Marinette
"Konečně jsou prázdniny!" Vykřikla Natali a já přikývla na náznak souhlasu. "Máš něco v plánu?" Zeptala jsem se jí. "Party, nakupování, moře, jídlo a dobrodružství. Samo sebou, že se všeho zúčastníš." Pousmála se a kousla si do jahody. "To zní dobře." "Ještě aby ne." "Tak já půjdu." Řekla jsem a zvedla se z postele. "Tak brzo? To ses dlouho nezdržela." "Promiň, tak zatím." "Ahoj."
"Dobrý den." Pozdravila mě jedna z mnoha služek. "Dobrý den." Oplatila jsem jí pozdrav. "Pan Agrest vás hledal a říkal, že se máte dostavit do jeho kanceláře." "Děkuji." Řekla jsem a šla do pracovny. Zaťukala jsem na dveře a vešla do 'kanceláře'. "Marinette, zlatíčko." Řekl Gabriel s úsměvem. "Posaď se. Adrien se co nevidět objeví."
"Takže." Odkašlal si a podíval se na Adriena. "Mám pro vás dobrou zprávu." "Provedli jsme něco?" Zeptala jsem se se strachem v hlase. "Ne." Řekl ironicky a já protočila panenkami. "Ta dobrá zpráva je, že odlítáte do Itálie. Podrobnosti vám řeknu hned." "Cože?!" Řekla jsem zaskočeně. "Musíte odletět." "Super! A to nemůžeme odletět někam jinam? Třeba na Kypr?" "Ne." "A co tam budeme dělat?" Zeptala jsem se Gabriela. "Já bych o jedné aktivitě věděl." Řekl pobaveně Adrien. "Nech toho." Okřikl ho otec. "Budete to mít za vysvědčení. Odlétáte zítra na sedm dní. Běžte se sbalit."
"Beztak se nás chtějí zbavit." Řekl pobaveně Adrien. "Nejspíš." Dodala jsem a lehla si na postel. "Aspoň se víc poznáme." Mrkl na mě. "Super." Řekla jsem ironicky a vzala si do rukou mobil. Naťukala jsem na display své heslo a šla na messenger.
'Neuvěříš co se mi přihodilo!' Napsala jsem Natali a čekala na její odpověď. 'Co se děje? Je vše v pohodě?' 'Poletím do Itálie!' 'Cože! Chci letět taky! Ty se máš.' 'Poletím s Adrienem.' 'Hodně štěstí :D' 'Dík XD Možná bych ti sehnala letenku. Co ty na to?' 'Kdy odlítáte?' 'Zítra.' 'Já nevím. Nemám na to peníze.' 'O to se nestarej. Jen se sbal a já vše zařídím.'
'Můžeš! Máš vše zařízené.' 'Jako fakt?!' 'Ano! Pokud chceš tak přijdi ke mně. Odlétáme brzo ráno.' 'Už jedu!' "S kým si píšeš?" Vyrušil mě Adrien z mého přemýšlení. "Proč tě to zajímá?" "Jen počkej v Itálii." Mrkl na mě a lehl si ke mně. "Budeš tam jen moje a nikomu tě nedám." "To sotva." Uchechtnu se. "Natali letí s námi. Takže zklidni hormony." Adrien nesouhlasně zabručel. "To nevadí." Řekl a ušklíbl se. Jeho pohled mě začíná děsit. "Nedívej se tak na mě." "Proč?" "Děsíš mě."
