,,Myslíš že je doma?" Zeptal se Jin, když stáli před hnědými bytovými dveřmi.

,,Solar říkala že dnes má volno a protože nám nebere telefon, přestože je..." s dramatickou pauzou se podíval na svůj mobil ,,Čtyři odpoledne?! Ten si teda pospává" povzdechl si a zabouchal na dveře ,,Yoonnie! Budíček!"

Netrvalo dlouho a zaslechli nějaké nevrlé mumlání a nadávání.

Jimin dal pobaveně ruce v bok ,,Otevři! Musíš mít nějaký spánkový režim!" Řekl, zatímco vyšší se jen zahihňal.

V tu chvíli se rozrazily dveře a v nich stál ospalý Yoongi. Jeho vlasy létaly do všech stran a oči měl slepené ospalky.

,,Nasnáším vás" sykl q vydal se zpět dovnitř, přičemž jim nechal otevřené dveře.

Ti dva se vykradli dovnitř, jenže Yoongi už stihl zmizet v koupelně.

,,Co jsi dělal tak dlouho do noci?" Houkl po něm Jin, zatímco si rozvazoval boty.

,,Měl jsem noční"

,,I tak, za par hodin je zase čas na spaní" zamumlal Jimin, když v tom si všiml něčeho podivného.

Na lince byl talíř plný jídla. Báječně vypadající válečná omeleta, kousky uzeného lososa a zelenina, nechyběl ani čerstvý pomerančový džus.

Moc mu to nedávalo smysl. Když blonďaček spal, proč by tu měl čerstvé jídlo?

Zmateně pozvedl obočí a šel blíž k lince, přičemž si všiml malého přeloženého papírku. Zvědavě ho otevřel, načež jen šokovaně otevřel ústa.

,,Co to máš?" Zeptal se Jin, který se mu objevil za zády, ale to už mu brunet strkal papírek před nos ,,h-hej!"

,,Přečti si to! Hned!" Vykřikl.

Vyšší nechápavě vzal papírek a přečetl si krátký text. Zůstal stejně šokovaný, jako Jimin.

,,Yoongi!" Zakřičeli na něj.

,,Co zas?!"

,,Okamžitě pojď sem!"

,,Čistím si zuby!"

,,To je jedno!"

Dveře se rozrazily a blonďáček s naštvaným dupáním šel jejich směrem s kartáčkem v ústech a pastou u na rtech ,,Hm?!"

,,Ty lháři! Ty jsi neměl noční!"

,,Co?!" Vyhrkl Yoongi zmateně.

Jimin dál ruce v bok ,,Ty jsi tu někoho měl! Sundej si to tričko! Určitě tam máš nějaké cucáky!"

Menší se v tu chvíli zarazil ,,O-o čem to -"

,,Máme důkaz!" Dodal Jin a zamával mu před očima papírkem.

Yoongi mu ho vytrhl z rukou, aby přišel na důvod proč tak vyváděli. Bohužel vše pochopil hned co si lístek přečetl.

Dobré ráno Sněženko :D

Moc díky za všechno, jednou ti to vynahradím. Mám dnes ještě práci, takže tě tu - ačkoli nerad - musím nechat. Také tě musím požádat, aby sis mou návštěvu nechal pro sebe... bude to naše tajemství ;)

P.S. udělal jsem ti snídani, tak se pořádně najez. Jsi lehký jako pírko, měl bys jíst pravidelně

H.

Překvapeně si to přečetl ještě jednou a zmateně se rozhlédl. Gauč byl prázdný. Úplně na něj zapomněl, ale teď byla jeho poslední starost řešit kam se poděl. I když ho to trošku znejistilo, když si uvědomil co měl za zranění.

Bohužel měl teď co vysvětlovat svým přátelům. Musel si co nejrychleji vymyslet výmluvu, protože ti dva se začali ptát na naprosto zbytečné otázky.

,,Fajn, fajn dost!" Pokusil se je přerušit, jenže Jimin bez varování popadl jeho tričko a vyhrnul mu ho k prsou. V tu chvíli Yoongi věděl, že byl v průšvihu.

Oba jeho přátelé na něj zírali s otevřenou pusu.

Jeho bledou kůži zdobily cucfleky, modřiny a kousance. Bohužel, jen Yoongi věděl, že nebyly čerstvé, ale pár dnů staré.

,,O můj bože, on tu fakt s někým spal!" Vydechl Jin šokovaně.

,,A ani se nezmínil!" Sykl Jimin ublíženě.

