Hospitalizace postřeleného studenta s Yoongim docela otřásla. Ještě uprostřed noci. Jak se mohlo něco takového stát?

Jimin se ho snažil uklidnit a proto mu řekl všechno co o tom věděl. Prý někdo zavolal, že na zemi leží někdo postřelený. Nebylo jasné co se stalo, ani jak dlouho tam ležel. Rána byla neštěstí na stehně a vyhnula se hlavní tepně, takže se brzy zotaví.

Dostal také zprávu, že jeho rodina byla na cestě.

Právě zapisoval všechny povinné dokumenty o hospitalizaci, když v tom zaslechl nějaký hluk. Někdo si na chodbě povídal a to dost nahlas.

To poslední co teď potřeboval byly děti, které někdo probudí z jejich spánku.

Okamžitě vykoukl ven ,,Můžete laskavě být pot-" ve chvíli, kdy se však setkal s tím párem tmavých podmanivých očí, jeho mozek přestal pracovat.

Hoseok. Stál mu tváří v tvář. Měl na sobě jen černé pohodlné tepláky a velkou mikinu, jakoby ho vyrušili od sledování filmu.

Vyšší byl stejně zmatený jako on. Díval se na něj jako na ducha svatého.

,,Jak je na tom?!" Vykřikl další nervozní hlas.

Blonďák se konečně podíval na druhou osobu, která byla po jeho boku. Byl to Lee Minho. Jeden z praktikantů.

,,Minho, co tu děláš? Je pozdě a -" nejistě přejel pohledem na může vedle něj, který si ho prohlížel od hlavy až k patě ,,t-teď za ním smí jen rodina"

,,Já jsem rodina, Yoongi, pusť nás tam" řekl vážně.

Menší zmatene zamrkal ,,R-rodina?!"

,,Vy se znáte?" Ozval se rozpačitý Minho.

,,Vy dva taky?" Podivil se Hoseok, ale poté si odkašlal ,,J-jsem jeho opatrovník, čili zákonný zástupce. Minho je jeho přítel, takže bych ocenil, kdybys nám řekl kde je" řekl klidným tónem, ale zároveň trošku naléhavým.

Bylo z toho poznat, že byl nervózní a dost se o modrovláska strachoval. Minho měl ve tváři stejný výraz.

,,Pojďte za mnou" zamumlal a zavedl je do pokoje, kde ležel.

Mladší se okamžitě rozběhl k lůžku a posadil se na vedlejší židli ,,Sungie..." Vydechl a jemně našel pod přikrývku jeho bezvládnou dlaň.

Hoseok si jen povzdechl a promnul si kořen nosu ,,Kurva..."

Blonďák měl spoustu otázek, ale nevěděl, jestli byla vhodná chvíle. Rozhodl se je chvíli nechat samotné, přestože byl zmatený.

Muž, který ho snad pronásleduje už od jejich prvního setkání je opatrovník jeho praktikanta, který skončil postřelený a on sám nebyl daleko smrti.

Opět nějak moc náhod a on na náhody nevěřil.

Chtěl místnost opustit, ale zastavil ho Hoseok, který ho chytil za zápěstí. Překvapený jeho akcí se otočil.

,,Pojďme na chvíli na chodbu" navrhl klidným tónem.

Menší se na něj překvapeně podíval a poté sklouznul pohledem na malého studenta u lůžka. Nakonec jen přikývl a spolu opustili nemocniční pokoj.

Stáli tam naproti sobě v naprosté tichosti. Blonďák zabodával pohled do země,  zatímco Hoseok si prohlížel jeho osobu. Nejen že ho rad viděl, ale také musel uznat, že to bílé oblečení mu opravdu slušelo.

,,Co tvoje břicho..." zamumlal po chvíli.

,,Hojí se dobře, díky tobě" odpověděl a poté pokračovalo další trapné děsivé ticho.

Možná si neměli co říct. Nebo se styděli.

Hoseok si po chvíli odkašlal ,,Čekal jsem, že budeš mít otázky"

Mladší jen mykl rameny ,,Kdybys o tom chtěl mluvit, řekneš mi to, nemám pravdu?" Zeptal se s pozvednutým obočím.

Druhý musel uznat že ho tato reakce překvapila. Normální člověk by se ptal, zvláště po této situaci.

Proto jen nejistě přikývl.

