Marinette

"Moje hlava." Za stěžoval si někdo vedle mě. Ze včerejší noci si nic nepamatuji. Otevřela jsem oči, které se opět zavřely, díky návalu slunce. "Je mi špatně." Řekla jsem z ničeho nic. Otočila jsem se na osobu, která leží vedle mě. "Adriene?!" "Mari, neřvi tolik." "Cože?! Co tady sakra děláš?! Co se stalo?" Podívala jsem se pod peřinu a na sobě neměla nic. "Ještě! Ještě! Nezpomaluj!" "Sakra! To si ze mě děláš prdel?! Jak?!" Začala jsem nadávat. "Brouku." Začal. "Pomalu si nic nepamatuji, takže nevím proč vyšiluješ." "Spali jsme spolu!" "Ou, to jsem zrovna nečekal. Nebo čekal? Aspoň se mám čím chlubit." Ušklíbl se. "To ty jsi mě sem zavedl! Řekni mi k čertu a u všech svatých mamutů důvod?!" Pokrčil rameny. "Pil jsem. Tak jak si mám sakra pamatovat, co jsem dělal?" Chvilku jsme mlčeli a já si začala něco vybavovat. "Už budu! Už budu!" "Fuj." Oklepala jsem se. "Už si vzpomínám." Řekl z ničeho nic. "Byla jsi strašně vlhká. Líbilo se ti to." Uchechtl se. "Jestli se to někdo dozví, je po TOBĚ! Rozuměl jsi?!" "Jo." "Tohle jestli se dozví moje máma a tvůj otec tak nás zabijí." "Mě ne." "Ale mě ano!" Vyjela jsem na něj. "Byla jsi dokonala. Ty tvoje rty." Začal se nade mnou rozplývat. "Halo? Já jsem tady!"

"Kde jste sakra byli?!" Začala vyšilovat moje mamka, když jsme přišli domů. Radši jsem neodpovídala. "Byli jsme v parku a náhodou jsme potkali kluky ze základky. Milan nám nabídl abychom u něj přespali." Vysvětlil Adrien. "A proto to z tebe táhne, že?!" Najednou přišel Gabriel. "Co se děje miláčku?" Dal jí pusu na líčko. "Byli v klubu." Řekla na rovinu. "Pojď sem miláčku. To bude dobré. Jsou už plnoletí. Tak jim tu zábavu dopřej." Odvedl moji mámu do kuchyně. "Díky za snahu. Jdu se vykoupat a ty bys měl taky."

Podle mě se to v další části rozjede :3 😂
Nu dobrá, máte tu 2 kapitoly a podle mua zítra bude další... Doufám😂
Jste rádi, že to byl Adrien?
Tak zase někdy ahuuj 💚💚💚