Marinette

"Proč musí jít s námi?" Zeptala se mě Natali a přimhouřila oči na kráčejícího Adriena. "Nedal by pokoj." Pokrčila jsem rameny a pousmála se. "Měli jsme ho nechat na hotelu." Zamračila se a vytáhla z kapsy zvonící mobil. "Prosím? Fel-, jasně! Moc ráda. Zatím." Ukončila hovor a pousmála se. "Jdu s Felixem ven." Vypískla a chytla mě za ruku. "Líp pro nás." Zapojil se do našeho rozhovoru Adrien a ušklíbl se. Zastavila jsem se a cítila na své tváři červeň. Kdyby tohle řekl na začátku našeho 'vztahu', hned bych ho propalovala pohledem. Co to se mnou je? "Tak hele, jestli na ni sáhneš, letíš z okna jako raketa. Jasný?" Propalovala Natali Adriena pohledem. "Je mi jedno co říkáš. Marinette je moje, ne tvoje. Budu s ní zacházet opatrně. Je to přece jen moje holčička." Chytil mě za ruku a přitáhl si mě do něžného polibku. Po chvilce se odtáhl a sklonil se ke mně. "Rozkošné. Červenáš se." Řekl a přejel mi palcem po rtu. Moje ruka vyletěla do vzduchu a přistála na Adrienovu tvář.

"Užij si to." Mávla jsem na Natali, která se chystala k odchodu. Zavřela jsem dveře a sedla si na koženou sedačku. "Už nemůžu." Povzdechla jsem si a šla si lehnout. Zavřela jsem oči a vydechla všechen vzduch. Znovu jsem se nadechla a posadila se. "Co vyvádíš?" Otázal se mě polonahý Adrien, který vycházel z koupelny. Pokrčila jsem rameny a skousla si spodní ret. Jeho tělo bylo docela vypracované. Vlasy, které před malou chvilkou byly blond, jsou světlehnědé. Jeho smaragdové oči se přesunuly na mě. "Líbí se ti to co vidíš?" Jeho otázka mi hrála v hlavě. "Co?" Řekla jsem a zahleděla se do jeho očí. "Co tak koukáš?" Pousmál se. Neodpovídala jsem. Najednou hodil ručník na zem a jeho tělo se dalo do pohybu. Sklopila jsem pohled a nohy dala k sobě. "Jsi krásná." Zašeptal a přisál se mi na rty. Jemně mi zatlačil na rameno a já se svalila na nově povlečenou postel. Vedle mé hlavy se objevily Adrienovi ruce. Sklonil se ke mně a začal mi sát a okusovat krk. Z mých úst vyšel tichý sten. Moje ruce se přemístily na Adrienovu mokrou hlavu a já si ho tak k sobě více přitiskla. Po chvilce se odtáhl a s úsměvem na rtech se mi vrhl na moje narůžovělé rtíky. Vzal si mě do náruče a sedl si se mnou na koženou sedačku. Obmotal kolem mě svoje ruce abych nespadla a znovu se mi přisál na rty. Jeho rty byly měkké a sladké. Najednou mnou projela divná elektřina a já se na to hned odtáhla. Moje srdce bušilo mnohem rychleji než před tím. "Tohle kdyby někdo viděl z naší rodiny." Uchechtl se Adrien. Zamračila jsem se a slezla z něho. "Děje se něco?" "Ne." "Nelíbilo se ti to?" "Líbilo, teda, co?" Proč koktám? "Jsi nádherná, když seš v rozpacích. Celkově si k nakousnutí." Přitáhl si mně k sobě a já si skousla spodní ret. "Nekousej se." "Proč?" Pousmála jsem se a znovu se kousla. "Neudržím se. Nebo snad chceš abych si tě tady ohnul? Možná by to nebylo tak špatný. Jen ta představa a už se mi-" "Prase." Protočila jsem panenkami. "Ještě řekni, že nejsi z té představy mokrá." Uchechtl se. "Nejsem." Pokrčila jsem rameny. Najednou se se mnou zvedl a postavil se za mě. "Tady." Ukázal na stůl. "Opřel bych tě o ten stůl." Řekl a opřel mě o stůl. Moje srdce vynechalo jeden úder a já myslela, že zkolabuji. "Nohy bych ti dal od sebe." Řekl a udělal to. Skousla jsem si spodní ret. "A pak-" Odmlčel se a já čekala co bude dál. Najednou na mém zadku přistála Adrienova ruka. Z mých úst vyšel nekontrolovaný vzdych. "Nahlas kočičko." Po místnosti se rozlehl zvuk plesknutí. "Měníš názor?" "Ne." "Brzy změníš." Najednou se rozrazily dveře a do pokoje vešla Natali s Felixem. "Přivedla-, Adriene!"

Ahuj lidi <3

Doufám, že se další kapča líbí C:

Názory?

1. OMG! DĚKUJI ZA 500 SLEDOVATELŮ <3 ( ps - v rozhovorech máte poděkování <3 a na konci je překvapení  - jak pro koho XD - )

2. Děkuji za 92K přečtení <3 Jste nejlepší :*

3. Změnila jsem věc a tou je, že Adrien a Marinette stihnou svatbu

Ano, řekla jsem, že kapitola bude až zítra, ale vaše komentáře mě přesvědčily, že chcete kapitolu co nejdřív :D

Začíná se to rozjíždět :3 C: Hehe...

Tak zatím ahuj....

Ps - sry za chyby :DD