Marinette

"Zlatíčko, odjíždíme." Probudil mě matčin hlas. "Nikam nejdu." Zabručela jsem a víc se schoulila do peřin. "Za 3 hodiny nám odlítá letadlo." "Co já s tím? Mně se nikam nechce." "Broučku, ale už doopravdy pohni." Zabouchla dveře a odešla z mého útulného pokojíčku. "Alyo? Jsi tady?" "Jo jsem v koupelně, už jdu." Alya otevřela dveře a sedla si ke mně na postel. "Kočko je mi tě líto, ale budeš mít u sebe kluka." Protočila jsem nad tím panenkami. "Jak asi bude vypadat?" Zasnila se. "Hele nech toho. Beztak bude po Gabrielovi. Bude to arogantní vůl a bůh ví co ještě." Alya se na mě podívala. "To je ten koho jsem potkala včera u vás v kuchyni?" Kývla jsem hlavou na náznak, že ano. "Ouu, teď je mi tě ještě víc líto holka." Začala se smát. "Hele nesměj se, to není sranda, já tam nechci." Bouchla jsem jí rukou do ramene. "No jo, ale bude se mi stýskat." "To mně taky." Obejmuli jsem se a já jsem začala shánět věci. "Alyo? Kde mám mobil a nabíječku? Sakrá!" Začala jsem panikařit. "Tady." "Děkuji."

"Budeme si každý den volat, ju?" "No tak to si piš." Říkaly jsme si a u toho jsme se objímaly. "Tak zatím." Odtáhla jsem se od ní. "Ahoj." Nastoupila jsem do 'limuzíny' a mohli jsme jet. "Můžeme vyjet pane?" Zeptal se řidič Gabriela. "Ano, můžeme."

"Dobrý den, vážení cestující. Děkujeme, že létáte první třídou. Doufáme, že se Vám zde líbí." "Hello dear traveler. Thank cast first class. We hope you will like it here." "Première classe Bonjour cher voyageur. Remerciez cast. Nous espérons que vous l'aimerez ici." Uvítala nás letuška a mohli jsme letět. Mezi tím jsem se připoutala a dala si do uších sluchátka. Opřela jsem se o sedačku a zavřela oči. V uších se mi rozezněla moje oblíbená písnička.