,,Byl Jeongin udělat ten převaz?" zeptal se Yoongi, zatímco kontroloval lékařskou dokumentaci.

Jisung přikývl. ,,Felix mu pomáhal, asi to zapomněli napsat."

Blonďaček zamyšleně přikývl a zavřel dokumentaci. ,,Dobře, vzkaž ostatním, ze už můžete jít domů."

,,Díky Yoongi!" Vykřikl nadšeně a doslova se rozběhl ven ze sesterny.

Pobaveně si povzdechl a chtěl se vrhnout na další práci, jenže uslyšel, že mu přišla zpráva. Vzal svůj mobil a nadšeně se pousmál. Hoseok.

Už to bylo několik dní od jejich poslední schůzky, ale psali si opravdu každý den.

<Hoseok>
》Mám dnes cestu kolem nemocnice, můžu se stavit, Sněženko?"

Nad představou,  že ho znovu uvidí se mu rozbisilo srdce, jako o závod a hned odepsal.

<Yoongi>
》Klidně

Nechtěl znít až moc natěšeně, jinak by se cítil jako malá zblázněná holka.

Položil mobil vedle sebe, když v tom někdo zaklepal na dveře sesterny. Překvapeně zvedl hlavu, ale když uviděl, kdo tam stál, celé jeho tělo ztuhlo.

Primář.

,,Ahoj zlatíčko, dlouho jsme se neviděli," řekl  svým slizkých hlasem.

Blonďaček nejistě polkl se se skleněnou hlavou se postavil. ,,P-proč jste tu?"

Muž si nestydatě prohlédl jeho dokonalé tělo v bílé upnuté uniformě a mlsně si olíznul rty. ,,Objednávám antibiotika, potřebuju vědět kolik jich máte."

Yoongi nejistě přikývl a otočil se ke skříňce s léky. Bohužel pro něj, antibiotika byla nejvíc dole. Dřepl si k nejnižší poličce a začal počítat. Byl si přitom plně vědom, jaký pohledem si ho starší muž prohlížel.

,,M-máme jít dost, a-ale dochází amoksiklav," vydechl.

Starší přikývl a zapsal si to na papírek
,,Dobrá" řekl a opět se začal soustředit na nervózního chlapce před ním. Stoupnul si za něj a rukama chytil jeho pevný zadek. ,,Chyběl jsem ti?" zašklebil se.

Yoongi mlčel a bez odpovědi koukal do země. Měl teď na nějakou chvíli klid, protože bral hlavně noční směny. Cítit jeho slizké ruce v bílých rukavicích, mu nahánělo husí kůži a nepříjemnou nevolnost v žaludku.

Chtěl ho odstrcit, začít křičet, ale nedokázal to. Jeho tělo úplně ztuhlo a on tam zůstal stát jako starý vysutý strom, který jen čekal než ho shodí silný vítr.

Ze zadu blonďáčka obejmul kolem jeho úzkého pasu a vtiskl mu suchý polibek na krk. ,,Moc jsem se těšil na tvou roztomilou tvářičku."

Menší sebou nejistě škubl a dál mlčel. Proklínal se za tu bezmoc, ale nezvládl víc, než si nervózně hrát se svými prsty.

Začal lehce panikařit, když ucítil jeho ruku se posouvat víc dolů.

,,N-někdo p-přijde..." zakoktal vyděšeně.

Muž si povzdechl a za boky si ho otočil čelem k sobě. ,,Já vím zlato, je to špatné místo a já mám spoustu práce," řekl a krátce se mu přisál na krk. Nechtěl udělat značku, jen nechal svůj jazyk, aby jemn dráždit jeho citlivu kůži. ,,Užijeme si svou chvíli jindy. Očekávej, že si tě zase zavolám," pronesl s oslizlým úsměvem a plesknul ho přes zadek.

Yoongi pevně semkl rty, aby udržel všechny slzy na místě a jen opatrně přikývl.

Jen se za sebou primář zavřel dveře, Yoongi zoufale padl na kolen a bokem se nalepil na skříňky. Měl oči plné slz a věděl že je neudrží věčně.

Proč jsem tak slabý... nic se nezměnilo...

Ani si to neuvědomil a slzy mu sjíždély nekontrolovatelně po tvářích. Byl opravdu zoufalý. Nevěděl co s tím dělat. Dělal to přeci pro ně.

Nějakou dobu tam seděl jako smyslu zbavený a se slszami v očích koukal do prázdna, když v tom ucítl něčí velké dlaně na svých ramenech.

Primář. Vrátil se.

Jen se ta myšlenka objevila v jeho hlavě a hned začal panikařit. Křečovitě sevřel oční víčka a začal ho od sebe odtrkávat. ,,Ne, prosím! T-tady ne!" zavzlykal zoufale. Byl jen jeden důvod proč by se vracel a to teď nemohl dopustit. Stále tu pobíhali kluci z praxe a Hoseok byl na cestě.

