Z nemocnice jsem se vrátila s Loganem v podobném vztahu, jaký jsme spolu měli před pobytem tam. Těm lidem, co se zajímali o duchy, jsem už nenapsala. Logan by mě ani nenechal. Trávil teď se mnou každou vteřinu, a to doslova. Nemohla jsem si vzít mobil ani na záchod nebo do sprchy. Všechno by věděl. Věděla jsem, že jestli chci dát věci do pohybu a naučit se na něm být nezávislá, budu si ho muset chtě nechtě udobřit. Hodně udobřit.

Po škole jsem tedy každý den chodila hned domů, což Rose naštěstí chápala, jelikož to brala tak, že ještě nejsem tak úplně zdravá.

Každý den jsem se s Loganem dívala na South Park a povídala si s ním. Vedli jsme diskuse o všem možném dlouho do noci a občas se mi podařilo ho i rozesmát.

„Nechtěla by sis někam vyjít s Rose?"

„Proč?" optala jsem se. „Mně je nejlíp s tebou."

„To vím," samolibě se usmál. Ten egoistickej parchant. Úsměv jsem mu oplatila. „Poslední dobou jsi ale poslušná. Myslím, že jsi konečně pochopila, čeho všeho jsem schopen a můžu ti věřit."

„Jo," přikývla jsem. „Pochopila jsem to."

„Je dobře, že se dokážeme domluvit i bez použití násilí," pronesl spokojeně. „Mimochodem, už jsi přemýšlela o tom, jak se zabiješ? Už máš jen osm měsíců."

Trhla jsem sebou. Poslední dobou jsem čas moc nevnímala. A on mi mezitím mizel mezi prsty. Zvládnu se za osm měsíců obejít bez Logana? Budu už muset začít trénovat.

„Pravděpodobně se předávkuju," naoko jsem přemýšlela.

„Jo, v tom už máš praxi," zazubil se Logan. „Ale kde seženeš prášky? Všechny ti přece sebrali. Ledaže bys měla nějakou tajnou skrýš," uvažoval.

„Školní fetky mi pomůžou," pověděla jsem a Logan se na mě usmál.

„Super. Takže to už máš promyšlené."

„To mám."

„Nechceš se teda zabít dřív?"

Udiveně jsem na něj zírala. „To proč?"

„No," protáhl. „S Rose se stejně teď už tolik nebavíš a trávíš čas hlavně se mnou, což můžeš i po smrti. Tak kde je problém?"

Ten parchant. Sobec. Mile jsem se na něj usmála a přikývla. „To je fakt, ale chci tu být až do konce. Zabít se můžu vždy, ale není cesty zpět. Chci tu prostě být do posledního okamžiku."

Logan se dlouze zamyslel. Doufala jsem, že mi zase nezačne vyhrožovat. Ale na to jsme teď byli až v příliš dobrém vztahu.

„Dobře," svolil nakonec. „Můžeš tu být až do konce. Když je to tvé přání, tak to budu respektovat."

„Díky," pověděla jsem. „Jsem ráda, že to vidíš takhle, Logane." Ty zmrde.