,,Ale Jisung se na toto nevztahuje. Co se mu stalo" řekl o něco vážnějších tónem.

,,Proč z tvého tónů mam pocit že ho znáš?" Zeptal se zvědavě.

Yoongi jen zakoulil očima ,,Protože je to jeden ze studentů co mi tu chodí na praxe" odpověděl jednoduše ,,On i Minho, plus těch delších šest"

Černovlásek se na chvíli zarazil ,,Takže ty jsi ten o kterém mluvili?" Řekl překvapeně.

,,Mluvili? Kdo?"

,,No kluci"

,,Kdo jsou kluci?"

,,No Jisung, Felix a svým způsobem všech osm"

,,Cože?!" Vyhrkl zmateně, ale rychle se utišil, protože si uvědomil, že všude kolem něj spí děti ,,Ty je znáš všechny?!" Vyhrkl tišeji.

Vyšší přikývl ,,Všichni jsou pod mou ochranou"

Brain error...

,,Cože?!" Vykřikl nekontrolovatelně, čímž úspěšně probudil nějaké dítě z vedlejšího pokoje ,,Sakra" povzdechl si a bez dalších slov šel dovnitř.

Vyšší sr po chvíli vzpamatoval a šel za ním. Nakoukl dovnitř a uviděl ho, jak drží v náručí pětiletou dívku. Nedokázal udržet úsměv. Blonďáček byl sám o sobě roztomilý, ale to dítě v rukou k němu prostě sedělo.

,,Shh, shh" zašeptal s úsměvem a trošku s ní začal houpat.

,,Bláško Yonnie..." zavzlykala a pevně se ho chytila kolem krku.

Jen se pousmál ,,Co kdyby sis šla zase lehnout Wonnie? Pokud si chceš jít zítra hrát, musíš být odpočatá" řekl tiše.

Dívka zavrtěla hlavou a schovala si tvář v jeho rameni ,,Chci být s tebou"

Yoongi si povzdechl a pohladil ji po zádech ,,Mám dnes spoustu práce Wonnie, ale slibuju že až zase přijdu, budeme si spolu hrát na doktory, dobře?" Navrhl s úsměvem.

Wooyoung se chvíli rozmýšlela, ale poté s úsměvem přikývla ,,Slibuješ?"

,,Slibuju" usmál se položil ji zpět na lůžko. Podal ji nějakého plyšáka a přikryl ji peřinou.

,,S dětmi to umíš" přiznal Hoseok, když už stali opět venku.

Menší jen mykl rameny ,,Asi. Mnohem víc záleží na tom, jestli tě to dítě má rádo" zamumlal s rukama v bok ,,Teď mi řekni jak je sakra možné že jsi opatrovník všech osmi kluků! Věděl bych, kdyby byli bratři! Navic Minho a Jisung spolu chodí! To stejné Felix a Hyunjin a také Innie a Seungmin!"

,,Um, je to trošku složitější a teď ti to nemůžu vysvětlit, al-... počkej" na chvíli se odmlčel ,,Innie a Minnie taky?!" Vyhrkl překvapeně.

Yoongi si zoufale promnul tváře ,,Opatrovník na úrovni... jestli máš osm dětí neměl by ses o ně starat?! Proč tady jeden z nich leží postřelený?!" Vyhrkl.

,,To bych taky rád vědět a nejsou to moje děti!" Opáčil a složil ruce na prsou ,,To je jedno, jediné co chci je aby byl v pořádku..."

Menší se také trošku uklidnil ,,Ještě jsem neviděl jeho ránu, ale prý je na dobrém místě. Nejsem tu sice každý den, ale všichni na oddělení se budeme snažit, aby se co nejrychleji uzdravil" zamumlal.

,,Věřím že na tebe se muzu spolehnout" ušklíbl se a pěstí ho jemně šťouchnul do ramene ,,Navíc kluci ti věří. Nebudeš tomu věřit, ale myslím že o tobě často mluví"

,,O mě?"

Hoseok přikývl ,,Pořád mluví o někom v nemocnici, kdo jim pomáhá. Nikdy jsem nezsalechl tvoje jméno, ale říkali že je to blonďatý mladý muž, malý jako Felix. Prý je věcně otrávený, přísný a perfekcionista, ale zároveň je milý, ochotný a-"

,,Nejsem milý, ani malý!" odsekl, zatímco se maličko červenal. Nikdy by ho nenapadlo že zrovna on bude vědět takové věci.

