Marinette

"Nech mě!" Křičela jsem na něho. "Kočičko." Pohladil mě po tváři a chytil mi bradu. "Co si to dovoluješ?" Zeptal se mě medovým hlasem. Mlčela jsem a po tváři mi putovala první slza. "Odpovíš mi?!" Pustil mi bradu a přitlačil mě na zeď a dravě políbil. Chtěla jsem mu dát facku, ale on mi chytil ruku a pokračoval. Po chvilce se odtáhl. "Nebraň se! Chci si s tebou užít." Zašeptal mi do ucha. "Nech si zdát." "Co jsi říkala?" Řekl a dal mi facku. "Proč to děláš?! Běž si za svojí děvkou a mě nech být!" Křičela jsem na něj z plných plic. "Ty jsi moje děvka." Přiblížil se ke mně a políbil mě. "Hezké divadlo." Ozval se něčí hlas. "A pokud dovolíš." Otočil si Lukase směrem k sobě. "Ona ti nikdy patřit nebude!" Dal mu pěstí a Lukas se chytil za nos. Samozřejmě si to Lukas nenechal líbit a dal mu pěstí do břicha. "Nech toho! Stejně ji budeš mít jen na sex!" Zařval po něm Lukas a to mě ranilo. 'Proč si každý myslí, že jsem děvka? Nejsem.' "Drž hubu!" Zařval po něm a podkopl mu nohy. Lukas se skácel k zemi a Adrien ho chytil za krk. Přimáčkl ho více k zemi. "Udusíš ho!" Přiběhla jsem k Adrienovi a snažila se ho uklidnit. "Ještě jednou se jí dotkneš a tentokrát tě ona zachraňovat nebude! Jdeme!" Chytil mě za ruku a táhl mě od něj pryč.

Adrien

"Odpovíš mi?!" Zaslechl jsem Lukase jak na někoho řve. Chtěl jsem jít dál, ale něčí hlas mě zastavil. "Proč to děláš?! Běž si za svoji děvkou a mě nech být!" Otočil jsem se do uličky a zahlédl moji Marinette s Lukasem. 'Já mu tu hubu rozmlátím! Vždyť ti na ní nezáleží.' Promluvilo na mě moje svědomí. 'A jak to ty můžeš vědět? Co když ji mám rád? Nemáš.' Má pravdu? "Ty jsi moje děvka." Poslední věta mě rozčílila. Žárlil jsem? Slabé slovo. "Hezké divadlo." Řekl jsem a šel k nim. "A pokud dovolíš." Otočil jsem si Lukase k sobě a dal mu pěstí.

Marinette

"Nebreč." Sedl si ke mně a obejmul mě. "Bude to dobrý." Utěšoval mě a já si dala hlavu na jeho rameno. Po chvilce si mě dal na svůj klín a hladil mě po zádech. Můj dech se zklidnil a já se na něj podívala. Pohladil mě po tváři a já přivřela oči. "Jsi nádherná." Pousmála jsem se nad jeho větou. "Děkuji." "Není zač Princezno." Najednou jsem měla strašnou chuť ho políbit. Můj zrak spadl na jeho rty. "Chceš je ochutnat?" Vyrušil mě Adrien z mého přemýšlení. Otočila jsem se a dívala se do kuchyně. "Ty se červenáš?" "Ne!" "To je roztomilé." Řekl a přitiskl si mě k sobě. "Udusíš mě." Zasmála jsem se. "Můj problém to není." "Hej!" Pousmála jsem se. "Máš krásný úsměv." Přiblížil se ke mně a políbil mě. Postavil se se mnou a já si kolem něj omotala nohy. Udělal první pohyb. 'Mám spolupracovat? Vždyť jsme sourozenci! Nevlastní.' Promluvilo na mě moje svědomí. Udělal další pohyb a já ho zopakovala. Na jeho rtech se vykouzlil úsměv. Začal s nimi pohybovat a já jeho pohyby opakovala. Jeho ruce sjeli na můj zadek a já mu vzdychla do úst. Toho okamžitě využil a vklouzl jazykem do mých úst. Po chvilce jsme se odtáhli a já začala lapat po dechu stejně jako on. "Co jsme to udělali?" Zeptala jsem se ho. "Lituješ toho?" Zeptal se mě. "Ne." Pousmála jsem se. "A ty?" "Ani omylem." Sedl si na gauč a přitáhl si mě k sobě. "Pustíme si film?" Zeptal se mě. Přikývla jsem na náznak souhlasu. "A co?" Pokrčila jsem rameny. "Tak já pustím televizi." Řekl Adrien a zapnul ji. "Děkuji." "Za co?" "Za to cos pro mě udělal. Lukas mě vydíral a chtěl abych byla jeho holka." "Už se tím nezabývej. Já si tě budu hlídat a nic se ti nestane." Začala jsem se smát. "Co je? Proč se směješ?" "Jsi roztomilí." "Já vím." "Egoisto." Bouchla jsem ho do ramene. "To bolelo." Chytl se za místo kam jsem ho uhodila.

Ahuj lidi : 3

Doufám, že se další kapča líbí <3

OMG 32K přečtení?! Strašně moc děkuji <3 A také děkuji za 280 sledovatelů <3 :* Jste nejlepší!

Názory?

Tak zatím ahuj <3

Ps sry za chyby