Marinette

"Cože?!" Vykřikl z ničeho nic Adrien a já se začala dávit polívkou. "Ano, budeme se brát. A vy budete sourozenci." Řekl Gabriel místo mami, která mě pozorovala. "Samo sebou, že nevlastní." Opravila ho moje máma a políbila ho na líčko. "A Adriene." Odkašlal si Gabriel. "Na slovíčko." "Je to pravda?" Zeptala jsem se svojí mami. "Ano. Ty nemáš radost? Já vím, že jsem přišla o Toma a ty o svého tátu, ale musíme jít dál. Život je příliš krátký a než se rozhlídneš je z tebe babička s pěti kočkami." Začala se smát. Zaujatě jsem ji pozorovala. "Já si s ní můžu dělat co budu chtít!" Zaslechla jsem Adriena, který byl rozčílený. "Nemůžeš! Bude to tvá sestra!" Oni se baví o mě? "Nevlastní!" Zavrčel a třískl dveřmi. "Mami?" "Ano?" "Mě je to jedno, přeji vám to." Obejmula jsem ji a vtiskla na líčko pusu. "Já jdu do pokoje." Jen přikývla.

"Alyo? Můžeš mi laskavě vysvětlit co jsi to udělala?!" Začala jsem nadávat po telefonu. "Marinette, nekřič, prosím." "Kocovina?" Uchechtla jsem se. "Ano, takže ti dojde, že jsem pila a nevěděla o sobě." "Nápodobně." "Co? Co jsi provedla?" "Vyspala jsem se s Adrienem. Taky jsem pila!" "To si děláš-" "Ne, nedělám!"

Po chvilce jsme se přestali hádat a normálně spolu mluvili. "Já už budu muset." "Tak pak." "Jo, ahoj." "Ahoj." Najednou se do mého pokoje přiřítil Adrien. "Co je? Bráško." Ušklíbla jsem se. "Neprovokuj, sestřičko." Olízl si ret a sedl si na moji postel.