,,Viděl jste dnes něco podezřelého, pane Min?" zeptal se muž v černém vyžehleném saku s malým diktafonem v ruce.

Yoongi zavrtěl hlavou. ,,Ne, všechno bylo, jako vždy," odpověděl.

Muž zamyšleně přikývl. ,,A neviděl jste třeba někoho, kdo by se podezřele pohyboval kolem budovy, nebo z ní třeba utíkal?"

Na chvíli sklouznul pohledem na toalety pro zaměstnance a po krátkém zamyšlení se podíval zpět na detektiva před ním.

,,Ne, nikoho jsem neviděl, měl jsem spoustu práce" řekl s úsměvem. ,,Je mi líto, že vám s tím nepomůžu, možná kdybych dával větší pozor, něco bych záhlédl."

,,Nedavejte si to za vinu, práce s dětmi je náročná," řekl a vypnul diktafon. ,,Ani jsem nečekal l, že byste něco věděl, jsou to jen formality. Musíme vyslechnout všechny zaměstnance v této velké budově," vydechl a unaveně si promnul kořen nosu. ,,Děkuji za výpověď, hezký den."

Yoongi mu věnoval svůj jemný úsměv na rozloučenou a počkal, než zmizel z oddělení. Poté se otočil a rozešel se přímo k toaletě. Zhluboka se nadechl a otevřel dveře.

Hoseok seděl na zrmi kousek od umyvadla a znuděně mačkal kus papírového ubrousku.

,,Idiote, měl ses zamknout," zamumlal a zavřel za sebou dveře, aby se o ně mohl opřít. ,,Mohl tě najít."

Zvedl hlavu a s pobaveným úsměvem pozvedl obočí. ,,Proč by mě měl vůbec hledat?" zeptal se nevinným tónem.

Menší bez odpovědi semkl rty a cvaknul zámkem. Opatrnými krůčky došel k němu a na chvíli se zastavil. Stále neřekl ani slovo.

Hoseok si ho plný očekávání přejel od hlavy až k patě. Kdyby tak věděl, co se odehrávalo v té jeho malé, blonďaté hlavičce. Věděl, že nebyl hloupý a už si dávno spojil dvě a dvě dohromady. Proto si říkal, že vypadal nějak klidně.

Čekal několik možných reakcí. Strach. Zlost. Zoufalství. Agresi. Hysterii. Ale jako vždy, Yoongi předčil jeho očekávání.

Blonďáček si unaveně promnul tváře a sednul si mu do klína. Schoulil se do klubíčka a pohodlně se opřel o jeho hrudník. Bez jediného slova.

Vyšší býl překvapený a moc nevěděl, co si o tom myslet. Ani si nebyl jistý jak reagovat, proto ho jen opatrně obejmul. ,,Jsi zvláštní víš to?" řekl tiše se zaujatým úsměvem, zatímco jemně opisovat kroužky na jeho zádech.

,,Ty jsi zase samé tajemství," zašeptal.

Hoseok se jen uchechtl. ,,Nevypadáš, že by ti to vadilo. Copak nechceš vědět pravdu?"

Yoongi chvíli mlčel než se nadechl k další odpovědi. ,,Nechci. Stačí že jsem tě nepředal policii, čímž jsem ze sebe udělal tvého komplice," odpověděl, jakoby tomu co se opravdu stalo vůbec nedávám takovou váhu, jakou by měl.

,,Komplic vraždy... to zní dobře Sněženko, nemyslíš?"

,,Abych si to nerozmyslel," zahihňal se.

Starší pobaveně zavrtěl hlavou. Byla to pro něj záhada. To jak všechno bral s klidem. Obzvláště někdo na jeho pracovní pozici, kdo má lidi zachraňovat.

,,Můžu s tebou teda večer počítat?" zeptal se.

Yoongi přikývl. ,,Přijdu, ale pod podmínkou, že tu budeš ještě chvíli. Jsem unavený."

Hoseok se začal smát. ,,Cokoli pro mého malého komplice..."

°•°•°•°•°•

,,On ví že jsi ho zabil?!" vykřikl Namjoon zmateně, zatímco Hoseok se jen nevinně houpal na židli.

,,Cítil ze mně krev, nezabránil bych tomu," odpověděl.

Vyšší si nevěřícně prohrábl vlasy. Oproti nemu si totiž uvědomoval, jak riskantní to bylo. ,,Tak proč jsi za ním šel?! Mohl sis aspoň převléct to zakrvácené tričko, ne přes něj jen hodit mikinu!"

