#52

Marinette

"Potřebuji se vykoupat, protože smrdím a navíc ze mě táhne alkohol." Řekl už po několikáté Adrien, který mě už pěknou dobu přemlouval. "Tak počkej, až ti doveze klíčky." Řekla jsem a chtěla si založit ruce na prsou, ale pouta mi v tom zabránila. "Vždyť jsi mě už nahého viděla." Povzdechl si a přitáhl si mě k sobě blíž. "No a?" Nadzvedla jsem jedno ze svých obočí. "Stalo se něco?" "Vůbec ne." Pousmála jsem se ironicky a doufala, že si toho nevšiml. "Včera večer jsi mi řekla, že jsem šlapka." Řekl z ničeho nic a já se na něho šokovaně podívala. "Cože jsem?" Řekla jsem překvapeně a stále na něho hleděla. "To neřeš." Pousmál se a vtiskl mi do vlasů něžný polibek. Když se ode mě odtáhl vyděšeně se na mě podíval. "Proč pláčeš lásko?" Zeptal se a setřel mi neposednou slzičku, která mi stékala po tváři. "Jsem strašná." Vzlykla jsem a opřela si své čelo o jeho vypracovanou hruď. "Nejsi. Co se stalo?" Řekl ustaraně. "Miluji tě." Vypadlo ze mě a povzdechla si. "Já tebe taky prcku. Pojď za mnou." Řekl před tím než si mě vtáhl do náruče.

"Řekneš mi co se teda stalo?" Řekl po chvilce a zadíval se mi hluboko do očí. Pootevřela jsem ústa a chtěla něco říct, ale najednou začal zvonek zvonit. "To bude Viktor." Řekl Adrien a pousmál se na mě. "Řekneš mi to pak, dobře?" Postavila jsem se a na náznak souhlasu kývla hlavou.  

"Tak já se jdu vykoupat a vy dva." Ukázal na mě a na Viktora. "Si dělejte co chcete. Jo a Viktore? Hlídej ji." Pousmál se a odešel do koupelny. "Takže." Odkašlal si Viktor a pousmál se. "Jak se máš?" "Blbě." "Upřímná." Uchechtl se a posadil se do křesla. "Adrien je z tebe udělaný." "Super." Uchechtla jsem se tentokrát já. Otočila jsem se a chtěla jít pryč. "Kam jdeš?" Zeptal se ihned. "Ven, kdyby se ptal Adrien, tak nic nevíš." Mrkla jsem na něho a vzala si na sebe mikinu, která se válela u gauče. "Nikam nepůjdeš." Vstal a chytil mě za ruku. "A to jako proč?" "Mám tě hlídat." 

"Stalo se něco?" Zeptal se mě Adrien a položil svoji dlaň na moje stehno. "Už mě to nebaví." Prskla jsem na něho. "Chci jít domů." Adrien se na mě nejistě podíval. "Dobře. Běž se sbalit."

"Lásko?" Promluvil na mě Adrien, který právě zaparkoval svoje auto před velkým domem. "Jestli se něco stane, vždy budu s tebou." Otočila jsem se na něho a spojila naše rty. "A já s tebou." Pousmála jsem se a otevřela dveře od auta. Vystoupila jsem z auta a vzala si svůj kufr. "Marinette?" Objevil se vedle mě Adrien a nastavil mi svoji ruku. Propletla jsem si s ním prsty a vydali se ke dveřím.

Adrien

Ležel jsem s Marinette v posteli a hrál si s jejími vlasy. Jestli se ptáte co se stalo, tak vám to rád řeknu. Když jsme přišli domů, tak jsme zjistili, že jsou rodiče v práci. Takže jsme si vybalili a poflakujeme se. "Mari?" "Hmm." Zabručela a víc se na mě natiskla. "Nechceš něco podniknout?"  "Nevím." Řekla unaveně a zívla si. "Tak spinkej." Pohladil jsem ji po vlasech a pousmál se nad její roztomilostí. Stále nemůžu uvěřit, že tohle roztomilé stvoření je moje.

Otevřel jsem balík brambůrek a sedl si na velký gauč. Zapnul jsem televizi a pustil si zprávy. Vzal si do rukou svůj mobil a projížděl sociální sítě. Najednou mi přišla zpráva od mé babičky. Zamračil jsem se nad zprávou a rozklikl ji. 'Ahoj Adrienku, konečně jsem se vrátila, tak jsem si říkala, že bys mohl přijít. Nezapomeň vzít svoji sestřičku Marinette. Taky si ji potřebuju pořádně prohlédnout. S láskou babička.' Nad slovem sestřička jsem se musel uchechtnout. Kdyby jen věděla, že s ní něco mám. "Co to děláš?" Ozvalo se vedle mě. "Dívám se na televizi." Pousmál jsem se nevinně a vzal si brambůrku. "Chceš?" "Jestli mi dáš." Na mém obličeji se objevil velký úškleb. "Takhle jsem to nemyslela." "Škoda. Otevři pusinku. Letadýlko letí."

Marinette

Když se schylovalo k večeru, rozhodla jsem se, že uvařím večeři. Vyskládala jsem si na pult různé ingredience a pustila se do kuchtění. Vzala jsem do ruky nůž a nakrájela s ním pórek, mrkev a brambory. "Copak to děláš?" Objevil se vedle mě polonahý Adrien. "Vařím zlato." Mrkla jsem na něho a letmo ho políbila na rty. "Ale no tak." Zastěžoval si a uvěznil mě ve své náruči. "Chci pořádnou pusu, kytičko." Ušklíbl se a spojil naše rty. "Vyskoč." Řekl a já tak udělala. Obmotala jsem si kolem něho své nohy a ruce jsem zabořila do jeho vlasů. Adrien si dal své ruce na můj zadek a pokračoval v líbaní. Najednou si někdo nahlas odkašlal. "Utíkají vám brambory."


Ahuj lidi <3 MOC DĚKUJI ZA 170K PŘEČTENÍ, JAK???? xd <3

Ano, ano, ano, ŽIJU!

Názory? Kdo je načapal?

Tak u další kapči ahuj C:

Omlouvám se za chyby xd

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top