Jak dny plynuly, náš vztah s Loganem se začal jevit jako ideální. Všechno se změnilo až v předposlední den mého pobytu. To mě totiž přišla navštívit Rose.

„Panebože, máš to tu hezké," usmála se, když vešla do pokoje. „Ale doma je doma, že jo?"

„Hmm," zabručela jsem.

Blondýnka se najednou zatvářila velice lítostivě, jako by jí došlo, co se mi stalo.

„O té hlasovce jsem nikomu neřekla, neboj! Naneštěstí jsem už spala a všimla jsem si jí až ráno. Ani nevíš, jak moc mě to vyděsilo! Okamžitě jsem začala shánět číslo na tvé rodiče a vyčítala si, že kdybych tu zprávu viděla dřív, možná by se nic z toho nestalo."

„Nevyčítej si to, Rose."

„Proč jsi se chtěla zabít?" teď už skutečně brečela. „Proč?"

„Nechtěla jsem se zabít," oporovala jsem.

„Vždyť i bez toho tu budeš jen rok," zazvlykala hlasitě.

Logan mi věnoval velice ošklivý pohled. Věděla jsem, co to znamená. Posrala jsem to. A dny společné zábavy byly během vteřiny a díky jedné větě v silikonové prdeli Niny Boolové. Paráda.

„Sadie, budeš mi chybět!" zvolala a přiběhla přímo k mé posteli. „Co bez tebe budu dělat?!"

„To, co předtím, než jsi mě poznala," uklidnila jsem ji.

„To bude nuda," zajíkala se. „A navíc tě mám až moc ráda na to, abych to zvládla. Až mě opustíš, budu mít taky sto chutí se předávkovat, a - "

„ - Rose, kurva, já se nechtěla předávkovat!" procedila jsem mezi zuby.

„Fajn, ale stejně mi budeš chybět," uzavřela to, sklonila se ke mně a jemně mě objala.

Když odešla, nastala hrobové ticho. Logan si mě přeměroval pohledem a vypadal nanejvýš naštvaně.

„Ty seš prostě nepoučitelná," konstatoval.

„Neřekla jsem jí o tobě. Jen o tom, že mám smrtelnou nemoc, kvůli které do roka zemřu."

„To je ale píčovina," zívl Logan a ušklíbl se. „Ale co jiného by se od tebe dalo čekat. Sadie. Ty mrcho. Chceš mě zničit, ale to se ti nepodaří."

Nic jsem mu na to neřekla. Vítězoslavně se usmál, jako kdyby to snad potvrzovalo jeho slova a následně ke mně připlul blíž, až na dosah ruky.

„Mě se nezbavíš nikdy, Sadie," pokračoval. „Nikdy. Budeme spolu i po smrti, tak si zvykej. A nečekej, že to dokážeš změnit. Myslíš si, jak jsi vychytralá, že? Ale já tě ještě zkrotím. Utrpení, co jsi před nějakou dobou zažila, bylo jen malou ukázkou toho, co všechno dokážu. Těš se."

Logan, zjevně nadmíru spokojený se svým projevem, ode mě odplul zpět ke své židli, ze které mě se samolibým úsměvem na rtech pozoroval. Nenáviděla jsem ho jako nikdy dřív.