O 1 den později
Adrien
"Tady máš klíče." Řekl jsem a hodil po Natali její klíče od pokoje. "A co já?" Řekla Marinette a stoupla si předemě. "Ty budeš se mnou." "Sni dál. Jsem na pokoji s Natali." "Tak pojď." Řekl jsem a přehodil si ji přes rameno. "Nebude ti to vadit, že ne?" Zeptal jsem se Natali a ona se jen usmála. "Děkuji." Mrkl jsem na ni a všichni jsme se vydali do naších pokojů. "Pusť!" Bouchla mě do zad a já odemkl náš pokoj. "Pozor na hlavu." "Au!" Řekla a chytla si hlavu. "Nešiko." "Blbečku." Položil jsem ji na postel a nechal zavazadla v koupelně. "Půjdeme na pláž?" Zeptal jsem se, ale odpovědi se mi nedostalo. "Miláčku?" Řekl jsem a hned jsem dostal peřinou do obličeje. "Koťátko si chce hrát?" Zeptal jsem se pobaveně a svalil ji na postel. "Možná?" Řekla a shodila mě na zem. "Ty potvůrko." Vyplázla na mě jazyk a rozesmála se. Vzal jsem do ruky druhý polštář a uhodil ji do hlavy.
"Dobře! T-to stačí! Už n-nemůžu!" Řekla a chtěla se posadit. "Takhle se mi líbíš." Řekl jsem a sedl si na ni obkročmo. "Slez ze mě." "Jsi nádherná." Řekl jsem a sklonil se k ní. "Miluji jak na mě reaguješ. Na můj hlas a na mé dotyky. Dokonce si koušeš ret." Řekl jsem a přejel jí palcem přes spodní ret. "A aby toho nebylo málo, červenáš se." Zadíval jsem se jí do očí a snažil se vyčíst všechny její emoce. "Nepůjdeme na pláž?" Zeptal jsem se jí a dal jí jeden neposedný pramen za ucho. "Em, jasně." Řekla neslyšně a vstala z postele.
Marinette
"Je tady nádherně." Řekla Natali a obejmula mě. "Nechceš něco k pití?" Zeptala jsem se jí a udělala krok dozadu. "Jasně! Já jdu zatím do vody. Jo a dávej si pozor na kluky." Mrkla na mě a vběhla do vody. Otočila jsem se a šla k malému baru. "Co to bude slečno?" Zeptal se mě mladý barman. "Tři minerálky, prosím." "Hned to bude." Mrkl na mě a podal mi tři láhve minerálek. "Na dovolené?" Přikývla jsem a pousmála se. "Jmenuji se Marco, princezno." "A já se jmenuji Adrien, její přítel." Řekl a propletl si se mnou prsty. "Mám to pech na dívky. Každá je zadaná." Uchechtl se a podrbal se za krkem. "No nic. Já musím obsluhovat. Čau."
"Chvilku tě nehlídám a hned se na tebe lepí kluci." Uchechtl se Adrien a potopil se pod vodu. Po chvilce jsem ucítila na své noze Adrienovu ruku. Vynořil se a přitáhl si mě k sobě. "To abych si tě lépe hlídal." Ušklíbl se a já cítila na své tváři červeň. "Moc vtipné." Ironicky jsem se zasmála a šla více do hloubky. "Kam mi utíkáš?" Zaslechla jsem za sebou Adrienův hlas a po té na svých bocích Adrienovi paže. "Neosahávej mě." "Já tě neosahávám. Já si tě jen hlídám."
"Je s ním zábava. Možná na něho změním názor." Řekla Natali, která se opalovala na dece. Koutkem oka jsem zahlédla Adriena, jak nafukuje lehátko. Po chvilce si lehátko pokládá na hladinu vody a lehá si na něj. "Natali? Mám nápad." Pousmála jsem se a vstala z deky. Opatrně jsem do vody vkročila a šla k Adrienovi. "Na tři ho převrátíme." Natali kývla na náznak souhlasu. "Jedna, dva a tři!" Lehátko se převrátilo a Adrien skončil pod vodou.
Ahuj lidi : 3
Tak jsem si říkala, že smažu Bad boy and Baby girl, ale teď nevím. 1. Mám v té knize chyby 2. Chtěla bych tu knihu přepsat ( opravit chyby a nějaké věty smazat )
Také mi na tom záleží. ( Co vydávám atd. ) Rady? ( Chtěla bych ty knihy opravit do konce prázdnin, doufám XD )
Názory?
Tak zatím ahuj <3 :*
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top