Hoseok se snažil soustředit na jízdu, ale jediné co zajímalo jeho oči byl blonďáček, který seděl na sedadle spolujezdce. Očka měl zavřené, vlasy přes tvář a tiše oddechoval. Už snad nemohl být roztomilejší.

Najednou mu však začal zvonit mobil. Vytáhl ho z kapsy a hovor zvedl ,,No?"

,,Hobi, mám důležitou otázku. Jin říkal, že se jim ztratil ten tvůj Yoongi. Že před třemi hodinami vyběhl z domu a pořád se nevrátil. Jsou dost nervózní a už chtějí volat policii. Ty ho porad sleduješ, tak chci vědět jestli nevíš kde je, nebo jestli s ním náhodou nejsi"

,,Jsem" odpověděl a podíval se na blonďáčka vedle sebe ,,Řekni tomu svému modelovi, že je v pořádku"

,,Asi se nebudu ptát co spolu děláte. Uvidíme se ráno"

Jen zakoulil očima a schoval mobil zpět do kapsy, přičemž se trošku zapřemýšlel.

Ten tvůj Yoongi

Znělo to dobře. Správně. Jakoby to tak mělo být.

Trošku se pousmál a jemně položil svou velkou dlaň na jeho pevná stehna. Bylo to přirozené jako přiložit pokličku na hrnec. Jeho stehno do jeho dlaně dokonale sedělo.

Nedokázal popsat ten pocit, ale nejradši by si ho nechal celého pro sebe. Každou část jeho těla. Rád by ho zničil při pekelný hrách a ráno ho držel jako nejdražší diamant.

Chtěl znovu cítit jeho rty na těch svých. Ochutnat tu dokonalou chuť a převzít nad ním kontrolu.

Nad tou představou i mlsně olíznul rty a soustředil se dál na řízení.

Projeli celé město a ocitli se někde na předměstí kde stály velké a moderní domy.

Zaparkoval před svým vlastním. Byl to takový větší rodinný dům s upravenou zahradou a krásným živým plotem. Bylo to krásně osvětlené led světly v kombinaci s veřejným osvětlením.

Obešel auto k místě spolujezdce a otevřel dveře ,,Sněženko, vstávej" řekl a jemně s ním zatřasl.

Yoongi něco nespokojeně zabrebtal, ale očka neotevřel.

Hoseok si pobaveně povzdechl ,,Máš jediné štěstí že cvičím" Vydechl a opatrně ho vytáhl z auta. Nohou zavřel autu a rozešel se ke vchodovým dveřím.

Vypadal jako kotě. Ve spánku se k němu více tisknout, aby našel více tepla před svým promoklým studeným oblečením. Chybělo jen aby vrněl. Dlouho nic tak roztomilého neviděl.

Nějakým způsobem odemkl dveře a šel rovnou do obývacího pokoje. Položil ho na tmavě modrý gauč a znovu s ním zatřásl.

,,Yoongi, zlato, vstávej" řekl a trošku mu pocuchal vlasy. Oslovení mu jen ujelo, ale znělo to tak přirozeně, že si toho ani nevšiml

Blonďaček rozespale otevřel očka ,,Ještě chvilku..." zamumlal.

,,Žádné takové, máš sklo v chodidlech, musím ti to spravit" namítl a odešel někam pryč.

Yoongi otráveně otevřel oči a rozhlédl se. Nejdříve byl zmatený, ale poté si na vše vzpomněl. Netrvalo také dlouho a znovu se do něj opřela ta řezavá bolest nohou.

Podíval se na svá chodidla a s povzdevhem si promnul kořen nosu. Měl je celé od krve a docela nateklé. Bůh ví na co šlápnul a kolik infekce už v tom mohlo být. Měl by s tím ráno zajít do nemocnice.

,,Mám málo analgetik, zvládneš nějakou bolest?" Zeptal se nejistě, když se vrátil s nějakou plastovou krabicí.

,,Jo, to zvládnu" zamumlal rozespale a promnul si oči ,,Jakou máš pinzetu?"

Hoseok zvedl pohled z obsahu krabice ,,obyčejnou kosmetickou"

Menší vykulil oči ,,Kosmetické?! To myslíš vážně?! Jak mám vyndal to sklo z nohy?!"

,,Klid. Navíc ty nic dělat nebudeš, ošetřím ti to já"

,,Ale já jsem zdravotník!"

,,A taky jsi pako. Udělám to já a budeme oba klidnější"

,,Ne! Vždyť o tom nic nevíš, jsi jenom... co vlastně jsi? Úředník!"

,,No dovol" Zasmál se dramaticky a vytáhl všechny potřebné věci ,,neboj vím co dělám. Popadni nějaký polštář ať máš co mačkat" řekl klidně.

Yoongi jen nejistě semkl rty. Ne že by mu nevěřil, ale nevěřil. Určitě ne s něčím co se tykalo jeho zdraví.

