Marinette

"Marinette?" "Co je?" Řekla jsem ostře a otočila se na Adriena, který mě bedlivě pozoroval. "Nemáš na něco chuť?" Pokrčila jsem rameny. "Tak já něco objednám." Jen jsem kývla hlavou a dál si ho nevšímala. Netrvalo to ani hodinu a po místnosti se rozlehl zvuk zvonku. "Já tam půjdu slečno." Zastavila mě Lucka v chůzi. "To je dobré." "Je to má práce. Kdybych nebyla dobrá služka tak mě může pan Agreste vyhodit." "Nebojte se. Já mu to neřeknu." Když jsem dořekla svoji větu celá se rozzářila. "Děkuji." Otočila se a zmizla v chodbě. "Tak kdy to bude!" Ozvalo se za dveřmi a já je otevřela. "Promiňte." "No kone-" Když mě spatřil doslova ztratil hlas. "Děje se něco pane-" Podívala jsem se na jeho ceduli se jménem. "Petře." "Ne, to já se omlouvám. Něco tak krásného se nemá okřikovat. Omlouvám se." Usmál se na mě jako andílek. Podal mi krabice s jídlem a já mu zaplatila určenou sumu peněz. "Tak na-" "Nemáte čas?" "Co prosím?" "Nechcete se mnou někam zajít? Teda pokud nemáte přítele."

Adrien

Seděl jsem ve svém pokoji a prohlížel si svůj monokl pod okem. "Nemáte čas?" "Co prosím?" "Nechcete se mnou někam zajít? Teda pokud nemáte přítele." Zaposlouchal jsem se do rozhovoru. "Ehm-" Nevěděla co říct. "Miláčku?! Kde máš tu objednávku?! Tvůj přítel tady trpí hlady!" Na poslední větě jsem si dal záležet. "Omlouvám se." Řekla a zavřela dveře. Po chvilce se objevila v mém pokoji. "To nebylo třeba." Propalovala mě pohledem. "Hold jsem majetnický a nikdo mě nebude balit moji holku." "Nejsem tvoje holka!" "Jednou budeš." Ušklíbl jsem se. "To si nemyslím." Odfrkla si a posadila se na moji postel. "Chceš se vsadit?" Nadzdvihl jsem obočí. "Ne." Uchechtl jsem se. "Bojíš se snad, že se jednoho dne do mě zamiluješ?" "Ne." "Tak proč?" "Protože nechci." Zavrčela na mě. "Takhle se mnou nemluv nebo-" "Nebo mi naplácáš?" Když to dořekla zakryla si pusu rukou. "Takhle jsem to nemyslela!" Začala se obhajovat. "Nebo ti naplácám." Olízl jsem si spodní ret a po tom se do něj zakousl. "Dotkneš se mě a budeš vykastrován!" Řekla rázně. "To si nemyslím drahá. Pojď za mnou." Přitáhl jsem si jí k sobě. "Nech mě!"

Marinette

"Vím, že to chceš." Zašeptal svůdně. "Jsi tak úchylný." Protočila jsem panenkami. "Au!" Zakousl se mi do krku. Z mých úst vyšel malý sten. "Uvolni se." Zatlačil mi na rameno a já si lehla na jeho postel. "To je ono." Pohladil mě po líčku. Sklonil se ke mě a políbil mě. Až teď jsem si uvědomila co dělám. Použila jsem svoje ruce a položila je na jeho hruď. "Co je?" Odtáhl se ode mě a nesouhlasně zavrčel. "Myslíš si, že se s tebou vyspím? Pokud ano-" Nedořekla jsem to, protože se otevřely dveře a v nich stál rozzlobený Gabriel. "Adriene? Okamžitě do mé kanceláře!" "Ale-" "Hned!"

Už je to pěkná doba co Adrien odešel. Nudím se. Alya má zrovna školu a já se chystám jít spát.

Ahuj lidi :3

Doufám, že se další kapča líbí :P

OMG 9K přečtení a 1,3K hvězdiček : O <3 <3 <3 STRAŠNĚ MOC DĚKUJI <3

A navíc č. 12 v kategorii Fan fikce !! DĚKUJI!!

Názory?

Tak zatím ahuj a ještě jednou velké DÍKY <3 :*

( PS sry za chyby )