Marinette

"Mami, kde mám zbytek věcí?" Zeptala jsem se svojí mámi, která něco vytahovala z poličky. "Možná je budeš mít venku nebo v kufru od auta." Řekla zamyšleným tónem. "Tak já si pro ně skočím." "Adriene, běž jí prosím pomoct, ani?" Protočila jsem nad tím panenkami a vyběhla z domu k autu. "Sakra! Jaká lama to tam dávala?" Snažila jsem si svůj kufr vytáhnou, ale marně. "Ty seš strašný nemehlo." Uchechtl se a stále mě pozoroval, jak se snažím vytáhnout svoje věci z kufru. "Pusť k tomu někoho víc schopného zlatíčko, takže běž stranou." Odstoupila jsem od auta a sledovala Adriena, jak jednou rukou zdatně vytáhl můj kufr. "Prosím." Řekl a položil mi kufr před nohy. "Tak očividně svaly máš." Uchechtla jsem se a vzala si svůj kufr. "Mám to brát jako lichotku nebo jako narážku na můj očividný vzhled?" "Pro mě za mě si to ber, jak chceš." Uchechtla jsem se a vešla do bytu, kde jsem poté hned zabočila do kuchyně. "Budu to brát jako lichotku." Usmál se na mě jako sluníčko. "Hmm." Zabručela jsem a podívala se na mámu s Gabrielem, kteří něco řešili. "Kde byl ten kufr zlato?" Zeptala se mě ustaraně máma. "V autě a kde budu mít pokoj?" Zeptala jsem se. "Budeš hned u Adriena ve druhým patře. My se Sabinou ho máme dole." No to snad není pravda. Já s takovým imbecilem v jednom patře. "Adriene, běž jí ukázat pokoj." Adrien jen kývl hlavou na náznak souhlasu. Když jsme vylezli schody, tak Adrien pokračoval dál chodbou. "Tak tady máš pokoj." Ukázal na dveře. "Dobře." Když jsem je otevřela nemohla jsem se vzchopit na nic, protože v pokoji nic nebylo. "Nespletl jsi si pokoj?" "Ne." Odvětil. "Nic tady není." Porozhlédla jsem se líp po místnosti. "Já vím, vše si budeš kupovat a pak ti to k domu dovezou." Řekl znalecky a vešel do pokoje. "Tady si dej kufry a zatím pojď ke mně. Vybereš si nábytek." S ním v jednom pokoji, tak to nebude dobrý. "Jo, jasně." Řekla jsem a položila si kufry do prázdné místnosti. "Jde tady z toho strach." Uchechtla jsem se. "Jsem tady já Princezno." "Neříkej mi tak." "Mě tvůj názor nezajímá." Protočila jsem nad tím panenkami a vešla do Adrienova pokoje. "Útulný." Odvětila jsem a sedla si do sedačky. "Já vím, ale díky." "Není zač." "Hele tady máš počítač a něco si vyber. Je mi jedno kolik to bude stát, otec to bude platit." Uchechtl se a sedl si na postel. "Rozumím." Řekla jsem a dál se věnovala počítači.

Najednou mě z mého přemýšlení vyrušil Adrien. "Barvu pokoje sis už vybrala?" "Ano, chci mít šedý pokoj." Otočila jsem se na něho a pousmála se. "Schvaluji." Uchechtl se a dál se věnoval svému mobilu. "Asi mám všechno vybráno." Zaklapla jsem počítač a sedla si k Adrienovi. "Kde teď vlastně budu spát, když v mém pokoji není ani postel?" "Na to jsme taky mysleli a budeš ten jeden den u mě, takže doufám, že to se mnou přežiješ." Skousl si spodní ret. "Hehe, dobrý vtip, ale ani náhodou." Zvážnila jsem a podívala se na něho. "Já to neřekl." Dal ruce vzhůru na náznak, že se vzdává. "A kdo teda?" "Tvoje máma a můj otec." "Tak té to nevykecám." Řekla jsem si pro sebe, ale Adrien to slyšel. "Ber to z té lepší stránky kočičko. Aspoň se líp poznáme." "K čemu tě vede, že mi tak říkáš?" "Za prví jsi hezká. Za druhý já ti můžu říkat jakkoliv a za třetí se moc ptáš." To jsem nečekala. Toho kluka znám teprve 5 hodin a už teď mě neskutečně sere. "Takže." Odkašlal si. "Jmenuju se Adrien Agreste. Je mi 18 let. Jsem známý model a holky po mně šílí. Také jsem nehorázný romantik." Skousl si spodní ret. "Toho jsem se dozvěděla." Uchechtla jsem se. "Teď ty." Ukázal na mě prstem a lépe se usídlil na svém místě. "Jmenuji se Marinette Dupain-Cheng. Je mi 18 let. Jsem známá návrhářka. Miluji králíčky a čokoládu. Ráda čtu. Miluji červenou barvu a modrou, zelenou, růžovou. Jo je toho celkem hodně. Nemám kluka, ale na co kluk? Mám přece medvěda. Pobrals? Jo a mimochodem je toho víc, ale nechci tvojí hlavičku zatěžovat." Usmála jsem se na něho jako sluníčko. "Ty jsi návrhářka? Můj otec taky navrhuje." "Jo já vím, už se zmínil a taky říkal, že se na moje návrhy podívá." Adrien jen kývl hlavou. "Půjdu se vykoupat, kde máte koupelnu?" "Puč si moji. Na skříňce jsou ručníky, tak si jeden vezmi. " "Jo, jen si zajdu pro pyžamo." "Půjčím ti moje tričko. Budeš ho mít po kolena." Uchechtl se. "To je dobrý."

Ahuj :3

To jsem ráda, že se kniha líbí :3

Doufám, že se líbí další kapča :3

A chtěla bych tenhle díl věnovat VŠEM CO MI HLASUJÍ A KOMENTUJÍ KAPITOLE

Mám vás ráda :+ tak zatím ahuj...

Ps sry za chyby