Najednou však zaslechl hlas té osoby za ním. Byl jemný a zmatený, rozhodně to nebyl primář.

,,Hej, co se děje Yoonnie?!"

Zastavil všechnu svou činnost a otevřel oči. Před ním klečel Hoseok. Vypadal starostlivě a hodně zmateně, což bylo pochopitelné.

Přeci jen ho tu našel schouleného na zemi se slzami v očích. To není něco, co čekáte, když si s tím dotyčným pár minut předtím píšete.

,,T-to jsi ty..." vydechl překvapeně a viditelně si oddechl. Okamžitě si začal utírat slzy z tváří. ,,N-neumíš klepat?" sykl.

Vyšší si ho dost podezřívavě prohlédl. ,,Bylo otevřeno..." řekl a položil mu ruku na rameno. ,,Jsi v pořádku? Proč jsi tak vyváděl?" zeptal se starostlivě.

,,Nic mi není" odsekl. Snažil se znít přesvědčivě a klidně, jenže jeho chraplavý hlásek se stále třepal a dost ho prozrazoval.

Černovlásek si jen povzdechl. ,,Vždyť se celý třeseš, jako osika" řekl vážně a podíval se po nějakém místě, kam by ho mohl posadit, aby neseděl na podlaze. Hned si vsimnul malého křesílka v rohu místnosti.

Myslel, že mu jen pomůže vstát a dejít k tomu, jenže Yoongi seděl na místě bez hnutí s pohledem zabodnutým někde v dálce. Jakoby byl ve vlastním světě.

Trošku se pousmál. Kdyby vymazal tu scénu, co se před chvíli děla, řekl by, že vypadal roztomile, jako malé koťátko.

,,Pojd, půjdeš si sednout," řekl s úsměvem a opatrně ho vzal do náruče, jako nějakou velmi drahou a cennou věc, co s enesmí rozbít.

Chtěl proti tomu prostestovat ale když si uvědomil, jak pohodlné a uklidňující bylo cítit kontakt s jeho hřejivý. tělem, jen si přel hlavu o jeho rameno a mlčel.

Za chvíli už seděl na svém pohodlném křesle. Stále mlčel a jen se natáhl pro svou kávu, kterou měl už nějakou tu dobu na stolku.

Hoseok si ho znovu prohlédl a jemně ho pohladil po paži. ,,Nechceš mi říct co se děje? Proč ses mě tak lekl?" zeptal se.

Menší jen přikývl a hltavě se napil. ,,Nic se nestalo, jen jsem hodně unavený. Na chvíli jsem si sedl usnul jsem a pak se tě lekl, nic víc" zalhal.

Nebral mu to. Ani jediné slovo, ale rozhodl se ho nechat být. Přišel aby mu zlepšil den a zkrátil směnu, ne ho nutil mluvit o věcech, o kterých nechtěl.

,,Podívej co jsem koupil," uchechtl se a vytáhl z kapsy malou klíčenku roztomilého kotěte, které bylo schoulené do klubíčka.

Yoongi nechápavě naklonil hlavu. ,,A proč mi to ukazuješ?"

,,Protože vypadá jako ty."

,,To teda ne!" odsekl dotčeně a trošku odvrátil pohled, jakoby doufal, že si tak nevšimne jeho rudých tvářiček.

Vyšší pobaveně přikývl. ,,Vypadá, vypadá!" zasmál se trošku mu pocuchal vlasy. ,,Ještě ti koupím ouška a pak tě donutím zamňoukat"

,,Hodně štěstí," zasyčel frustrovaně a praštil ho do ramene. ,,Proč jsi chtěl vlastně přijít?" zeptal se.

,,Měl jsem tu nějakou práci," odpověděl.

Menší jeho odpovědi moc nedával váhu, přestože byla zvláštní a radši si jako vždy začal stěžovat. ,,Jo a vzkaž Felixovi, že pokud si ještě jednou jen tak zmizí, řeknu o tom jejich profesorce," zamumlal dost seriózně.

Mluvil o tom proto, tě když ho zrovna potřeboval, nebyl nikde k nalezení. Samozřejmě ho pak zdupal sám, ale měl pocit že to bylo málo důrazné.

Hoseok nejdřív nechápavě zamrkal, ale poté se nejistě poškrábal na zátylku. ,,J-jasně, dostane co proto," zachechtal se a radši co nejrychleji změnil konverzaci. ,,Za jak dlouho ti končí směna?"