Hoseok si povzdechl a sednul si vedle něj ,,Myslím to vážně, vím co dělám. Navíc jsi v mokrém oblečení. Rychle to udělám a pak ti dám čisté oblečení, ať si můžeš lehnout, dobře?"

Znovu nejistě odvrátil pohled, ale poté přikývl. Vzal nějaký polštář a pevně si ho přitáhl k hrudi, zatímco pozoroval, jak si starší dezinfikoval ruce a bral kosmetickou pinzetu.

Šlo to docela hladce. Kusy skla byly dobře viditelné a nebyly ani tak hluboko, takže to zvlaldo i jeho amatérské oko.

Také byl překvapený, že Yoongi téměř celou dobu seděl klidně. Semtam něco bolestně sykl, ale jinak ani nedutal.

Vytáhl poslední kus střepu a potřel mu obě chodidla dezinfekci ,,Doufám že příště si rozmyslíš vyběhnout z domu bosky" Zasmál se, zatímco se natahovat pro obvaz.

Menší ublíženě odvrátil pohled ,,Už jsem říkal že jsem na ně jen zapomněl!" Odsekl.

,,Když říkáš" povzdechl si a opatrně mu obě nohy zavázal.

,,Díky" špitl Yoongi a prohlédl si svá malá chodidla zavázané v bílém obvaze.

Druhý vzal všechen nepořádek a vyhodil ho do koše ,,Nic to nebylo. Tvoje žebra?"

,,Bude to jen modřina"

Hoseok přikývl ,,To je dobře. Vezmu tě k sobě a dám ti nějaké oblečení"

Tak jak řekl ho znovu zvedl a odnesl po schodech nahoru. Nechtěl, aby namáhal své bolavé nohy.

Vešel do své ložnice a položil ho na velkou dřevěnou postel. Nechal ho, aby obdivoval krásu a jednoduchost tohoto pokoje a otevřel svou velkou skříň. Chtěl něco, co mu bude slyšet a bude v tom vypadat dobře, aby z toho aspoň něco měl. Aby bylo na co koukat.

Vytáhl černé nejmenší kraťasy co měl a volnou bezovou mikinu ,,Tady. Asi ti to bude velké, ale nic menšího nemám"

Menší přikývl ,,To nevadí, i tak děkuji" řekl.

,,Půjdu si dát sprchu, tak se mezitím převleč" řekl a zmizel v bílých dveřích naproti velké šatní skříně.

Yoongi chvíli nepřítomně koukal do blba. Byl v jeho ložnice. U muže se kterým se olizavali jako psi. U muže, který po něm chtěl sex jen na jednu noc. U muže, se kterým s v poslední době neustále vídal. Někdy opravdu nechápal co se to s jeho životem dělo.

Po chvíli si však vzpomněl, že měl stále mokré oblečení a že mu byla zima. Chtěl vyskočit na nohy, ale hned toho litoval. Opravdu to bolelo.

Zůstal tedy sedět na kraji postele a rychle se převlékl. Oblečení bylo pohodlné. Hlavně bylo volné, což mu vyhovovalo.

Miloval tmavé a volné blečení. Na střední byl tím známý. Bohužel zdravotnictví byl pravý opak. Bílá barva, všechno upnuté. Někdy si připadal jako chodící bílá krvinka.

Na chvíli se pozastavil. Když koukal na půjčené oblečení, zajímalo ho jak voní. Nevěděl proč ho to zajímalo, ale bylo to tak.

Nejistě se rozhlédl, aby se ujistil, že stále nevylezl z koupelny. Bylo by trapné, kdyby ho přitom nachytal.

Když se ujistil, opatrně se přičichl k béžovému tričku. Cítil nějaký květový gel na praní a nějakou velmi slabou příjemnou příměs. Jako peprmint a čokoláda. Možná.

Zklamaně si povzdechl, když v tom si vzpomněl na bundu, kterou měl ještě před chvílí na sobě. Natáhl se pro ni a znovu zkusil onu vůni.

Teď byla o dost silnější. Cítil pot, čerstvý déšť a ten příjemný peprmintový parfém s troškou horké čokolády. Nerad to přiznával, ale bylo mu to docela pochuti. Minimálně do té doby, než ucítil i něco jiného.

Byla to vůně, která mu byla známá. Až moc. A nebyl si jistý zda to bylo správně.

Prohlédl si mikinu ze všech stran, ale byla černá, takže si nevšiml něčeho neobvyklého. Šel podle logického uvážení a prohlédl si rukávy. Nikde nic.

Obrátil je na ruby a spatřil bílý pruh výstelky mikiny. Byl na něm hnědo-rudý flek.

Měl pravdu. Krev.

Zamyšleně přimhouřil oči a podíval se směrem ke dveřím, kde pochopil, byla koupelna. Chvíli to místo hypnotizoval, než se podíval zpět na tu bundu.

Snažil se odolat, ale chtěl znovu cítit tu vůni. I přes tu krev. Setkával se s krví denně, takže to pro něj nebylo nic nechutného. Naopak to dodávalo jeho vůni něco originálního.

