke stolu, kde se má za malou chvilku krájet dort. "Nech si to na doma." Naklonila jsem se k němu a políbila ho na tvář. "Jsou tady ještě záchodky." Otočil se k chodbě, která vedla k záchodům. "Adriene." Řekla jsem nevěřícně a začala se potichu smát. "Tohle nemyslíš vážně." Podívala jsem se na něho. "Myslím to vážně Mari. Už to nevydržím." Začal si stěžovat. "Vydržíš miláčku." Mrkla jsem na něho a pousmála se. "Ale-" Dala jsem svůj ukazováček na jeho plné rty a zkousla si spodní ret. "Žádný ale." Mrkla jsem na něho a sedla si rovně.

"Děkuji, všem co dneska mohli dorazit na naši svatbu a užít si ji s námi." Upoutal na sebe pozornost a postavil se ze židle. "Moc si toho vážíme." Gabriel se otočil na moji maminku, která ho s úsměvem sledovala. "Teď si ale připijeme na naši svatbu, na vás a hlavně na mého syna, který si po dlouhé době našel přítelkyni." Pousmál se na mě a pozvedl sklenku vína. Ihned na to se ozvalo vrzání židlí a cinkání skleniček. "Na nás." Řekl Gabriel. "Na vaši svatbu." Křikl Gabrielův kamarád Erik. Najednou se ke mně nahnul Adrien a pousmál se. "Na naše hrádky v posteli." Řekl neslyšně. "Na to abych tě nezabila." Pousmála jsem se nevinně. "To si budu pamatovat." Pousmál se na mě a usrkl si ze sklenky. "Copak mi uděláš?" Vyzvídala jsem a skousla si spodní ret. "Překvapení." Ušklíbl se a znovu se napil bílého vína.

"Snad to tady bez nás přežijete." Řekla moje maminka a hned na to mě silně obejmula. "Jsem tak ráda, že to máme za sebou zlatíčko moje." Vtiskla mi do vlasů něžný polibek a pousmála se. "Neboj mami, přežijeme. Máš všechno sbalené?" Odstoupila jsem od ní a rozeběhla se do kuchyně. Podívala jsem se na Adriena, který po mně pokukoval. "Čekám." Mrkl na mě a poslal mi vzdušný polibek. Protočila jsem nad tím panenkami a pousmála se. "Jsi opravdu neodbytný člověk Adriene." "Ale i přes to všechno mě miluješ." Odfrknula jsem si, ale mé koutky u úst se mírně zvedly. "A ne snad?" Zamračí se a zkříží si ruce na hrudi. "Jasně, že jo." Přistoupím k němu a přiložím své rty na ty jeho. "Mari, oh, pardon." Vkročila do obývacího pokoje moje maminka, ale hned z něco vykročila. "Jen jsem ti chtěla říct, že ty ponožky už mám u sebe." Poukázala na své modré, chlupaté ponožky, které držela v ruce. "Dobře. Jdu vás doprovodit." Odstoupila jsem od Adriena, který nepříjemně zavrčel. "Pohni si." Zašeptal mým směrem a mírně se ušklíbl. "Jsem tu coby dup." Mrknu na něho a odběhnu za svoji maminkou, která drží v jedné ruce své oblíbené ponožky na spaní a v druhé ruce svírá svůj kufr. "Můžeme?" Přistoupí k nám Gabriel a vtiskne mé mamince pusu do vlasů. "Můžeme." Oddechne si maminka a pousměje se. "Hlavně nic nevyveďte. Budu vám volat. A taky-" "Lásko klid. Oni to tady zvládnou." Pousměje se Gabriel na maminku a pak se otočí na mě. "Přesně." Kývla jsem hlavou na náznak souhlasu. "Běžte a užijte si to." Mávla jsem na ně, když si oba sedli do limuzíny.