Yoongi se podíval na hodiny, které byly nad dveřmi. ,,Za dvě hodiny. Ve čtyři," odpověděl, jenže v tu chvíli začalo blikat signalizační světýlko. Znamenalo to, že na jednom z pokojů někdo něco potřebuje. Jen si povzdechl a zvedl se. ,,Počkej tady, rychle to vyřídím," řekl a vyběhl ven.

Druhý si povzdechl a čekal. Do té doby, než zaslechl nějaký děcký smích z chodby.

Zvědavě vykoukl ven a uviděl malého chlapce, který běžel směrem k němu. To co ho však donutilo k úsměvu byl nevrlý Yoongi, který běžel za ním.

,,Hyunhwo! Okamžitě se vrať!" křičel na něj, zatímco klučina se jen smál a běžel dál.

Hoseok se začal smát. Nikdy by si nepředstavil, že ho uvidí běžet za nějakým malým dítětem, co uteklo z lůžka. Přestože by rád viděl víc, rozhodl se mu pomoct a když chlapec běžel kolem něj, chytil ho a zvedl do náruče.

,,Nazdar, malej človíčku," zasmál se.

Kluk se kupodivu ani nebránil. ,,Dobrý den pane!" zahihňal se.

Yoongi je mezitím doběhl a udýchaně se opřel o stěnu. Ačkoli se to nezdálo, oddělení bylo dlouhé a proběhnout z jednoho konce na druhý nebyla sranda.

,,Díky..." Vydechl.

,,Nemáš vůbec zač, Sněženko," řekl a otočil se zpět na toho kluka. ,,To se dělá, takhle utíkat?"

Hyunhwoo se znovu jen zahihňal. ,,Bráška Yoongi říkal, že tu na něj někdo čeká a já chtěl vidět kdo," řekl a pečlivě si ho prohlédl. ,,Vy jste kamarád brášky Yoongiho?"

Černovlásek překvapeně zamrkal a podíval se na menšího blonďáčka, který jen nervózně zabodával pohled do čisté podlahy. Jen se tomu pousmál. ,,Ano, jsem jeho kamarád."

,,Aha. Já doufal že za ním přišla nějaká holka co se s ním pusinkuje!" vykřikl čímž oba dost vyvedl z míry. A to ještě ani neslyšeli jeho následující větu. ,,Nebo vy jste jeho holka?" zeptal se zaujatě.

Yoongi byl rudý jako rajčátko a stále odvracel pohled. Nejradši by se propadl někam do pekel a už nikdy nevylezl na světlo. Naopak Hoseok se jen pobaveně uchechtl.

,,Hej, kolik ti je?" zasmál se.

,,Tolik!" řekl a ukázal pět prstů.

,,A kde jsi o tomhle slyšel?"

,,Od maminek!"

,,Maminek?" vydechl překvapeně, ale rozhodl se, že pro dobro jeho drahého koťátka změní konverzaci. Rád ho viděl takto nervózního, ale raději by při tom byl v soukromí. ,,Víš co ty rytíři? Pojď si hezky zpět lehnout. Bráška Yoongi potřebuje odpočinek, podívej jak je červený."

Chlapec starostlivě naklonil hlavu. ,,Nemáš horečku?"

,,Ne, je mi fajn!" vykřikl a vzal si ho k sobě do náruče ,,čas si dát šlofíka, mladý muži!"

Hoseok jen pobaveně sledoval, jak zmizeli v jednom z pokojů. Po chvíli vylezl už jen Yoongi a tiše si oddechl. ,,Díky za pomoc s lovem divé zvěře," vydechl a promnul si své rudé tvářičky.

,,Pro tebe cokoli" usmál se a chytil ho za pas, aby si ho mohl přitáhnout blíž. ,,Ale určitě to nebylo zadarmo~" pronesl.

Menší si pobaveně olíznul rty. ,,Vydřiduchu... jsem v práci," zamumlal stydlivě.

,,Takže mě necháš jen tak odejít... jakoby sis koledoval o další trest," zašeptal a vtiskl mu jemný polibek na už tak červené ouško.

Yoongi cítil jak mu po zadech přejela husina. ,,Nemůžeme tady na chodbě..." vydechl, chytil jeho hřejivou dlaň a zatáhnul ho na toalety pro zaměstnance.

Hoseok samozřejmě nic nenamítal. Cvaknul zámek a okamžitě si ho přitáhl do polibku. Dlouhého a vášnivého.

Bylo to sice pár dnů, ale on už postrádal jeho dokonalou sladkou chuť. Položil své dlaně na jeho krásné boky, aby mu náhodou neutekl. Kdyby nebyl v práci, klidně by ho na místě svléknul.

Yoongi jen spokojeně vydechl a nechal své tělo naprosto uvolnit. Necítil žádný stres, ani neklid. Všechno pominulo.

