Hoseok se vzbudil jako první a rozespale zamžikal před sebe. Samozřejmě nespatřil nic jiného, než spícího blonďáčka, který se k němu tisknul a tiše oddechoval do jeho odhalené hrudi.

Jen se pousmál a jemně ho pohladil po vlasech. Nebylo moc věcí, co by mu ráno vykouzlilobúsměv na tváři a nebylo s ecemu divit.

Nesnášel rána. Musel vstát, jít do práce a opět všechno zařizovat. Někdy mu ze všech těch nelegálních věci a obcházení zákonů šla hlava kolem. Jeho den byl většinou chaotický.

To se však nedělo, když se probudil vedle něj. Mohl se dlouho jen převalovat než se vzbudil, obdivovat jeho buclaté tvářičky a pevně si ho k sobě tisknout a ochraňovat ho, jako tu nejkřehčí věc na světě.

Ale stejně mu to přišlo vtipné. Nikdy tohle nedělal a kdyby mu to někdo řekl, když blonďáčka potkal, určitě by se mu vysmál.

On a něco většího než sex na jednu noc? To neprovozuje. Teda spíš neprovozoval.

Touto blonďatou tvářičkou se pro něj mnoho změnilo a byl si toho moc dobře vědom.

Začal si hrát s jeho pocuchanými vlasy a spokojeně si prohlížel jeho krk. Přesněji značky a kousance, které tam minulou noc nechal. Rád by měl výhled i na ty, které byly na jeho stehnech a hrudníku. Bohužel to zakrývalo velké modré tričko, které mu oblékl před spaním.

Jemně ho políbil na čelo a opatrně vylezl z postele. Vešel do koupelny a pustil se do ranní hygieny.

Zrovna si umyval obličej, když zaslechl nějaké tiché mumlání a bolestné steny s nějakými nadávkami.

Pobaveně se pousmál a vykoukl z koupelny. ,,Dobré ráno Yoongi."

,,Nech si to!" sykl blonďák, který se s bolestný výrazem pomalu dostával na kraj postele.

Osušil si obličej a šel zpět k posteli. ,,Jak se cítíš? Máš hlad?" zeptal se a dřepl si, přičemž se opřel o jeho stehno, aby měl lepší rovnováhu.

,,Bolí mě celé tělo..." vydechl zoufale a promnul si rozespalá očka.

Hoseok se tiše zasmál a pohladil ho po stehnech. ,,Co kdybychom se šli najíst? Můžeme si uvařit lívance, mám čerstvé ovoce."

Yoongi byl rozhodnutý hrát uraženého, proto si držel naštvaný výraz a neodpověděl. Nevydrželo mu to však dlouho, protože myšlenky na voňavé lívance s ovocem byly moc silné, proti jeho prázdnému žaludku.

Stydlivě se pousmál a přikývl. Vyšší se pobaveně uchechtl a bez varování ho zvedl do náruče.

Menší překvapeně zalapal po dechu a chytil se ho kolem krku, aby nespadl. ,,P-počkej, pomalu z těch schodů!"

,,Neboj, neupustil bych tě!"

,,A-ale i tak! Pomalu!"

Seběhli dolů a společně se pustili do vaření snídaně. Nebo spíš Hoseok, zatímco Yoongi seděl na lince ujídal čerstvého, nakrájeného ovoce.

,,Ať něco zbyde Sněženko," zasmál se, zatímco dodelaval poslendi lívance.

,,Jwe twoho dwost," zamumlal s plnou pusou jahod.

Hoseok nedokázal udržet úsměv nad tím, jak byl roztomilý. ,,Opatrně ať ti nezaskočí."

Naskládal na dva talíře lívance, polil je javorovým sirupem a ozdobil zbylým ovocem. Pustili se do jídla, když v tom mu zazvonil mobil. Když však viděl, kdo to byl, jeho úsměv upadl, protože věděl, že to bude vážné. ,,Tae?"

,,Vím, že ti ruším krásný ráno s tím kloučkem, ale máme tu krizi, potřebujeme tě tady."

,,Proč, co se děje?" vyhrkl zmateně, čímž dostal pozornost také Yoongiho.

,,Dostali jsme anonymní tip na ten nový gang z Japonska, že mají v plánu nějaký útok."

Hoseok vytočeně sevřel pěsti, jenže když se podíval na zmatený výraz blonďáčka. trošku se uklidnil. ,,Do hodiny tam budu," řekl a odložil mobil zpět vedle sebe.

Yoongi zmateně naklonil hlavu. ,,Všechno v pořádku?"

,,Ano, jen mě potřebují v práci. Času máme dost, takže se můžeme v klidu najíst a pak tě hodím domu," usmál se.

Menší rozpačitě přikývl. ,,Kvůli mě nemusíš—"

,,Chvíli to beze mě vydrží a já si užiju ještě pár ranních polibků," uchechtl se a jemně ho políbil na rty.

Yoongi se začervenal a stydlivě odvrátil pohled. ,,A proč bych měl souhlasit..."