"Ugh." Zaslechla jsem za sebou Adriena. "Trvalo ti to dlouho zlatíčko." Přitáhl si mě k sobě a zanechal na mých rtech něžný polibek. "Hehe." Zasmála jsem se a spojila ruce za jeho krkem. "Promiň, ale, však je znáš. Taky-" "Stt, ticho, moc mluvíš." Pousmál se na mě a znovu mě políbil. "Um, počkej chvilku." Mírně jsem se od něho odtáhla a nadechla se. "Pořád se ode mě neodtahuj." Zavrčel Adrien a znovu se mi vrhla na mé rty. "Vyskoč." Řekl a já jeho povel splnila. "Šikulka." Řekl a vyšel se mnou po schodech do svého pokoje. "Máme celý dům pro sebe." Řekl a hodil mě na postel. "Jsou tady služky, takže se klidni." Uchechtla jsem se nad ním a zadívala se do jeho očí. "Copak?" Zeptal se a naklonil se ke mně. "Nicpak." Pousmála jsem se a skousla si spodní ret. "Zase?" "Um?" Zmateně jsem se na něho podívala a nadzvedla jedno ze svých obočí. "Nekousej se." "Ale-" "Tichučko maličká." Pousmál se a chtěl se mi znovu přisát na rty. "Hele, nejsem maličká, to ty jsi až moc veliký." Řekla jsem a zamračila se na něho. "Víš jak to myslím zlatíčko." "Um." Otočila jsem se na druhou stranu postele a chtěla vstát. "Kam jdeš?" Zastavila mě Adrienova ruka, která si mě stáhla zpátky k sobě. "Pryč." Odcekla jsem. "Ale no tak. Pojď sem." Řekl a hned na to mě silně obejmul. "Pusť." "Co kdybych." Řekl a hned na to mi dal ruku pod kalhoty. "Hele, necháš toho?" "Ne." Ušklíbl se a vjel mi pod kalhotky. "Jestli něco zkusíš, tak ahh." Z mých úst vyšel krátký sten. "Nějak ti nerozumím." Ušklíbl se a udělal ten samý pohyb znovu. "Um, nech toho. Někdo to uslyší."  Zadržela jsem svůj sten, tak, že jsem si skousla spodní ret. "Tak ať." Ušklíbl se a vysadil si mě na svůj klín. "Co zkoušíš?" "Uvidíš. Co kdyby tohle tričko šlo dolů?" "Nevím jestli si to zasloužíš." Pousmála jsem se na něho a víc se na něho natiskla. "Uh." "Jejda, to jsem nechtěla." Ušklíbla jsem se tentokrát já a zopakovala pohyb. "Uh, nech toho nebo půjdeš dolů." "Čeho mám nechat? Um, tohohle?" Tentokrát jsem víc zatlačila a čekala na jeho reakci. "Ahh, dost, jdeš dolů." Jak řekl, tak udělal. "Hele, slez ze mě." Zamračila jsem se na něho. "Co si to dělala?" "Nic." "To nevypadalo jako nic Marinette. Co kdybych udělal tohle?" Zajel mi znovu pod kalhotky, ale tentokrát nic nedělal. "Co, umahh." "Nějak tě neslyším lásko." "Jsi hrozný Adriene." "Já vím, ale i přesto mě miluješ." Podívala jsem se na něho a pousmála se. Adrien nečekaně pohl prstama a já nekontrolovaně vzdychla. "Adriene, nevím, ahhm, jestli to je dobrý nápad. Oni nás uslyší." "Tak tolik nevzdychej." Ušklíbl se na mě a začal s prstama hýbat nahoru a dolů. "Ahh, Adriene." "Mám zrychlit?" Zeptal se a čekal co řeknu. V jeho očích byl chtíč, něžnost a láska. "Uhm." Špitla jsem. "Dobře." Odvětil a přidal na rychlosti. "Ahhhm, ještě." "Heh." Uchechtl se a pokračoval. "Já, ahhm, už um." "Už budeš?" Ušklíbl se. "Uhm, ahhm." Najednou jakoby se vše zastavilo a mně bylo jedno co se právě teď děje. Teď jsem byla já a on, nic jiného. Orgasmus pomalu vyprchal z mého těla a já měla co dělat s tím, abych uklidnila svůj dech.

Ahojki mojki!

ANO! Stále žiji! Prosím neukamenujte mě, že dlouho nebyla část, ale, nom, heh, nějak se mi moc nechtělo nom. <3 Ale za to je tahle kapitolka delší <3

Názory? Co se mezi nimi stane?

TAKŽE! Pokud si dobrá duše a na začátku si mě uposlechla, tak ti z celé mého srdéčka děkuji <3

Takže, jedna holčina se semnou spojila na instagramu - famousssprincesss, a vnukla mi jeden nápad. SRAZ No, sama nevím jestli by někdo přišel, ale teď mě napadlo, že by jsme mohli udělat takovou skupinu na Skypu a třeba si zavolat. Co vy na to? Jestli chcete můžeme se domluvit a něco vymyslet. Kdyby jste chtěli můj skype, tak byste mi museli napsat do zpráv. Buď tady nebo na instagramu. Můžete mi napsat pod tuhle kapitolu, jestli je to dobrý nápad, a když uvidím, že o to máte zájem, tak vám dám vědět na svůj wattpad do KONVERZACE.

Omlouvám se za chyby <3

Tak zatím <3

Celá kapitola má 1509 slov <3