Děkuji vám za 200 sledovatelů <3 Nevím jak jste to dokázali :* DĚKUJI

Tahle kniha má přes 21K přečtení! O.O WOOW DĚKUJI <3

Marinette

Ráno jsem vstala o chvilku dřív. Rovnou jsem si to namířila do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a učesala se. Udělala jsem si dva drdoly. Nanesla jsem na sebe trochu make-upu a udělala si linky. Vše jsem zakončila pudrem a rtěnkou. Taková moje ranní rutina. Pomyslela jsem si. Dala jsem si přes rameno tašku a vyšla z pokoje. "Byl si úžasný." Zaslechla jsem holčičí hlas. "Ty taky." Řekl Adrien a otevřel dveře. "Ahoj Marinette." Usmál se na mě jako by se nic nestalo. Docela mě to štvalo. "Ahoj." Usmála se na mě dívka, která držela Adriena za ruku. Vlasy měla blonďaté a oči hnědé. "Doufám, že jsme nebyli hluční." Řekl Adrien a já protočila panenkami. "Co pak princezno? Snad nežárlíš." Vyplázl na mě jazyk. "Dneska svezu Petru s námi. Snad ti to nebude vadit." Pousmál se na mě. "To je v pohodě. Stejně dneska jedu s Lukasem." Vrátila jsem mu to a šla do kuchyně. 'Žárlíš?' Ozval se v mé hlavě hlas. 'Ne, na co?' Zeptala jsem se sama sebe. 'Přiznej si to.' 'Buď zticha!' Seběhla jsem schody a vzala si svačinu. Vytáhla jsem si mobil z kapse a zavolala Lukasovi. "Ahoj, co potřebuješ?" "Svezeš mě?" "Proč?" "Protože chci, prosím." "Dobře. Vyjíždím." Tipl mi to a já si uklidila svačinu do tašky. Vzala jsem si klíče a obula si moje žabky. Najednou někdo zatroubil a já otevřela dveře od domu. Zamával mi. Šla jsem směrem k autu a otevřela si dveře. Sedla jsem si a pozdravila ho. "Co tak najednou?" Zeptal se mě. "Adrien je vůl. Nechci s ním jet." Řekla jsem a on nastartoval. "Pěkný auto." "Dík."

"Natali? Rozdej testy." Řekl učitel a Natali se postavila. "Super!" Zaslechla jsem za sebou. "Mám dvojku." Řekl Erik a já se pousmála. "Kdo mě doopravdy zaskočil byl Adrien. Měl vše správně." "Snad jste o něm nepochyboval." Ozvala se parta holek. Ostatní holky přikyvovaly. Bože, ušetři mě toho.

"Tady to stačí." Řekla jsem Lukasovi a vystoupila. "Vezmu tě do kina." Řekl z ničeho nic. "Tady je moje číslo. Vyzvednu tě v sedm hodin." Mrkl na mě. "Co když nechci jít?" Zeptala jsem se. "Natali?" "A co když mám něco jiného na práci?" "Tak to zrušíš." Řekl a odjel. "Nenávidím tě!" Zakřičela jsem z plných plic. Otočila jsem se a šla domů. Otevřela jsem dveře a oddychla si, že nikdo není doma. "Dobrý den slečno." Uklonila se mi Lucka. "Pro tebe Marinette." Usmála jsem se na ni. "Máte hlad?" Zeptala se mě. "Ano. Udělej mi prosím chleba se šunkou. Děkuji." Vyzula jsem si žabky a šla do svého pokoje. Položila jsem si tašku na židli a lehla si do postele. "Postýlko? Chybělas mi." "Doufám, že i já." Objevil se ve dveřích Adrien. "Ty mi jdi z očí." Zabíjela jsem ho pohledem. "Žárlíš?" Zeptal se mě a posadil se vedle mě. "Proč bych měla? A ty žárlíš?" "Na toho debila?! Nikdy! Vím, že jsi moje prdelko." "Běž si za tou svou Petrou a mě nech být!" Hodila jsem po něm plyšáka. "To je tak sladké, když žárlíš." "Dneska jdu s Lukasem do kina." "Cože?! Ani náhodou! Budu si tě hlídat. Nikam nepůjdeš." Poslední větu mi zašeptal do ucha.

"Tohle nemá smysl! Okamžitě mě pusť!" Křičela jsem, ale on mě ignoroval. "Nikam nepůjdeš." Propaloval mě pohledem a znovu mě odtáhl ode dveří. "Už dávno mi bylo 18 let!" Najednou někdo zazvonil. "Návštěva přišla. Omluv mě na chvíli." Ušklíbl se a já se podívala na hodiny. Bylo přesně sedm hodin. Pro jistotu mě zamkl a já se smířila s tím, že večer strávím ve svém pokoji. "Agreste!" "Nech ji na pokoji!" On mě chrání? Třískl dveřmi a šel do mého pokoje. "Už jsem tady princezno." "Neříkej mi tak." "Už si můžeš vzít pyžamo. Dneska se nic podnikat nebude. Prdelko."

Ahuj lidi : 3

Ne, prosím! Neukamenujte mě, že dlouho nebyla část DX

Názory?

Tak u další kapči ahuj

PS sry za chyby