,,N-nechte toho!" Okřikl je a spravil si tričko. Měl přesně dvě vteřiny na vymyslení výmluvy.

,,J-jo někoho jsem tu měl" zalhal ze zoufalství. Jeho dopis byl napsaný fakt špatně a jen on chápal co tím básník chtel říct. Nešlo jinak než využít malou lež ,,Potkal jsem ho v tom klubu, a-ale ještě nikomu kromě mě nepřiznal, že je na kluky. Proto mě poprosil o diskrétnost" zamumlal a nervózně se kousnul do rtu ,,Vyzvedl mě z práce dnes ráno. Navíc n-náš vztah je nezávazný" dodal tiše.

Oba byli naprosto bezeslov. Nevěděli co bylo horší.  Že měl jejich kamarád nezávazný vztah, nebo že to trvalo několik týdnů a on jim to neřekl.

Jak Yoongi čekal, strhla se na něj doslova lavina otázek a výčitek. Věděl že se právě dostal do problémů. Na druhou stranu se lépe vysvětlil nezávazný přítel, než podivný muž, kterému zašil rány a jehož krev byla na oblečení v jeho koši na prádlo. Nemluvě o pravém původu těch odporných věci, které měl po téměř celé vrchní části těla. Svým způsobem zabil dvě mouchy jednou ránou.

Následující hodina byla jen spleť lží, které si vymyslel, aby se vyhnul tomu co se opravdu stalo. Nebo spíš aby to jeho přátelé nezjistili, přestože si sám nebyl jistý, zda znal pravdu. Neznal.

Byl zmatený. Nechápal nic z toho co se stalo. Proč byl zraněný. Proč odmítal jít do nemocnice. Proč se potuloval přímo kolem jeho domu. Náhoda?

Nevěřil na náhody.

Chvíli se nad tím zapřemýšlel a ani si nevšiml, že konverzace se pohnula úplně jiným směrem.

,,Slyšeli jste co se stalo v té chemičce?" Zeptal se Jin.

,,Jo, ten výbuch jsem slyšel. Přeci je to kousek od nemocnice. Vzbudilo to všechny děti na oddělení" řekl vytočeně.

,,Mě to taky probudilo" přiznal brunet a pohodlněji se usadil na blonďáčkově posteli. Seděli tam spolu, jako nějaký drbací kroužek.

Vyšší přikývl ,,Četl jsem že tam prý byla nějaká přestřelka. Mafie Hope, určitě víte"

,,Jak bychom mohli nevědět" povzdechl si Jimin ,,Taky jsem to někde viděl. Prý tam umřelo několik lidí a stále hledají ty co se pohřešují"

Yoongi nic neříkal, ale bedlivě je poslouchal. Výbuch. Přestřelka. Mafie. A zraněný ve vedlejším bloku, který odmítal do nemocnice. Nějak moc náhod.

Yoongi na náhody nevěřil, proto si začal spojovat všechna fakta.

Hoseok chtěl aby to držel v tajnosti, jakoby se nic nestalo. Měl vážná zranění, ale nechtěl na urgent. Také si vzpomněl jak říkal, že to nebylo poprvé, co mi zašívali ránu bez umrtvení. Ten fakt že zmizel bezeslova i s takovým zraněním. Byt to jeho oficiální pacient, zbláznil by se.

Co o něm vlastně věděl? Nic. Jen křestní jméno. Hoseok.

°•°•°•°•

,,Takže jsi odpálil tu chemičku a místo toho aby. Jsi nám zavolal jsi šel hledat toho kluka? Jsi ty normálně?!" Vyhrkl Namjoon, zatímco se opíral o srul v jeho pracovně.

Hoseok jen zakoulil očima ,,Já to nezapálil, prostě to nešlo podle plánu... navíc jsem věděl že máte práci a ten kluk bydlel ve vedlejším bloku" Snažil se nějak obhájit a nepohodlně se zavrtěl, kvůli bolesti za rány.

Tae nesouhlasně zavrtěl hlavou ,,Žádná práce není důležitější než tvoje bezpečí! Co kdybys ho nenašel, nebo by ti odmítl pomoct?"

,,Dost, ja jsem tady šéf, tak přestaňte buzerovat!" Odsekl a hodil si nohy na stůl ,,Navíc jsem ho rád viděl. Je roztomilý a ještě k tomu zdravotníček"

Namjoon si zoufale promnul kořen nosu ,,Ty jsi fakt nadržené hovado... vždyť tě to mohlo stát život! Nebo hůř, svobodu! Co kdyby zavolal policii?!"

