,,Hobi, nevíš jestli mi hodně lezou do pokoje?" Zeptal se Jisung, zatímco spokojeně pojídal své jídlo.

,,Neboj, nikdo tam nechodí. Dobře, Minho je výjimka, ten spí ve tvé posteli, aby mu bylo lépe" odpověděl Hoseok, který seděl vedle jeho lůžka a jedl svou vlastní porci.

Menší zamyšleně zakýval hlavou ,,On může" zamumlal a pohodlněji se opřel ,,Každopádně nevadí že tu jsi? Vždycky máš tolik práce a v posledni době jsi tu často"

Vyšší se v důsledku jeho otázky rozkašlal a několikrát so praštil do hrudníku, aby se mu lépe dýchalo ,,N-no, Namjoon to pár dnů zvládne. Jste jako moji mladší bratři, máte přednost před prací" řekl jednoduše.

Jisung pobaveně pozvedl obočí ,,Nebo jsi tu protože má směnu Yoongi?"

,,Bavíte se o mě?" Zeptal se blonďáček, který stál ve dveřích s vozíkem před sebou.

Oba dva překvapením ztratili slova. Kolik toho slyšel?

Yoongi na ně chvíli koukal, než si jen otráveně povzdechl ,,Boha jeho... no to je jedno, tady máš léky a ty koukej sypat Hoseokie, návštěvní hodiny končí" řekl a popadl z vozíku malou krabičku s léky se kterou si to nakráčel k lůžku.

Hoseok jen pobaveně pozvedl obočí ,,Hoseokie?" Ušklíbl se.

Menší nervózně odvrátil pohled ,,Nemel nebo tě vykopu"

,,Ale, čivava začala štěkat" uchechtl se a využil situace, když se Yoongi naklonil k lůžku, aby ho plesknul přes zadek.

Menší překvapeně vyjekl a prášky se rozsypaly do přikrývky ,,H-hej!"

,,V tom klubu se ti to líbilo" ušklíbnul se.

Yoongi zrudnul jako rajče ,,Nevím o čem to mluvíš!" Sykl frustrovaně a dal ruce v bok ,,Úchyle"

Černovlásek si pobaveně olíznul rty. Muel uznat že se mu líbilo když mu nějakým způsobem odporovat. Byl roztomilý, ale zároveň dost atraktivní.

,,Nechceš jít zítra na oběd?"

,,Nechci" odsekl a bez dalšího slova odešel.

,,Sakra, ten mi dáva" zachechtal se a podíval se na svůj mobil, protože měl několik zpráv a nepřijatých hovorů ,,musím jít, vypadá to, že mám práci. Za chvíli klukům končí škola, tak jim řekni že pro ně mám úkol" řekl a zvedl se.

Jisung si pobaveně povzdechl ,,Dobře. Nemohl by mi Jungkook zase donést ty jeho sušenky?" Zeptal se prosebně.

,,Má práci, ale řeknu ať ti je udělá až bude čas. Měj se"

,,Díky a hodně štěstí s Yoongim!"

°•°•°•°•°•

,,Cože?!" Vyhrkli Jin a Yoongi sborově.

Jimin se nejistě poškrábal na zátylku ,,Taky jsem byl překvapený"

Společne seděli na blonďáčkové posteli a jako každý čtvrtek probírali všechno co se jim za poslední týden stalo.

Teď byl na řadě Jimin a jeho zajímavé rande, které je všechny šokovalo.

,,Řekni to ještě jednou a srozumitelně" řekl Jin

Menší se zhluboka nadechl ,,Ten Jungkook, jak jsem ho potkal v nemocnici mě pozval na večeři. Najendou se tam objevil ještě další muž, Tae se jmenuje a vypadlo z nich, že spolu chodí a že by chtěli někoho do trojky"

,,A co jsi řekl?"

Jimim stydlivě odvrátil pohled ,,J-já to přijal"

,,Ty jsi idiot" zahihňal se Yoongi a lehnul si na břicho ,,Vždyť je skoro neznáš"

Jen mykl rameny ,,Malý úlet nikdy neuškodí" ušklíbl se ,,a co ty a ten svůj štramák"

Yoongi zakoulil očima ,,Už ho moc často nevídám"

,,Jo jasně, jen to přiznej. Když ho nemůžeme znát, chceme vedět jaký je v posteli"

,,Vy jste nechutní" Vydechl znechuceně.

Jin pobaveně pozvedl obočí ,,Doufám že to není žádná vanilka. Minule sis stěžovat, že byl moc jemný"

,,Myslím že bys s ním měl zkusit BDSM" dodal Jimin. Zněl seriózně, jakoby to snad myslel vážně.

Blonďák v tu chvíli ztratil všechnu naději ve své přátele. Je pravda že měl občas zajímavé choutky, ale nemuseli mu to takhle vpálit přímo.

,,Končím, jdu na vzduch" řekl a vystřelil z bytu. Někdy byli k nevydržení, proto úplně ignoroval jejich pobavené výkřiky.

