„Sadie, dneska jsi ještě divnější než kdy dřív," konstatovala Rose o velké pauze.

„Já vím," pokrčila jsem rameny. „Už to tak bude."

„Děje se něco? A hlavně neříkej, že nic, to už jsem slyšela tolikrát, že bych tě zvládla imitovat."

„Rose... nechci se o tom bavit," pověděla jsem. „Snad to chápeš."

„Nechápu, ale budu to respektovat. Násilím to z tebe páčit nebudu," oznámila mi a povzdechla si. „Ale měla bys vědět, že mi děláš starosti."

Logan to vše pozoroval až s nepatřičným úsměvem na tváři. Myslel si, že jsem taková kvůli tomu, že se chci zabít. Jistě, že s tím můj stres souvisel, ale v plánu jsem to skutečně neměla. A čím dál tím víc jsem se bála okamžiku, kdy mu to dojde. Nedokázala jsem si představit, co bude následovat.

Třeba má nějaké další síly, o kterých mi neřekl a nakonec mě přeci jen zvládne zabít. Plus mě za tu zradu, až budu mrtvá vedle něj, zničí ještě jednou. A až zemřu skutečně, v nějakých šedesáti nebo sedmdesáti... bude tam na mě čekat. Vím to, cítím to v kostech. Nemám šanci mu uniknout navždy. Ale teď tu chci ještě pár roků být. To bez debat.

Škola na můj vkus utekla až šíleně rychle. Učitele jsem dokonce výjimečně vnímala, aby se mi ten den zdál delší, ale nepomohlo to. Získala jsem plus za aktivitu, ale co to skutečně znamenalo? Mám strach. Kurva.

Než jsem se nadála, šla jsem domů a Logan mě nezvykle vesele následoval. Tvářil se jako měsíček na hnoji a já se toho okamžiku začínala bát čím dál tím víc.

„Neměj strach," pověděl Logan, když už jsme seděli v mém pokoji. „Nebude to bolet. Ani si toho nevšimneš a už bude po tobě. Teď seš tady a najednou budeš tam. Bez jakékoliv větší snahy, bolesti nebo myšlenek. Není to lákavé?"

„Logane," pohlédla jsem mu přímo do očí, ze kterých mě lehce mrazilo. „Měli bychom si nejprve něco vyjasnit."

„A co?" protáhl. Nesklopil zrak, stále mi zíral do očí a čekal, kdy tento boj pohledů přeruším sama. Tu radost jsem mu však nehodlala udělat.

„Slíbil jsi mi, že mi před mou smrtí něco objasníš," připomenula jsem mu.

„Vážně?" zatvářil se pochybovačně. „To si nevzpomínám."

To jsem mohla tušit. Ten hajzl se z toho chce vyvlíknout.

„Slíbil jsi mi, že mi řekneš, jak jsi zemřel," pokračovala jsem. „Takže mi to teď řekni, Logane. Ať ti můžu věřit, že své sliby plníš."

Netvářil se zrovna nadšeně, ale přikývl. „Dobrá. Povím ti to. Ale nečekej nic zajímavého."

Chápala jsem. Spojit se se Satanem, odevzdat se mu a proměnit se v démona je totiž úplně běžné. Naprosto.