58

„Kde bych tak začal," naoko se zamyslel. Sice nejspíš chtěl působit vážně, ale já mu to nežrala. Moje důvěra v něj byla na nule. „No, slyšela jsi fetky mluvit o tom, že jsem si u nich jednou vzal LSD a houby? Vzal jsem si toho tolik, že... že jsem umřel. Chtěl jsem se takhle zabít a byl to záměr."

Nemohla jsem se ubránit úšklebku. Taková píčovina. Snad i Logan musel tušit, že to zní pěkně blbě. Snad si nemyslel, že mu to uvěřím.

„Co je?" nechápal můj výraz. „Aha, už vím. Zcela jistě jsi ode mě čekala něco víc. Ale tohle je vše. Holá pravda bez výmyslů. A teď už pojď, vem si ty prášky, Sadie."

„Ne," pověděla jsem tiše, ale rázně.

Logan sebou trhl a podivně se na mě podíval.

„Prosím? Co ne?"

„Lžeš, Logane. A já to moc dobře vím. Nejsi žádný obýčejný duch, jsi zasraný démon a - "

„Bla bla bla," přerušil mě rázně a začal kolem mě poletovat rychlostí světla. „To je ta největší blbost, jakou jsem od tebe slyšel, Sadie. No tak, spapej prášky a budeme spolu."

„Ne. Nikdy to neudělám."

Logan se zastavil v půlce pohybu. Chvilku to vypadalo, jako kdyby se mu zastavily i myšlenky. Jen upřeně zíral před sebe, aniž by třeba pohnul rukou.

Najednou se ale rozletěl takovou rychlostí, až mi z toho ztuhla krev v žilách. Nejprve letěl v pokoji co nejdál ode mě, a pak se nesmírnou rychlostí rozletěl ke mně. Zastavil mi až přímo u očí.

„Uděláš to," zopakoval pomalu a s důrazem na každé slovo.

„Ne."

„Ty kurvo!" zařval tak hlasitě, až jsem si musela zakrýt ušní bubínky. „Dělej!"

„Neudělám to. Nikdy."

Vypadal, jako kdyby usilovně přemýšlel, co teď se mnou. Neměl možnost mě donutit. Neměl na to sílu. Neměl nic.

„Věděl jsem to," sykl zlostně. „Věděl jsem, že mě zradíš, Sadie. Jsi špinavá děvka, která si neváží toho všeho, co jsem pro tebe kdy udělal!"

„Třeba toho, že jsi mě vydíral a ubližoval mi?"

Mávl nade mnou rukou. „Budeš trpět, Sadie. Jestli se nezabiješ teď sama, zabije tě má síla. Nechám tě tu den. Uvidíme, jak budeš mluvit po tom."

Logan opustil můj pokoj skrz stěnu a z okna jsem viděla, že míří kamsi daleko ke mrakům. Nedělala jsem si iluze, že to nechal být a hodlá nevždy odejít. Vrátí se. Jen mě tu chce nechat samotnou s mými abstinenčními příznaky.

Nejspíš si myslí, že budu trpět. Můj několikaměsíční trénink však udělal svoje. Musel. Jinak se k němu skrz tu bolest nedobrovolně připojím. A to nesmím dopustit.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top