,,On nic neví, přestaň přehánět!" Povzdechl si a vytáhl nějaké spisy ze stolu ,,tak jako tak, máme ty papíry co jsme chtěli. Pošlete Jennie a Rose ať to tam prohlédnou a pak mi dají vedět"

,,Provedu" Ozval se Jungkook, který doteď jen v tichosti seděl na malém gauči v rohu kanceláře. Vyskočil na nohy a otevřel dveře, ale černovlásek ho ještě zastavil.

,,Když už tam jdeš, popros ji o něco na bolest, bolí to jako čert"

°•°•°•°•°

,,No taaaak, řekni mi kdo to je!"

,,Nemůžu, říkal jsem že chce diskrétnost!" Vydechl Yoongi do telefonu, zatímco zamykal svůj být.

,,Yonnieeeeee, jsem přeci tvůj nejlepší kamarád. Chci vědět kdo to je, abych měl klid v duši!"

,,Ne, jen chceš drby" zamumlal a seběhl schody dolů, aby se dostal mimo velký apartmánový komplex ,,Nic ti neřeknu" řekl nekompromisně a bez dalšího slova zavěsil.

Tohle trvalo už celé dva týdny, co jim řekl o jeho "vztahu". Pořád se dožadovali jména, nebo aspoň fotky.

Když nad tím zpětně přemýšlel, nevěděl zda udělal dobře, ale stejně nenašel jiný důvod jak to vysvětlit. Šlo by to, kdyby neodhalili zrudnoti na jeho břiše a hrudi.

Ty zrudnosti od starého slizkého primáře dětského oddělení.

Jen nad ním znechuceně nakrčil nos a vydal se do práce. Bylo celkem hezké odpoledne, až mu bylo líto jít so práce. Na druhou stranu byl rád že měl víc nočních směn, protože znamenaly žádný primář. Navíc měl mnohem méně práce.

Šel stejnou cestou jako vždy, ale z nějakého důvodu cítil že bylo něco jinak. Stále ho to nutilo se ohlížet, ale nikdy nespatřil nic zvláštního.

Měl pocit, že ho někdo sledoval, ale nic nezahlédl. Moc se tím však nezamýšlel. Sváděl to na to, že byl unavený a přepracovaný.

°•°•°•°•°•°

Klidně seděl na svém křesílku a zamyšleně koukal do prázdna. Ne že by měl toho tolik nad čím přemýšlet, ale něčím se zabavit musel.

Vlastně odpočítával čas, kdy měl jít zkontrolovat nějaké věci a mezitím si přemýtal v hlavě všechno co se stalo v posledních dnech. Vše se týkalo černovlasého může, který ho snad provázek i ve snech.

Někdy měl pocit, že vykoukl z okna a viděl ho. Z únavy už začínal bláznit.

Natáhl se pro svou kávu, když v tom mu zazvonil služební telefon, který ležel na stole.

,,Pediatrie, lůžkové oddělení, u telefonu Min"

,,Yoongi, potřebuju abys připravil lůžko. Na sále je postřelený mladistvý a jen u tebe je místo"

Hned ten hlas poznal. Byl to Jimin.

,,Jasně, za jak dlouho ho přive-... počkej, postřelené dítě?!"

,,Teď nemám čas, už ho vyváží ze sálu. Za tři minuty budu u tebe!"

Než stihl blonďáček cokoli říct, druhý zavěsil. Otráveně zakoulil očima vyskočil na nohy, aby šel všechno zkontrolovat.

Nesnášel hurá akce. Měl rád klid a příjezd nového pacienta uprostřed noci nebylo na jeho seznamu.

Postřelení nezletilého. Jak se mohlo něco takového stát. Bohužel na to neměl čas, protože už zaslechl, jak se rozrazily vstupní dveře na oddělení.

Vyběhl ze sestreny a uviděl jednoho ze svých přátel, který spolu s dalším záchranářem vezli lůžko.

,,Pokoj číslo dvanáct, druhé lůžko" houkl a proběhl k nim. Chtěl si prohlédnout toho chudáka, který si právě prošel těžkou operací. Když vsak uviděl tu bledou tvář, zůstal naprosto bezeslov.

Mladý kluk, který bezvládně ležel v lůžku byl Jisung. Jeho tváře byly bledé a bez života a modré vlasy slepené potem.

,,T-to přece..." Vydechl nevěřícně a pevně semkl rty ,,to je jeden ze studentů, co tu dělají praxi!" Vykřikl, když viděl zmatené pohledy těch dvou.

Brunet překvapeně zalapal po dechu ,,Cože?!"