Vyšší jen pobaveně naklonil hlavu ,,Aspoň už vím s kým si to spojit" uchechtl se a prohrábl si vlasy ,,no nic, nebudu tě rušit od práce. Rád jsem tě viděl, Sněženko"

°•°•°•°•°•°

,,Tomu říkám osud" Vydechl Joon pobaveně, zatímco seděl na gauči v jeho kanceláři.

,,Začínám si říkat že je to znamení" zamumlal Hoseok,zatímco znuděně podepisoval papíry ,,Ale mou hlavní starostí je Jisung. Kluci jsou z toho nervózní, Minho prý dva dny nic nesnědl a mám policii za patami, protože chtějí vědět co se stalo"

Vyšší zamyšleně zakýval hlavou ,,Jenže to my nevíme že?"

Druhý s povzdechem zavrtěl hlavou ,,Nevíme. Poslal jsem ho na bezpečnou misi, nemělo k ničemu dojít a najendou mi volají z nemocnice, že ho operují a vyndávají mu kulku z nohy" vydechl zoufale a napil se svého čaje ,,Navíc to škrvně musí mít spoustu otázek"

,,Myslíš ten Yoongi?"

,,Jop. Měl bych se od něj vzdálil, než začne pátrat po tom kdo opravdu jsem"

Namjoon pobaveně naklonil hlavu ,,A proto sis včera večer hledal všechny dostupné informace o něm?"

Hoseok chvíli mlčel a poté přikývl ,,Z nějakého důvodu bych ho hrozně rád viděl a zopakoval to z toho klubu. Tak dokonale snad nikdo nelíbal. Ještě s tím jeho pohledem" povzdechl si a vytáhl svůj notebook ,,celým jménem se jmenuje Min Yoongi a je mu dvacet tři. Pracuje jako zdravotník na pediatrii, ale to už víme. Rodiče zemřeli, má dva sourozence a nemá jediný policejní záznam. Jediná nezvyklá věc na něm je, že dodělal střední školu o dva roky dříve než jeho vrstevníci, takže nejspíš bude genius" řekl a hlavou mu pokynul,  aby šel za ním a na něco se podíval.

Vyšší poslechl a šel k němu, aby se podíval co mu chtěl. Byla to blonďáčkova fotka. Zamyšleně přivřel oči, protože si byl jistý, že ho někde viděl. Netrvalo dlouho, než si vzpomněl.

Vytáhl svůj mobil začal prohledávat svou galerii ,,Asi fakt začínám věřit v osud"

,,Osud?"

Přikývl a ukázal mu to co hledal. Hoseok zabrejlil a překvapeně zamrkal.

Na té fotce byl jeho Yoongi spolu s nějakým malým brunetem. Také tam byl Jin, kterého znal z jeho povídání.

,,Kde jsi tu fotku vzal?" Zeptal se překvapeně.

,,Poslal mi ji Jinnie asi před čtyřmi týdny. Prý jim to fotil nějaký kamarád a chtěl můj názor"

,,Takže oni se znají, tomu říkám nahoda" řekl zamyšleně a pohodlněji se opřel do svého křesla ,,Tak jako tak mu-"

,,HOBII!"

V tu chvíli se rozrazily dveře a dovnitř vběhl Jungkook ,,Teď jsem se vrátil z té mise cos mi dal a zjistil jsem že chudák Jisungie je v nemocnici, je to pravda?! Prosím řekni že není!" Vyhrkl starostlivě.

Hoseok si jen povzdechl ,,Bohužel. Už dva dny".

,,Chudák Minho, musí se hrozně bát a -" na chvíli se zastavil a zadíval se na fotku, kterou měl Namjoon stále v mobilu ,,Kdo to je?" Zeptal se zaujatě.

,,Jin, ten jeho Yoongi a nějaký jejich kamarád" odpověděl Hosoek a začal se dál soustředit na práci.

Jungkook zamyšleně zakýval hlavou a poté se spokojeně pousmál ,,Je roztomilý. No nic, já půjdu, Tae na mě čeká" usmál se a stejně rychle jako přišel také odešel.

°•°•°•°•°•°•

,,Lixie, Innie, já vím že ho máte rádi, ale pořád tu máte praxi!" Houkl Yoongi po dvou klucích, kteří seděli u lůžka ve kterém ležel vysmátý Jisung.

