Celou cestou domů se mnou Logan nepromluvil. Bylo to poměrně deprimující, vzhledem k tomu, že já jsem s ním mluvila.

„Fakt mě to mrzí," pověděla jsem znovu.

Zase mlčel. Už mě to začínalo štvát. Jak se zdálo, tentokrát mu opravdu došly nervy. Odemkla jsem dveře od bytu a vstoupila dovnitř. Rodiče nebyli doma. Naštěstí. Nepřála bych jim, aby mě viděli v tomhle stavu. Okamžitě jsem ze sebe svékla svůj kurvo-outfit a napustila si horkou vanu. Logan ke mně seděl zády a nemluvil. Rozhodla jsem se, že to budu ignorovat. Až bude mít náladu něco říct, tak to řekne. Hlavu si s tím dělat nebudu.

Po příjemné třičtvrtě hodiny ve vaně jsem se usušila, oblékla do čistého oblečení a vklouzla do postele. Loganovi jsem zapla South Park, aby se měl jak zabavit, ale on byl proti tabletu opět zády a neřekl ani slovo. Vykašlala jsem se na něj a usnula.

Probudila jsem se v půl třetí. Super. Půlka neděle v prdeli. Zvedla jsem se z postele, a v ten moment se Logan otočil. To takhle seděl tři hodiny v kuse?

„Neříkej nic," sykl výhružně, když jsem otevřela pusu. „Seš zkurvená děvka a zaplatíš za to."

Vyděšeně jsem na něj zírala. Vypadal, že to myslí vážně.

„Pamatuješ, jak ti bylo, když jsem tě nechal necelou hodinku o samotě?" protáhl a jízlivě se usmál. Věděla jsem, kam tím míří.

„Logane... ne!"

„Ale jo, ty zpíčená kurvo. Ty zkurvená píčo." Každé slovo válel na jazyku nekonečně dlouho a vychutnával si, jak moc jsem bezmocná.

„Logane..." nechtěla jsem žadonit, ale ani trpět.

„Dva polibky, které nepatřily mně. Jednou Rose, podruhé Jason. A s tím Ukrajincem jsi taky nemusela tak flirtovat."

„Já jsem s ním neflirtovala!" křikla jsem zlostně.

„Hmm," odtušil nezúčastněně. „Neboj, za něj ti dám jenom půlku dne. Takže dnešek. Pondělí máš za Rose a úterek za Jasona. Uvidíme se ve středu, Sadie."

Nehledíc na to, že se většinou snažil působit jako člověk, proplul zdí mého pokoje neznámo kam. Abstinenční příznaky jsem začala cítit okamžitě. Ten... parchant. Přežiju to vůbec?! V bolestech jsem se sesunula na podlahu. Kurva. Krámy jsou proti tomuhle procházka v Disneylandu.

Rozplakala jsem se. Nebyly do vodopády slz, spíš slzy bolesti. Začaly se mi třást ruce i nohy. Pochybovala jsem, že bych se dokázala postavit. Přesto jsem to musela zkusit.

„No tak, Sadie," sykla jsem si sama pro sebe bolestně. „To bude dobré."

Zvládla jsem to. Postavila jsem se. A... vzápětí slétla na zem.

„Kurva," procedila jsem mezi zuby. „Logane, já-já tě tak strašně nenávidím!"

Popadla jsem podlouhlou větev, kterou jsem měla položenou v rohu pokoje. Snad by mi mohla posloužit jako hůl. Však já se nezdám. Takovou radost mu udělat nemůžu.