,,Rád tě tu vidím," vydechl v krátké pauze a položil mu ruce kolem krku.

,,To teda rychle," uchechtl se a jako provokaci ho kousnul do rtu.

Menší stydlivě odvrátil pohled, ale neodvážil se pohnout ani o centimetr. Naopak se mu opřel o rameno. ,,Jsem unavený..."

,,Ty jsi pořád unavený, Yoonnie," zasmál se a začal ho jemně vískat ve vlasech ,,Mohl bych tě unést z práce a nevrátil tě," navrhl sarkasticky.

,,Prosím..." vydechl, když v tom ucítil znovu tu dobře známou vůni. Krev. Šlo to přímo z jeho oblečení, protože jeho oranžovo černá mikina byla bez poskrvrnky.

Proč z něj tak často cítím krev...

,,Voníš krví," zamumlal dost klidně na to, co říkal.

Hoseok nejdřív nejistě semkl rty, ale hned se ušklíbl. ,,Copak tobě nevoní pach smrti?"

Yoongi neodpověděl a znovu nasál jeho skvělou vůni s příměsí krve. Ostatní by měli otázky, ale on ne. V tuhle chvíli mu na tom nezáleželo a jen nepřítomně koukal do stěny. Chtěl si jen užívat chvíli klidu a komfortu. Bylo to něco na co přes den neměl čas.

,,Ptal ses za jak dlouho končím... proč jsi to chtěl vědět?" zeptal se.

,,Chtěl jsem jít dnes do jednoho clubu. Namjoon a ten tvůj kamarád jdou taky, tak mě napadlo, že bych tě unesl," ušklíbl se a bezostychy zmáčknul jeho zadek. ,,Dáme si nějaký drink... zatančíme si," zapěl mu do ouška.

Menší s pobaveným úsměvem zvedl hlavu ,,Když mě pozveš...  na mě jsou tyhle drinky drahé," odvětil a začal svým prstíkem jezdit po jeho hrudi.

,,Pro mě nejsou peníze problém" ucedil a znovu si ho hladově přitáhl do polibku.

Yoongi spokojeně zamlaskal a dal mu ruce kolem krku, přičemž si začal hrát s jeho černými vlnitými vlásky.  Miloval cítit jeho rty na těch svých. Cítil se jako v jiném světě, kde nezáleželo na ničem jiném než na jejich kontaktu. Když ucítil jemný zkus na svém rtu, poslušně pootevřel ústa, aby mu dal přístup.

Hoseok rychle převzal kontrolu a začal se dobývat pod jeho upnutou bílou košili, aby se dostal k bledé, jemné kůži.

Miloval když cítil kontakt s jeho nahou kůží. Kéž by tak nebyli v nemocnici, obklopeni pokoji, kde pobývaly děti.

,,To je jak trest... Mít tě před sebou a nemoci téměř nic," odvětil nespokojeně.

,,Jsi nadrženější než býk ve výběhu," zahihňal se menší.

Vyšší pobaveně pozvedl obočí ,,Na co ty hned nemyslíš... chtěl jsem se s tebou projet na kole a koupit ti zmrzlinu," ucedil a zrovna ve chvili kdy to nejméně čekal pevně chytil jeho zadek.

Yoongi překvapeně vyjekl a stydlivě odvrátil své růžové tvářičky. ,,Lháři" špitl, ale i přes to spojil jejich rty zpět k sobě.

Doufal, že ten moment bude trvat dlouho, jenže se mýlil. Zaslechl nějaký ruch z chodby. Měl opravdu z pekla smůlu.

Otráveně si povzdechl a odtáhl se. ,,Měl bych se podívat co se děje" řekl a naposledy ho líbnul na rty.

Druhý nevypadal moc spokojeně, ale vědět, že to nemohl ovlivnit, proto jen přikývl.

,,Hned se vrátím" usmál se a rychle vyklouznul ze dveří.

Hned uviděl tmavovlasou dívku ve stejné bílé košili a upnutých kalhotách. Vypadala, že byla ve spěchu a zmateně pobíhala po chodbě zatimco křičela. ,,Yoongi! Kde jsi, Yoongi!"

,,Tady jsem! Co se děje Solar?" ozval se zmateně.

Dívka se otočila a rozběhla se k němu. ,,Jede sem policie!"

,,Cože, Proč?" zeptal se nechápavě.

,,Zabili doktora Wanga! Přímo v jeho kanceláři!"

V tu chvíli Yoongi ucítil, jak jeho srdce vynechalo několik úderů za sebou. Zaraženě zatajil dech a prohrábl si vlasy.

Proč si zrovna v tuhle chvíli vzpomněl na vůni krve. Vůni krve, kterou cítil z muže, kterého měl zavřeného na toaletě pro zaměstnance.

,,C-cože?"