Venku byl docela dobrý vzduch na to že bydlel uprostřed města. Výjimečně to nesmrdělo smokem. Navíc byl krásný západ slunce, který se pomalu schovával za staré panelové domy.

Ulice byla téměř liduprázdná, což mu vyhovovalo. Mohl mít čas pro sebe, ty dvě drbny si vystačí.

Vůbec si nehlídal čas, nebo cestu kudy se vydal. Ani nemrknul a byla tma.

Rozhlédl se, aby se trošku zorientoval, ale moc moudrý z toho nebyl. Objevil se v nějaké tmavé uličce bez světel. Jen měsíc osvětloval dobře přístupná místa. Nečekal by, že se ztratí po tolika letech života v tomto městě.

,,Skvělá práce..." zamumlal si sám pro sebe, ale bohužel jeho smůle nebyl konec. Začalo pršet. S povzdechem se rozešel dál, jenže mu najendou byla hrozná zima na nohy.

Podíval se k zemi a v tu chvíli vzdal všechnu vůli do života. Neměl boty. Vyběhl bosý.

Dnes nebyl jeho den. Někdo se mu pěkně chtěl pomstít.

Sáhnul si do kapsy, kam si vždycky dával telefon, ale bylo to prázdné. Neměl u sebe nic. Peněženku. Mobil. Klíče. Ani boty nebo mikinu.

Jeho oblečení postupně sáklo vodou a jeho tělo se začalo třepat zimou.

Kolem nikdo nebyl, proto mu nezbylo nic jiného, než jít nejvíc sympatickým směrem.

Šel dál, když v tom zaslechl nějaký křik. Dětský křik. Šlo to z nejvíce zapadlé a nebezpečné uličky, kterou tu mohl člověk najít.

Zaváhal. Instinkt mu říkal, aby od té uličky zmizel.

Bohužel v tu chvíli se ozval další zoufalý křik. Byl to nějaký chlapec. Podle jeho zkušenosti tak osm až deset let. Také slyšel nějaký hluboký naštvaný hlas. Dospělý muž.

Instinkty musely stranou.

Přestože měl chodidla jako kusy ledu, rozběhl se do té uličky. Neviděl téměř nic, ale křik byl hlasitější.

Po chvíli viděl dvě siluety. První byl muž, svalnatý, vysoký. Držel toho malého kluka pod krkem a mlátil do něj hlava nehlava.

Kluk jen křičel a plakal. To nemohl poslouchat.

,,Hej, nesahej na něj!" Zakřičel a bezhlavě se na něj vrhnul.

Muž byl nejdříve zmatený a dítě pustil. Kvůli šeru pořádně neviděl kdo ho vyrušil ,,Co jsi kurva zač?!"

Yoongi ho kopnul do holeně a on spadl na zem. Poté se jeho pozornost soustředila hlavně na toho chlapce.

Pevně si ho přitáhl k sobě ,,Sh, sh, to bude dobré, klid"

Dítě dál vzlykalo a více k němu přilnulo, jakoby se u něj chtělo schovat.

Chtěl ho pohladit po zádech, jenže v tu chvíli ucítil, jak ho ten muž popadl za vlasy. Bolestně zasyčel, ale stále držel kluka u sebe, jakoby na tom záleželo jeho život.

,,Okamžitě pusť toho haranta a nepleť se do cizích věci!" Zakřičel a kopnul ho kopnout do břicha, čímž by trefil hlavně toho kluka.

Blondak to věděl,  proto mu jednou rukou zaryl nehty, do zápěstí které ho drželo, aby stihl povolil a on se mohl otočit.

Následkem toho byla silná rada do žeber. Cítil že se o něj pokoušely slzy, ale nemohl ho nechat, aby mu to prošlo.

Než však stihl cokoli vymyslet, dostal několik dalších ran a stisk opět zesílil. Nedokázal už zadržet bolestný výkřik, který však nemohl ani zdaleka přehlušit pláč dítěte.

Sebral poslední sílu místo toho, aby se od něj snažil utéct mu ramenem narazil do hrudi, což muž nečekal a ztratil rovnováhu. Bohužel však blonďáčka stále držel za vlasy, takže ho strhnul sebou.

S bolestný heknutím spadl na podlahu s tím klukem, ale už necítil jeho stiskl. Rychle se postavil na nohy a rozběhl se pryč, jenže najednou ho začal bolet každý krok. Jako žiletka, která sa mu zarývá do chodidla každým krokem víc a víc. Musel na něco šlápnout a jeho bosé nohy na to doplatily.

Nedokázal běžet při tak příšerné bolesti, ale slyšel že muž byl přímo za ním.

Odstrčil dítě na stranu a hned na to ho ten muž chytil za paži a shodil ho na zem. Normálně by to ustál, ale země byla kluzká a ta bolest byla jen další zátěž.