Ta bunda byla krásná. Kdyby mohl, nosil by takovou a klidně by si ji oblékl i teď, i když byla mokrá.

Po chvíli si uvědomil, že voda ze sprchy se utišila. Než však stihl biť jen zvednout pohled...

,,Máš rád vůni krve, hm?" Ušklíbnul se, zatímco si oblékal tričko na své čistě umyté tělo.

Yoongi překvapeně zvedl hlavu a položil bundu vedle sebe. Neudržel se ale musel uznat, že měl dokonalé tělo. Jemně opálené, vyrýsované svaly, ale žádná velka gorila. Definitivně jeho typ.

,,Myslíš že jsem psychopat?" Zeptal se docela klidným tónem.

Hoseok si jen pobaveně olíznul rty ,,Kdo ví. Každý má svou temnou stránku" odpověděl a posadil se vedle něj ,,jen bych nečekal že někdo jako ty bude mít rád něco takového"

,,Cítím krev každý den už od dětství. Člověk si zvykne a pak mu to přijde příjemné a normální" pousmál se a položil si jeho bundu do klína ,,Nevím co jsi v ní dělal, ale měl bys ji vyprat. Ne každý zastává můj názor"

,,Máš zajímavé názory na někoho kdo zachraňuje lidi" odvětil s jemným zaujatým úsměvem a z blízka si ho prohlédl. Jeho velké tričko na něm viselo jako na strašákovi, ale nezměnilo to nic na tom, jak úžasné v tom vypadal. Ani ty kraťasy nebyly vidět. Když připočítal ten klidný pohled kterým na něj koukal... v životě neviděl nikoho tak roztomilého.

Ať už šlo o jeho růžové buclaté tvářičky, nebo krásné kulaté oči. Maličký nos, nebo od pohledu jemné vlásky. I jeho chůze byla roztomilá. Navíc někdy se neudržel a pohled mu sklouznul níž než by měl.

Yoongi nad jeho poznámkou jen mykl rameny ,,Jeden den někoho zachráníš a někdy ne"

Pobaveně pozvedl obočí ,,Asi bych měl být znepokojený že někdo jako ty hlídá moje kluky" ušklíbnul se. Líbilo se mu jak mluvil. Tak klidně, ale zároveň tajemně.

Měl z něj pocit, jakoby mu neměl věřit, to říkala hlava. Srdce mu říkalo, aby poslouchal dál a ptal se dál. Na úplně opačné straně bylo jeho tělo a instinkty. Ty ho chtěly pevně vzít, přivázat k čelu postele a zničit ho tak, že se několik dnů nepostaví.

Ta představa se mu líbila. Mít ho pod sebou v naprosté kontrole. Mohl si jen domýšlet jeho zoufalé prosby a oči otáčející se vsloup.

,,Stejně nechápu jejich vztah. Jsou to bratři, proč povoluješ ty jejich vztahy?'" vyrusil ho ze špinavých myšlenek.

,,Nejsou bratři. Ani krvi, ani papírově"

,,Tak snad jsi je adoptovat ne?"

,,Ano, ale každého pod falešným jménem"

,,Cože?"

Hoseok si jen povzdechl ,,To je dlouhý příběh, ale teď to vysvětlovat nebudu. Ti kluci jsou za rok dospělí a postaví se na vlastní nohy. Já tu pro ně budu jako jejich straší bratr, ne rodič. A když se chtějí olizovat na záchodech, tak ať" zamumlal pobaveně.

Yoongi nechápavě naklonil hlavu, ale nechal to plavat. Ten muž byl divný tak jako tak.

Nic o něm nevěděl. Práci, minulost ani příjmení. Věděl že se neznali dlouho a nebyli žádní přátelé ale chvilkama ho to znepokojovalo. Nebo ho to naopak lákalo?

Od malička byl odlišný ve spoustě věcech a být obyčejný ho vytáčelo. Stejně tak neměl rád obyčejné lidi.

Muž, který se mu potuluje kolem domu s bodnou ránou v břiše je dost zajímavý aby upoutal jeho pozornost víc.

Zajímalo ho co byl zač, protože věděl, že to nebyl žádný řadový občan.

Aniž by si to uvedomil, několik dlouhých vteřiny si prohlížel jeho tvář. Ostrý obrys dolní čelisti, výrazně lícní kosti a dokonalé hnědé oči. Nemohl si představit nic bezchybnějšího.

,,Mám něco na tváři?" Uchechtl se, čímž ho vyrušil z jeho hlubokých myšlenek.

Překvapeně sebou škubl a frustrovaně odvrátil pohled ,,Jo. Egoistickej ksichte" odsekl.

Vyšší se jen zasmál a vyskočil na nohy ,,Mám hlad, takže půjdu něco uvařit. Nevím jestli máš hlad, ale dáš si taky"

,,Já ale nemám hl-"

,,I tak se najíš"