Marinette

"Natali?" "Marinette?" "Nech toho." Pousmála jsem se a kousla si do svačiny. "Půjdeš dneska ke mně?" Zeptala jsem se. "Promiň, ale dneska nemůžu. Jedeme k babičce." "To je dobrý. Jen jsem se zeptala." Usmála jsem se a otevřela si pití. "Já bych šel." Ozvalo se za mnou a já se otočila na Erika. "Promiň, ale-" "Já se taky přidám." Přidal se k němu Felix. Protočila jsem panenkami a pousmála se. "Pokud přejdete přes mého bodyguarda tak klidně." "Ty máš bodyguarda?" Kývla jsem hlavou a otočila se na Natali. "Opravdu?" Zeptala se mě. "Ne."

"Tak zítra." Mávla jsem na Natali a šla domů. Když jsem byla kousek od domu někdo mě zatáhl do uličky. Začla jsem křičet. "Buď ticho." Dal mi ruku na pusu a ušklíbl se. "Co chceš?!" Propalovala jsem Lukase pohledem. "Mám nabídku. Budeš se mnou chodit." "O tom si nech zdát." Pousmála jsem se. "Tak jinak. Budeš se mnou chodit a já neublížím Natali. Vím, že mě má ráda. Co kdyby zjistila, že její kamarádka chodí s jejím idolem?" "Tomu by neuvěřila. Ví, že tě nenávidím." "Tak já ji zavolám a zeptám se jí." "Klidně." Odfrkla jsem si a opřela se o zeď. "Ahoj Natali. Ne tady Lukas. Na to teď nemám čas. Mám dotaz. Co bys dělala-" "Počkej." Ozvala jsem se a on se na mě podíval. "Nic jí neříkej." "Natali? Ne, nech to být." Tipl jí to a postavil se ke mně. "Co bych musela dělat?" "Hrála bys moji holku." "Nic víc?" "Ano." "Na jak dlouho?" "To ti řeknu až mě přestaneš bavit."

"Tak zítra miláčku." Přitáhl si mě a pleskl mě po zadku. Otočila jsem se na něj a propalovala ho pohledem. "Nemrač se." Otočil se a odešel.

"Co to mělo znamenat?!" Přiřítil se ke mně Adrien. "Nic." "Ať mu konečně dojde, že jsi moje." Přitáhl si mě k sobě. "Vyskoč na mě." Nakázal mi a já vyskočila. "Hodná." Pochválil mě a šel se mnou do svého pokoje. "Pozor na hlavu." Upozornil mě. Hodil mě na postel a lehl si nade mě. "Nech toho." Žduchla jsem do něj, ale s ním to nic neudělalo. "Slez ze mě." "Proč?" Ušklíbl se. "Nelíbí se mi to." "A on na tebe může sahat?!" "Ty žárlíš?" Zahleděla jsem se mu do očí. "Ne." Slezl ze mě a šel ke skříni. "Co děláš?" "Jdu do klubu. Čau." Třískl dveřmi a odešel.

"Musíš být ticho." Probudil mě něčí hlas. "Já vím." Najednou něco spadlo na zem. Sedla jsem si na postel. Po chvilce jsem slyšela vzdychání.

Ahuj lidi :3

Doufám, že se další kapča líbí.

Strašně vám děkuji za minulé komentáře <3 MÁM VÁS RÁDA

OMG 17K přečtení a 2K hvězdiček TOP DĚKUJI :**

Chtěla bych udělat ASK jak na postavy tak na mě ohledně příběhu.... Budu ráda, když mě napíšete do komentářů otázky

Tak u další kapči ahuj <3

PS sry za chyby