Ano, už se probudil a ostatní mu stále chtěli dělat společnost. Bohužel měli stále školní praxe a flákání Yoongi neztrpěl. Ne na jeho oddělení.

,,Ale Yongii, on je tu sám!" Prostetoval blonďák v bílé zdravotnické košili.

,,Bohužel. Malý Minho čeká na tu infuzi, tam mazej" řekl nekompromisně.

,,Já ti s tím pomůžu, Lix" řekl cernovlasek, který se s ním zvedl a potom co se s Jisungem rozloučili odešli.

Yoongi si jen povzdechl a šel k jeho lůžku, aby mu upravil ložní prádlo ,,Co noha, pořád to bolí?"

Menší přikývl ,,Ale není to už tak hrozné"

,,To je dobrá zpráva.  Když to takhle půjde dál, do týdne tě pustím domů" řekl a unaveně si protáhl záda ,,Každopádně doufám že tě kluci neotravují"

,,Ne, naopak se tu bez nich nudím" zahihňal se a pohodlněji se zavrtal do polštáře ,,tak jako tak jsem se chtěl zeptat kde jste se Vy a Hoseok poznali. Vypadá, že o vás má velký zájem" řekl s úsměvem

Blondal překvapeně zalapal po dechu a nejistě odvrátil pohled ,,Zájem? Co tím jako myslíš"

,,Řekl že máme štěstí že na nás na praxich dává pozor někdo jako vy. Taky že jste hrozně roztomilý, Dobře líbáte a v těch bílých úplných kalhotách máte dobr-"

,,Fajn, Fajn, konec!" Okřikl ho frustrovaně, zatímco se mu do tváři rvala sytá rudá barva.

Jisung se znovu zahihňal ,,Dobře, omlouvám se"

Yoongi se s povzdechem otočil k odchodu, jenže něž stihl udělat biť jen jeden krok, do někoho narazil. Překvapeně zvedl hlavu, načež se nastačil divit.

Hoseok. Zase. Už ho to ani nepřekvapilo. Byl s ním i Jungkook, neboli pro něj naprosto neznámý muž.

,,Oh, Ahoj Yoongi" usmál se Kook, zatímco Hosoek jen překvapeně koukal na blonďáčka, co mu narazil do hrudi.

,,My se známe?" Nechápal Yoongi.

Vyšší nejistě odvrátil pohled ,,Máš pravdu, vlastně ne. Jsem Jungkook"

,,Debile" povzdechl si Hoseok a podíval se na modrovláska v lůžku ,,nazdar, donesli jsme ti jídlo" usmál se a ukázal tašku kterou držel v ruce.

Jisung nadšeně pozvedl obočí ,,Konečně,  umírám hlady!"

,,Před hodinou byl oběd" namítnout Yoongi.

,,Porce byla malá, jsem zvyklý jíst tak třikrát tolik" zahihňal se.

Než však stihl kdokoli odpovědět, někdo zaklepal na dveře.

,,Yoongi, Jisung musí na to vyšetření, musím ho už převézt" řekl Jimin, který nakoukl dovnitř. Měl na sobě reflexní oblečení, jako každý saniťák a netrpělivě si pohazoval s klíči od auta.

Blonďák překvapeně vykulil očka a praštil se do čela ,,Úplně jsem na to zapomněl! Teď žádné jídlo, ale ti dva tu můžou počkat a pak to můžeš sníst" vyhrkl a rozběhl se pryč, aby dovezl vozík.

Jimin si jen povzdechl, když v tom si uvědomil, že na sobě cítil něčí pohled. Překvapeně zvedl hlavu a střetl se pohledem s černovláskem, který si ho prohlížel.

,,Um, my se známe?" Zeptal se zmateně.

Jungkook se hned vzpamatoval ,,Ne, asi neznáme. Jsem Jungkook, těší mě" usmál se.

Menší si ho nejistě prohlédl, ale poté se také usmál. Vypadá jako králík.

,,Já jsem Jimin, taky mě těší" řekl a s úsměvem mu podal ruku.

Druhý ji s radostí přijal, přičemž zjistil zásadní objev. Tento malý sanitkář měl opravdu maličké ručičky, ale pevný stiskl.

Ten se mi líbí