(Na komentare celkove a u minuly casti odpovim az mi bude lip, vim o nich...)

„Už se těším, až se poznám s tvými rodiči!" povyskočila vesele Rose a zářivě se usmála. Právě jsme odcházely ze školy a mířily si to ke mně domů. Tak nějak jsem počítala s tím, že bude blondýnka nadšená, já sama jsem se však bála.

„Abys nebyla zklamaná," zamumlala jsem při představě, že Rose očekává nějaké ideální mega přátelské rodiče, a namísto toho bude ráda, když si jí aspoň všimnou. No, u táty jsem si byla jistá, že ji minimálně zaregistruje, ale pak nás nejspíš nechá být.

Pokračovaly jsme v cestě, Logan šel opět za námi a občas jsem zaslechla, jak si pro sebe něco mumlá. Poslední dobou to dělal často, a tak jsem tomu nevěnovala žádnou větší pozornost.

„Ale ale, kdopak to je?" ozval se před námi jízlivý zrak.

Otráveně jsem zvedla oči a spatřila Ninu Boolovou, která kolem boku majetnicky svírala Jasona.

„Co chceš?" zeptala jsem se, protože jinak by ta kráva asi neuhnula.

„Kam máte namířeno?" ignorovala Nina mou otázku. Místo odpovědi ještě pevněji sevřela Jasona, jako kdyby mě to snad mělo naštvat.

„Co ti do toho je?" ozvala se Rose a přeměřila si školní královnu opovržlivým pohledem. „Starej se o sebe, Boolová."

Obdivně jsem na Rose pohlédla. Neřekla bych to do ní, a Nina očividně také ne, protože překvapeně zamrkala a nejistě na blondýnku pohlédla. Pak svou zmatenost však zamaskovala samolibým úsměvem a mávla lhostejně rukou.

„Ty se radši ani neozývej, Roselin. Nikdy jsi neměla na to stát se dobrou roztleskávačkou, jednou z nás, a proto se teď taháš s touhle černou můrou, že? Je mi tě líto."

„Už půjdeme, zlato," snažil se Ninu umírnit Jason. Ta, ale jako kdyby byla paralizovaná.

„A ty, Sadie, stále se nemůžeš přenést přes to, že je Jason můj, že?"

Tomu jsem se už musela zasmát. „To on chtěl do postele mě, ne já jeho. Asi máš nějaké chybné info."

„Pochybuju," ušklíbla se. „Moje informace jsou vždy ty nejpřesnější."

„Tak to ses jistě musela dozvědět o tom, že když se mnou dlouho kecá nějaká tupá píča, dost možná to její hnusnej zmalovanej ksicht dost odnese?"

Rose se rozesmála. Jason vypadal, že k tomu také nemá daleko, ale snažil se tvářit vážně. Nina na mě zírala jako na zjevení, ale nakonec si jen odfrkla a obrátila se k hnědovlasému klukovi.

„Pojď, Jasone, jdeme."

„Táhněte do háje," rozloučila se s nimi Rose a pokračovaly jsme v cestě. „Co to mělo znamenat?" ušklíbla se.

„Netuším," pokrčila jsem rameny. „Občas si přijdu jako v nějakém trapném klišé příběhu."

„Moje slova, sestro," pronesla souhlasně blondýnka.

Po pár minutách chůze jsme už stály před bytem, který měl za chvíli přivítat Rose. Doufala jsem, že nikdo nebude doma, ač jsem Rose přivedla z části i kvůli tátovi.

Odemkla jsem dveře a vstoupila dovnitř. Rose jsem naznačila, aby udělala to samé. Zula si boty a následovala mě. Náš čas u mě doma začíná.