Hoseok pobaveně pozvedl obočí a chytil ho za pas. ,,Protože jsem ti udělal výbornou snídani," řekl a přitáhl si ho do dalšího polibku. Přeci jen na to měl jen chvilku.

°•°•°•°•°•°

,,Ne, Solar, fraxiparin nám ještě nedošel," houknul Yoongi do telefonu, zatímco se hrabal v různých papírech a dokumentech.  ,,Ano, těch taky máme dost a... samozřejmě, že mi všechno vydrží déle! Mám tu jen děti. Dávám jim poloviční dávky toho, co dáváš ty těm starým dědkům!" vykřikl dost netrpělivě a začal uklízet svou pracovní plochu.

,,Yoongi!" ozval se Jisung ode dveří, načež se blonďák jen tázavě otočil. ,,Volá si vás primář."

Čtyři slova. Jen tahle čtyři slova stačila k tomu, aby ho naprosto vykolejil. Nejistě polknul a vrátil se k hovoru. ,,U-už musím jít, pak ti zase zavolám," řekl rozpačitě a položil služební telefon.

Uklidil papíry a složky, aby po něm nezůstal nepořádek a nejistým, pomalým tempem se vydal na chodbu.

,,Yoongi, Seungmin má problém se zapojením infuze! Nekape to!" ozval se někdo z jednoho z pokoje. Podle hlasu to byl Chan.

,,Ať kanylu propláchne, vždycky na to zapomene!" zakřičel na ně zpět a bez dalšího zájmu vyšel z oddělení. Srdce mu tlouklo jako zplašené a to ani nebyl u jeho kanceláře. Měl strach, protože u něj dlouho nebyl. Také věděl, že celé jeho tělo bylo pokryté kousanci a značkami z noci před dvěma dny. Nestihly zmizet ani ty nejsvětlejší. Měl sice na krku šátek, ale bylo mu jasné, že ten půjde dolů jako první.

Ani se nenadál a stál před těmi dveřmi s jménem primáře. Proč si teď v duchu přál, aby ten zavražděný doktor byl primář a né ten nevýrazný pan Wang,  který byl známý jen svými úspěšnými operacemi.

Zhluboka se nadechl, ale než stihl vůbec zaklepat, dveře se samy otevřely a on zůstal vstříc těm jeho odporným, hladovým očím.

,,Rád tě vidím, můj milý Yoongi~"

Vyděšeně zatajil dech, když ho vtáhnul dovnitř a okamžitě se vrhnul na jeho tělo jako na obyčejný kus masa.

,,Dneska bude zábava."

°•°•°•°•°

Yoongi odemknul dveře svého bytu a hodil batoh do rohu. Vyzul si boty a unaveně se odploužil do své ložnice, kde se naprosto vyčerpaný rozválil na svou postel.

Nebyla to však únava z práce, která ho popadla každý den a každou směnu. Tohle byla únava, kdy ho bolela každá část těla, každý krok byl pro něj utrpení a on neměl sílu ani na jediné slovo.

Svým způsobem se to nelišilo od toho, jak se cítil, když se probudil vedle černovláska v posteli, zároveň to bylo úplně jiné. Chyběl mu ten pocit klidu a uspokojení.

Přitáhl si nohy k sobě a jednou rukou si začal hrát s šátkem, který měl pevně uvázaný kolem krku.

Bylo to pro ně...

Chtěl jít spát a nejlépe se nikdy neprobudit, jenže jeho přání nebylo vyslyšeno, když se ozval zvonek.

Zoufale zakoulil očima a z posledních sil se doatal na nohy. Došel ke dveřím a otevřel je. Nečekal však, že ten, kdo se ukázal byl Hoseok s igelitovou taškou v ruce.

,,Ahoj, Yoongi, jaký jsi měl den?" zeptal se s úsměvem.

Menší se trošku pousmál, ačkoli nebyl vůbec v náladě se s někým bavit. ,,Co tu děláš?" zeptal se zmateně.

,,Volali mi Felix a Jisung. Říkali, že vypadáš sklesle a unaveně, takže by se ti možná hodila společnost s dobrým jídlem," přiznal a pořádně si ho prohlédl.

Ti dva měli nejspíš pravdu. Unaveně se opíral o dveře, jakoby se bál, že mu každou chvíli kolena vypoví službu. Očka měl ospalá, rty opuchlé z neustálého kousání a vlasy trošku pocuchané. Vsadil se, že celý den nejedl.

,,Tak co? Dáme si?" zeptal se s trpělivým úsměvem.

Menší se nejistě rozhlédl po chodbě a s opatrným přikývnutím ho pustil dovnitř.

Hoseok zavřel dveře, vyzul si boty, ale než stihnul zvednout hlavu, Yoongi ho opět překvapil.

Zabořil tvář do jeho ramene a pevně se ho chytil kolem krku. Druhý překvapeně zamrkal, ale jen se tomu pousmál a položil tašku na zem, aby ho mohl obejmout.

Vděčně se k němu přitiskl ještě víc a aniž by si to uvědomil, nechal průchod pár osamoceným slzám, které se vsákly přímo do Hoseokova černého trička.

