Marinette

"Zatím." Rozloučila jsem se s Natali a šla za Adrienem. "Tak co jsi chtěl?" Zeptala jsem se ho. "Nasedej." Ukázal na motorku. "Na tomhle s tebou nepojedu." Založila jsem si ruce na prsou, když ke mně přišel a nasadil mi helmu. "Nech toho, už chci být doma." "Ty na tom umíš?" Optala jsem se provokativně, abych se mohla kochat jeho nevěřícímu pohledu, který mě spaloval pohledem. "Nebudu se s tebou dohadovat, nasedej." Ukázal za sebe, jakmile usedl na svoji motorku. "Pokud nechceš spadnout, tak se mě drž." "Pojedeš pomalu?" "Jasně." Odvětil ironicky a nastartoval. Upravila jsem si helmu a obejmula ho.

"Můžeš zpomalit?!" Víc jsem se k němu natiskla. Neodpovídal. "Prosím!" "Co za to?!" "Dobrý pocit." Řekla jsem si pro sebe. "Nezabiju tě?!" "To zní dobře, ale co tak pusu?!" "Nebudu ti dávat pusu!" "A já nezpomalím!" Přidal na motorce plyn a já zavřela oči. "Co když ti selžou brzdy?!" "Zachráním tě!" "Tak to bych chtěla vidět!" Začala jsem se smát. "Za chvilku tam budeme, tak si to užívej!" "Mám strach!" "Když jsi se mnou nic ti nehrozí!" Najednou přibrzdil a mně spadl velký kámen ze srdce. "Nechceš zajít na jídlo?" 

"Chutná?" Přikývla jsem. "Chceš ochutnat?" "Jestli mohu." Neslyšně jsem přikývla. Kousl si a odtáhl se. "Mám lepší." "Nemyslím si." "Na." Strčil mi do pusy kousek tortilly a sledoval můj výraz. "Uznávám. Máš lepší."

Adrien

"Chce se mi spát." Zívla si a sedla si na gauč. "Běž si lehnout." Zakroutil jsem nevěřícně hlavou, když jsem šel do kuchyně a nalil si vodu do skleničky. Když jsem se vrátil do obýváku, Marinette už klidně oddychovala na gauči. Přišel jsem k ní a vzal si ji do náruče. Vyšel jsem schody a šel do jejího pokoje. Položil jsem jí na postel a přikryl jí peřinou. "Dobrou noc." Dal jsem jí na čelo pusu a odešel.

Ahuj lidi : 3

Nu dobrá, máte tu novou kapitolu <3

Doufám, že se líbí :*

Názory?

Děkuji 💚💚💚

Tak u další kapči ahoj <3