Yoongi si instinktivně schoval hlavu a očekával další ránu. Ta však nepřišla. Unaveně otevřel oči a spatřil před sebou nějakou další osobu. Postavu měl téměř totožnou jako ten násilný muž, ale byl zády.

Nestihl se ani vzpamatoval a ten chlap byl na útěku.

Trošku si oddechl a rozhlédl se po tom chlapci. Byl pryč. Také nejspíš utekl.

,,Yoongi, není ti nic?!"

Ten hlas. Byl až moc povědomí aby to byla pravda.

Ten muž si sundal kapuci a on spatřil ty krásné tmavé oči, které v poslední době tak často vídával.

,,H-hoseokie..." Vydechl a chtěl se postavit, ale zastavila ho ta příšerná řezavá bolest na jeho chodidlech. Bolestivě zkřivil tvář a zůstal sedět. Obejmul své vlastní promočené tělo ,,C-co tu děláš..." zakoktal.

,,Ptát bych se měl já!" Odbyl ho a položil mu přes ramena svou koženou bundu ,,nemůžeš se tu rakhle potuloval. Je pozdě, mrzne, prší a tahle část města je nebezpečná!" Řekl vyčítavě.

,,Trošku jsem se ztratil..." zamumlal a chtěl se podívat na své nohy. Bohužel kvůli šeru viděl jen tmavé fleky. Nemusel být genius, aby pochopil že to byla krev.

Hoseok si ho chtěl pořádně prohlédnout, aby se ujistil jak byl na tom a proto rozsvítil baterku na svém mobilu.

V jeho chodidlech byly zabodnuté snad desítky malých kusů skla. Nebylo divu že to působilo takovou příšernou bolest.

Nemluvě o tom, že byl celý promočený a promrzlý.

,,Proboha, musím tě hned vzít domů" řekl nekompromisně a schoval si mobil zpět do kapsy ,,Bolí tě ještě něco?" Zeptal se starostlivě.

Menší přikývl ,,Žebra a bok, ale nic to není" odpověděl a zkusil se znovu postavit, ale opět selhal. Vypustil další bolestný stén, což byla pro druhého poslední kapka.

Pevně ho chytil a vzal si ho do náruče jako princeznu.

Překvapeně zalapal po dechu ,,P-Počkej, mě neuneseš!" Namítl.

,,Blbost. Nic nevážíš" uchechtl se a rozešel se po cestě dál ,,vezmu tě domu. Znám tuhle část města, takže tam budeme za chvilku.

,,N-nemůžu domu!  Jsou tam moji přátelé. Nejen že by mě zabili, ale měli by na tebe spoustu otázek"

Hoseok se zamyslel. Pokud měl doma přátelé, nebylo vhodné ho tam brát. Ne že by nechtěl poznat milence jeho přátel, ale bylo lepší je nechat v nevědomí.

Nakonec si jen povzdechl ,,Dobře, ale potom jim zavolej ať o tebe nemají strach" řekl a více si ho k sobě přitáhl, aby ho zahřal, protože cítil, jak se třepal zimou.

,,Nemám mobil, zapomněl jsme ho doma" přiznal tiše.

,,Stejně jako boty?" Ušklíbnul se, načež menší ublíženě nafoukl tváře.

,,Prostě jsem si to neuvědomil!" Odsekl a opřel si hlavu o jeho hruď. Musel uznat, že to teplo bylo velmi příjemné ,,kam teda?"

,,Ke mě, je to dál než tvůj dům, ale mám kousek odsud auto"

Yoongi kývl hlavou ,,Díky, ale ani jsi mi neřekl jak ses tu objevil. Sledoval jsi mě?" Zavtipkoval, jenže odpověď kterou dostal ho málem sejmula.

,,Sledoval" řekl jakoby to nic nebylo.

,,Cože?!" Vyhrkl překvapeně a celý sebou trhnul, že mu málem vypadnul z rukou.

Hosoek pobaveně pozvedl obočí ,,Opatrně sněženko, nebo si tě pro tvé vlastní bezpečí přehodím přes rameno jako pytel brambor"

,,Proč jsi mě sledoval?!" Zavrčel vytočeně.

,,Klid, zachránil jsem život tebe i toho dítěte kvůli kterému ses málem nechal zabít" sykl vyčítavě ,,a sledoval jsem tě, protože jsme viděl jak jdeš po ulici. Bez bot. V dešti. Vystoupil jsem z auta a šel za tebou, ale pak ses mi ztratil. Vlastně tě zachránil křik toho dítěte" vysvětlil.

Yoongi mlčky odvrátil pohled. Bylo to nezodpovědné, to byla pravda, ale nemohl to dítě nechat zmlátit, nebo hůř zabít. Přestože se snažil být tvrďák, děti byly jeho soft spot.

,,Díky..." zamumlal téměř neslyšně.

,,Pro tebe všechno" uchechtl se a provokativně na něj mrknul.

Blonďák se slabě začervenal a odvrátil pohled ,,Drž hubu"

Hoseok se znovu zasmál ,,Ty máš opravdu prořízlou pusu"