„Co víc?" optala jsem se provokativně.

Logan mě vraždil pohledem, ale nijak mu to nepomáhalo. To on byl tady ta mrtvola.

„Mohla by sis zahrát s náma," navrhl mi Jason a očividně si myslel, že z toho budu kdovíjak odvařená.

„Klidně," souhlasila jsem, ale zároveň mu tónem hlasu dala najevo, že jsou i zábavnější věci v mém životě. I když... popravdě... nebyly.

Típla jsem cigaretu o stěnu budovy a vydala se za Jasonem do naprosto jiného světa. Světa vip barbínek a playboyů se značkovým oblečením a chrupem jako z reklamy na zubní pastu. Tedy... do středu školního pozemku.

Hnědovlasý fotbalista si to sebejistě vykračoval směrem k provizornímu hřišti a holky na něj vrhaly chtivé pohledy. Když spatřily, že jdu po jeho boku já, začaly si cosi špitat a tvářit se znechuceně.

„Tu halenku jsi ukradla prababičce z hrobu?" zasyčela zlomyslně jedna z barbín. Vypadala jako vystřižená z nějakého dívčího teen časopisu. V blond vlasech měla růžové melíry a její rádoby drsný pohled mě vraždil asi stejně, jako taková ta kýčovitá zvířátka s velkýma očima a zorničkama, které vypadají, jako kdyby celou noc strávili ve feťáckém doupěti.

Usmála jsem se na ni. „Wow, ty seš ale tupá píča."

Zalapala po dechu a otočila se zpět ke svým stejně blonďatým a stejně pitomým kamarádkám. Jason na mě obdivně pohlédl.

„Seš drsná holka."

Fakt vypadal, jako kdyby to na něj udělalo velký dojem. Cítila jsem se jako v nějakém teen klišé filmu. Vždyť to ani nebyl žádný pořádný stěr. Jen jsem jí řekla, že je píča. Což tedy byla, ale evidentně jí to nikdy nikdo kromě mě neoznámil.

Odvážně jsem s Jasonem pokračovala v cestě do středu školního pozemku. Míjeli jsme nerdy, šprty, knihomoly, geeky, emaře, Potterheady, feťáky, hipstery, hypebeasty, asiaty a jiné cizince, kteří stáli pospolu, protože neuměli dobře anglicky. Následovaly skupinky zamilovaných párů, děvky, nebezpečně vypadající kluci z posilovny, děvky, roztleskávačky, další děvky a fotbalisti.

Přiznávám, začala jsem cítit úzkost. Nebyla jsem zvyklá na takovou koncentraci populárních lidí. Bylo to, jako kdybych se vydala do středu oblasti, kde vybuchla atomová bomba. Radioaktivita sílila a stejně tak můj stres. Nechtěla jsem tu být. Ale to už se na mě Jason obracel a pokynul mi, ať se představím jeho přátelům.

„Jsem Sadie," pověděla jsem nezúčastněně.

„Zahraje si s námi," upřednil Jason a tvářil se, jako kdybych byla pro jejich tým nějaký extra velký přínos. Snad si opravdu nemyslel, že umím hrát fotbal.

„Dobře, Sadie, pojď vedle mě," řekl jiný z kluků. „Pomůžeš mi bránit."

Vyslala jsem k Jasonovi zoufalý pohled. Neměla jsem ho ráda, ale znala jsem ho ze všech těch lidí nejlíp. Možná, že by mě z toho dokázal dostat, když už mě sem přivedl.

„To zvládneš, Sadie," usmál se na mě ten idiot a zcela ignoroval mou snahu ho upozornit na to, že jsem sportovní dřevo. „Věř mi, užiješ si to."

Jen jsem převrátila oči vsloup. O tom jsem silně pochybovala.