„Mohla bych na chvíli do jeho pokoje?" odvážila jsem se zeptat.

Loganova matka přikývla. „Jen běž. A... děkuji."

Také jsem přikývla a vydala se po schodech do pokoje, který patřil Loganovi. Jakmile jsem ho otevřela, zatajil se mi dech. Vše tu bylo jako před dvěmi lety. Přesně, jak jsem si to pamatovala. V oknech byly stažené černé závěsy, na jeho stěnách byly stejně tmavé tapety, jako na těch mých. Jak jinak. Vybírali jsme je přeci spolu.

Na stole bylo havraní brko a ingoust. V poličce byly vyrovnány starodávné knížky a zápisníky. Vytahala jsem všechny knihy.

Nebylo pro mě překvapením, když jsem objevila Satanistickou bibli a spoustu dalších knih souvisejících se Satanem a černou magií. Víc mě ovšem zajímaly Loganovy zápisky.

Otevřela jsem jeden notes a začala číst.

Sehnal jsem od Antona nějaké houby, od Lisy tajně pervitin. Mám chuť být mimo realitu. Tenhle svět je rozežraný hnisem a červy. Mám chuť být zase blíž tobě, pane. Jenže jsem moc srab na to, abych si střelil heroin do žíly. Chci se s tebou setkat, jednou, nejen pomocí drog. Snažím se tě najít všude, kde je to jen možné. Zkouším různé rituály, které by mnohým přišly odporné. Já... zabil jsem kočku. A pak psa. Vypil jsem jejich krev a jednou se pokusil na hřbitově zabít paní Adamsovou. Měl jsem připravenou cihlu, stačilo by ji mrdnout po hlavě.

Jsem srab.

Srab.

Srab.

Udělal jsem to.

Chci být už s tebou.

Vím, že potřebuješ někoho, koho přinesu s sebou. Nemohu přijít sám. Potřebuješ oběť, která se kvůli mě zabije.

Promiň mi to Sadie. Ale láska je píčovina. Chci něco víc a to mi nabídne právě Satan. A ty jsi tak skvělá oběť.

Zápisník mi vypadl z ruky a s žuchnutím dopadl na zem. Myšlenky byly neskutěčně zpřeházené a psané nepřehledným roztřeseným písmem. Přesto jsem pochopila víc, než bylo potřeba.

Logan byl zrůda. Byl ještě větší hajzl, než jsem si kdy myslela. Věděla jsem, že to nedělá pro mě, myslela jsem si, že chce, abych se zabila proto, aby nebyl sám. Jenže to nebyla pravda. Nechtěl, abychom byli spolu, chtěl si získat Satanovu přízeň. Nenáviděla jsem ho. Moje nenávist k němu dorostla do takových výšin, že jsem se na něj otočila a z očí mi šlehaly blesky.

„Ty sráči," zasyčela jsem. „Mě jen tak nedostaneš. Satan vložil své naděje do toho nesprávného. Žádná obět se konat nebude. Na to zapomeň."

Už jsem skoro řvala.

„Sa-Sadie?" zaslechla jsem klepání na dveře. Byla to Loganova matka.

„Promiňte, jen..."

„To nic," špitla. „Také na Logana stále myslím. Nikdy jsme spolu příliš nevycházeli, ale jeho smrt mě velice zasáhla."

Mlčela jsem. Nemohla jsem říct nic dobrého, a tak jsem mlčela. Měla jsem Sheilu ráda. A rozhodně si nezasloužila vědět, že je její syn vrah.

________

Nevím, jestli jste si všimli, ale včera tento příběh překročil hranici 30K přečtení. Děkuju moc všem. ♥️♥️

Čeká nás ještě pět kapitol plus epilog... so... blížíme se ke konci, na což bych se měla začít psychicky připravovat. xD