,,Stalo se dneska něco, o čem bys chtěl mluvit?" zeptal se, zatímco ho vískal ve vlasech.

Yoongi zavrtěl hlavou. ,,J-jsem jen unavený," zalhal tiše a zhluboka nasál jeho vůni, jakoby doufal, že ho to uklidní.

Hoselk si jen povzdechl. ,,Dobře, vezmu ti to jídlo do postele," usmál se a vyhoupl si ho do náruče. Menší byl překvapený jeho náhlou akci, ale pevně mu obmotal nohy kolem pasu.

Ani se nenadál a seděl na své posteli. Hoseok byl v kuchyni a dával jim čerstvé nudle s masem na talíř. Poté vzal nějaké příbory a i s talíři se vydal do jeho ložnice. ,,A sněz to celé," řekl a položil mu jídlo na klín.

,,Díky," zamumlal, přestože oba věděli, že celou porci nesní, ani kdyby chtěl.

Oba si vychutnávali své jídlo, než Yoongi konečně promluvil. ,,Musím jít dnes někoho navštívit... nechceš jít se mnou?" zeptal se stydlivě.

Vyšší překvapeně naklonil hlavu. ,,Klidně. A o koho jde?"

,,M-moji sourozenci..." odpověděl. Nebyl zrovna rád, že o nich musel mluvit a ještě někoho brát sebou, ale věděl že sám by to dneska nezvládl. Navíc věřil, že zrovna Hoseok udrží jeho tajemství. Přeci jen sám kryl vraždu jeho kolegy.

Hoseok byl na druhou stranu rád. Nedávalo mu smysl, že je neviděl ani jednou, když jejich jména byla napsaná na zvonku. Chtěl se zeptat sám, ale nebyl si jistý, zda mu Yoongi dostatečně věřil. Teď však zjistil, že ano.

,,Umyju nádobí a můžeme jít," zasmál se a vzal špinavé nádobí do kuchyně.

Po krátkém ležení v posteli, konečně vylezl ven. Nádobí už bylo krásně umyté na odkapávači, přičemž Hoseok pyšně stál vedle kuchyňské linky. ,,Můžeme jít?"

°•°•°•°•°•°•°

Pečovatelský dům u svatého Haega, spojený s psychiatrickou léčebnou svaté Jiseu.

Hoseok nečekal, že pojedou na takovéhle místo. Měl spoustu otázek, ale kdykoli se podíval na blonďáčka. Viděl v jeho tváři velmi vzláštní výraz.

Smutek. Lítost. Pocit viny.

Rozhodl se, že počká, protože cítil, že dostane odpověď později.

,,Hoseokie," ozvalo se mu za zády a proto se překvapeně otočil. ,,Jestli sis to rozmyslel, nemusíš chodit," zamumlal monotónně, zatímco se vyhýbal očního kontaktu.

Černovlásek jen zavrtěl hlavou a jemně ho chytil za bradu, aby ho donutil se na něj podívat. ,,Ne, moc rád poznám tvé sourozence," usmál se a vtiskl mu něžný polibek na čelo. ,,Vidím že je to pro tebe těžké, i když nevím proč, ale jsem tu s tebou a nikam neuteču," pronesl.

Yoongi nervózně semkl rty a bez dalších slov spojil jejich dlaně. ,,Možná tě překvapí, co uvidíš" špitl a vydal se s ním ke vchodu.

Druhý neodpověděl a pevně sevřel jeho malou hřejivou dlaň. Prošli hlavním vchodem a objevili se u recepce, kde se zastavili a Yoongi zazvonil na malý zvoneček.

Během chvíle přiběhla blonďatá, usměvavá slečna v bílé zdravotnické košili. ,,Dobrý den, vítám vás. Jdete někoho navštívit?" zeptala se s úsměvem.

,,Min Agust," řekl

Dívka si něco zapsala a souhlasně přikývla. ,,Dobrá, měl by být ve svém pokoji. Přeji příjemnou návštěvu."

,,Děkuji" řekl jednoduše a odtáhl druhého za ruku k výtahu. Vyjeli pár pater nahoru a stanuli před jedním z několika pokojů v této chodbě.

Zhluboka se nadechl a odhodlaně zaklepal na dveře. Počkal pár vteřin a otevřel. ,,Agi!" zakřičel do malého útulného bytečku.

Hoseok se rozhlédl. Byli v úzké, malé chodbě, která se rozdělovala do dvou dveří. Na zdech byly nějaké obrázky a fotky, které si však nestihnul prohlédnout, protože se otevřely jedny dveře.

Zvědavě zvedl hlavu, jenže to, co uviděl, bylo něco, co opravdu nečekal.

Ve dveřích se objevil mladý muž, o něco starší, než byl on sám. Ostrá brada, hranatější tvář a protáhlý nos. Oči a rty měl stejně jako Yoongi. Co ho však překvapilo nejvíc nebyla ta podoba, ale něco úplně jiného.

Yoongiho straší bratr byl na vozíku.

,,Rád tě vidím, Yoongi. Kdo je tohle?"