,,Moje malá Sněženka má ráda vůni krve," uchechtl se a pohodlněji se opřel. ,,Navíc mě neudal. Slíbil, že to zůstane mezi námi."

Namjoon byl naprosto bezeslov. Nevěděl jestli byl naštvaný, zklamaný nebo překvapený.

Už nějakou dobu si vnímal, jakými změnami si jeho kamarád procházel a moc dobře věděl, že za tou změnou stál ten malý blonďáček.

Přestal chodit do klubů, už nespal s každým, koho potkal a v každé volné vteřině přemýšlel jen nad ním.

Neberte ho zle, byl za to rád, ale zároveň se trošku obával. Nemohl si dovolit mít na sobě někoho jako přítěž. Čím blíž se Yoongi dostával k pravdě, tím větší byl jeho slabina, což bylo nebezpečné pro ně oba.

Také nemohl přehlédnout fakt, jak se a tím klukem zbližoval. Věděl, že nahlas by to neřekl, ale pomalu mu přírůstal k srdci. Jakožto jeho kamarád věděl, že se nikdy s nikým nevyspal víc než jednou, už to byl důkaz.

Měl živě v paměti, jak vlastníma rukama zabil nějakého může se kterým spal, jen protože našel krev na jeho rukávu a měl otázku. Moc rád by věděl, co v něm viděl, že ho stále nezabil. Že mu věřil.

Přeci jen byl poslední z jeho přátel, do kterého by tohle tipnul.

,,Až se Jungkook vrátí, řekni mu, aby se postaral o ten gang na předměstí," přerušil Hoseok jeho myšlenky a zvedl se od stolu, přičemž vzal svou mikinu a také malou obdélníkovou krabičku ze svého stolu.

Namjoon překvapeně zvedl hlavu. Když jeho pohled zůstal na té krabicce, podezřívavě nakrčil nos. ,,Myslel jsem, že tam půjdeme spolu."

Menší zavrtěl hlavou  ,,Promiň, potřebuju si s ním ještě něco vyřídit. Potkáme se tam."

°•°•°•°•°•

,,Ne Jiminnie, nebudu si brát sukni!  zakřičel Yoongi do telefonu, zatímco prohledával svou skříň.

,,Proč ne? Postavu na to máš!"

Jen zaslechl ta slova a už se začal červenat. ,,Buď ticho! A víš co, nech si tyhle zbytečné rady! Jin určitě potřebuje větší pomoct!"

,,Jin mě poslechl a má dokonalý outfit."

Otráveně zavrtěl hlavou a vytáhl ze své skříně černé tilko. ,,I tak nechci sukni, nikdy!" sykl, když v tom uslyšel zvonek. ,,Někdo zvoní, tak zatím" řekl a zahodil mobil na postel. Vedle toho položil ramínko s tílkem a vydal se ke dveřím.

Když však otevřel, jen překvapeně zamrkal. ,,C-co ty tady?"

Před ním stál Hoseok, v plné své kráse. Oblečený v modrých volných džínách, jasně bílém tričku a černé kožené bundě. Vypadal dokonale, jako vždy.

,,Nudil jsem se a chtěl tě zase vidět," odpověděl a projel si ho pohledem od hlavy až k patě. Neudržel pobavený úsměv. ,,Netradiční outfit na vítáni návštěv, ale nic to nemění na tom, že ti to sluší," ušklíbnul se.

Yoongi nechápavě naklonil hlavu a podíval se na své tělo, načež jen zaraženě zatajil dech. Byl nahý, jen bílý ručník zakrýval jeho boky a polovinu stehen.

Úplně zapomněl na to, že byl ještě před tím nečekaným hovorem ve sprše.

Zrudnul jako rajčátko a schoval se za dveře. ,,P-promiň, j-já byl -" zakoktal, jenže než to stihl vůbec doříct, černovlásek otevřel dveře, aby kolem něj proklouznul dovnitř. Tělem se na něj nalepil jako žvýkačka a chytil ho tím mezi sebou a dřevěnými dveřmi. Musel uznat, že jeho křehké tělíčko, které bylo vždy o něco málo chladnější než jeho vlastní, dnes příjemně hřálo. Nejspíš byl stále ohřátý z příjemné sprchy.

,,Nemusíš se stydět kluku," ucedil a provokativně ho políbil na tvář. ,,Viděl jsem všechno," řekl než se odtáhl a vydal se do kuchyně. ,,Nemáš tu něco k pití?"

Menší tam zůstal několik dlouhých vteřin stát a vytřeštěná očka mu zabodával do zad. Byl tak rudý že by mu i rajčátko závidělo.

Když však zaslechl zvuk sklenice, ten ho vrátil do reality. Ujistil se, že měl ručník pevně na místě a rozběhl se do kuchyně. ,,Nehrab se v mojí kuchyni!" vydechl vytočeně, přestože byl stále nervózní z předešlých událostí.

Hoseok držel sklenici vína a jediné co hledal, byl otvírák. Dvě sklenice už ležely na lince. ,,Proč si něco nedat ještě než půjdeme?" zeptal se s nevinným úsměvem.

Chtěl mu na to něco říct, ale rozhodl se to nechat být. ,,Fajn, já se jdu obléct," sykl a chtěl zmizet ve své ložnici, jenže nečekal v hřejivou dlaň, která chytla jeho zápěstí. Nechápavě se otočil ,,Co?"

,,Co kdybych ti vybral co si dnes oblečeš?"

,,Ty ses dneska bouchnul do hlavy?" zahihňal se a prohrábl ty jeho vlnité černé vlásky. ,,Krev z doktora Wanga se ti vsákla do mozku, je to tak?"

Hoseok se jen pobaveně uchechtl. ,,Pozor já jazyk, zlato, většina mých svědků končí u popelnic," pronesl klidně a dloubnul ho do tváře. ,,Jen chci vědět jak ti bude sedět něco v mém stylu... ale v tvoji velikosti," odpověděl nakonec.

Blonďaček pozvedl obočí a stoupnul na špičky, aby byl blíž k jeho uchu. ,,Já se smrtí nebojím... zlato" zašeptal s úsměvem a chytil ho za ruku, jakoby na chvíli zapomněl, že měl jen bílý ručník kolem pasu a zatáhl ho ke své otevřené skříni.

Vyšší se spokojeně pousmál a začal si prohlížet její obsah. Jeho pozornost zaujal průsvitný svetr zlaté barvy s nějakými hnědými vzory. Vytáhl ho a při tom si všiml černého tilal, které leželo na posteli.

Druhý ho jen pozoroval, jak vytáhl nějaké černé džíny a podal mu to s pyšným úsměvem. Jako dítě, které dává mamince svůj výtvor z kreativního kroužku.

Jen si povzdechl a hodil přes sebe černé tílko. ,,Běž zatím nalít to víno."

Hoseok nespokojeně naklonil hlavu. ,,Co když tady zůstanu?" zeptal se, jenže když po něm hodil plastové rámínko, pochopil, že měl vypadnout.

Zavřel dveře a vrátil se k neotevřené flašce s vínem. Po tom co prohlédl téměř celou kuchyň našel otvírák a rychle dokončil proces. Naplnil obě sklenice, když v tom si všiml malé poličky na vedlejší zdi. Viděl na ni z dálky nějaké fotky, což ho zaujalo, proto položil všechno, co měl v ruce a vydal se na průzkum. Pokud to byly fotky jeho malého koťátka když byl ještě dítě, nemohl si to nechat ujít.

Natáhl se pro nejbližší fotku a prohlédl si ji z blízka. Byla to fotografie tří dětí, od pohledu sourozenci. Byli si velmi podobní, ale hned poznal svou sneženku.

Byl to nejmenší děťátko na fotce. Měl v ruce malou plyšovou pandu a květový věneček kolem hlavy. Mohl mít tak šest až osm let. Za ruku ho držela dívenka která mu byla velmi podobná. Jen měla větší rty, kulatější tvář a dlouhé, černé vlasy. Ta mohla mít deset až dvanáct let.

Poslední byl kluk, stejně vysoký jako ta dívka, možná o chloupek vyšší. Vypadal téměř stejně jako Yoongi, ale zvladnul najít pár drobností. Užší rty, větší nos a menší uši. Stál za nimi a ochranářsky je objímal kolem ramen.

Přestože se všichni usmívali, nemohl přehlédnout malé detaily.

Ten chlapec měl modřinu pod okem, dívka musela mít ten den něco s nohou, protože na ni stála jen z části a ten obvaz na její noze nešel přehlédnout. Yoongi měl zavázané zápěstí a jeho ruce byly poseté modřinami.

Z nějakého důvodu si zrovna v tuto chvíli vzpomněl na jizvu, kterou tehdy viděl na jeho zádech. Nechápal, že si jí nevšiml už prvni noc.

Nic o něm nevěděl, vůbec nic a z nějakého důvodu ho to dráždilo. Chtěl o něm vědět víc, pochopit jeho chování.

Pochopit jeho pohled na smrt.

Ale nebyl si jistý, zda se mohl ptát. Nemohl mu slíbit žádné citlivé informacemi o sobě na oplátku.

,,Hrabat se ostatním v soukromí je neslušné, Hoseokie," ozval se Yoongi, který si upravoval ten volný žlutý svetr.

Druhý se otočil a projel si ho rychlým pohledem. Nemohl říct víc, něj jen wow.

Černé tílko a džíny krásně opisovaly jeho dokonalou postavu. Svetr byl jen jako krásný barevný doplněk.

,,Sluší ti to," usmál se a spokojený se svým výtvorem mu upravil vlásky za ucho.

Menší se lehce začervenal. ,,Vybral jsi dobrý fit, líbí se mi," přiznal stydlivě.

Hoseok jen přikývl a znovu se podíval na tu fotku. ,,Pořád máš ten dětský tuk v tvářích," uchechtl se a jemně ho štípnul do tváře.

,,T-to ne!" odsekl stydlivě a odstrčil jeho ruku, aby si mohl vzít ten rámeček s fotkou. Už to byla doba co na ní koukal takhle z blízka, protože ji nikdy nesundával dolů. Měl z této fotky vždy smíšené pocity.

,,Jste si hodně podobní" dodal.

Yoongi se trošku pousmál a přikývl ,,To jsou Agust a Yoonji. Moji jediní sourozenci a dvojčata," špitl a s povzdechem položil obrázek zpět na poličku. ,,Měl bych je zase přijít navštívit,"

Druhý ho mezitím bedlivě pozoroval. Číst emoce v jeho kamenné tváři bylo vždy složité, ale dnes z něj cítil několik různých věcí. Nostalgii, smutek, skrytou agresi.

,,Máme ještě čtyřicet minut, než máme být v tom klubu... dáme to víno?" zeptal se.

Menší pobaveně pozvedl obočí. ,,Chceš mě opít ještě než tam dojdeme?"

,,Možná." uchechtl se a podal mu sklenici. ,,Doufám, že máš dobré víno"

O téměř půl hodiny a jednu flašku vína později, Yoongi stál v kuchyni a umýval sklenice. Oba bylo trošku v náladě, přeci jen to byla celá flaška vína.

Postavil obě sklenice na odkapávač, když v tom ucítil velké hřejivé dlaně na svém pase a vlhký dech na krku.

,,Ještě jsem ti neukázal co jsem si na dnešek připravil," uchechtl se a vtiskl mu jemný polibek na zátylek. Líbilo se mu, jak byl Yoongi najednou celý napjatý a zaujatý.

,,Nechci další víno..." zakňučel nespokojeně a otočil se na něj, aby mu viděl do tváře a opřel se bedry o linku.

Vyšší se jen ušklíbl. ,,Mám něco lepšího," ucedil a vytáhl ze své kapsy malou obdelníkovou krabičku, kterou si začal menší zmateně prohlížet.

,,Napadá tě to co to je?" zeptal se, ale Yoongi zavrtěl hlavou. Vítězoslavně se pousmál a otevřel ji. Vytáhl malý černý ovladač s jedním tlačítkem a kolečkem. Myslel, že se už chytil, ale mýlil se. Vypadal stále stejně zmateně.

,,Neříkej mi, že jsi tak nevinný, " zasmál se a naposledy ho políbil, než ho otočil a opřel i kuchyňskou linku.

,,C-co to -" vydechl, když v tom z něj Hoseok strhnul kalhoty i se spodním prádlem. Chtěl ho odstrcit, ale pevně ho držel. ,,Hej!" okrikl ho, když v tom ucítil, jak nějaká oválná věcička proklouzla do jeho malé dírky. Vypustil překvapený vzdech s stále se pokoušel otočit. Bohužel jeho stisk byl pevný.

,,Líbí se ti ten pocit, mít něco v sobě?" U
uchechtl se a promnul jeho zadek.

,,C-co to je?" Vydechl zmateně a chtěl se odtáhl od linky, ale Hoseok ho chytil za boky a uvěznil ho mezi sebou a kuchyňskou linkou.

,,To se dozvíš za chvíli," usklibl se a kousnul ho do ušního lalůčku. ,,Teď buď hodný, obleč se a vyrazíme."