Většina holek by se po prokalené noci, odnešená někým do jeho bytu, ocitla v luxusním domě, pokoji s hezkými stěnami nebo něčím podobným. Já ale musela být jako vždy výjimka.

Když jsem se probudila, bylo mi opravdu špatně, a zdejší vzduch to moc nezlepšoval. Byla jsem v nějaké chatě, nebo to tak aspoň vypadalo. Ležela jsem v matraci na zemi vedle prázdné válendy s dekou, kterou si nabídl Logan. Ležel proti mně zády, a tak jsem mu neviděla do obličeje. Chata byla dále vybavena miniledničkou a jednoplotýnkovým vařičem. Na stole stála lahev piva a bong.

Vzpomínky na předchozí noc, jako kdyby byly v mlze, ale dredatého kluka jsem si pamatovala. Neměla jsem sílu ani náladu se zvedat, ale věděla jsem, že tu nemůžu ležet věčně. Zkusila jsem vstát, ale můj žaludek začal protestovat. Štěstí, že ten kluk myslel na všechno a já mohla rychle popadnout škopek položený opodál.

Zvuky zvracení ho upozornily na to, že jsem vzhůru a zaklepal na dveře. „Jsi v pohodě?"

„Ne," zamumlala jsem nazpátek.

„V šuplíku u stolu jsou nějaké ubrousky," zavolal nazpět. Vzala jsem si je, otřela se, a pak ucítila, že budu ještě zvracet.

„Kurva," procedila jsem mezi zuby nad mísou. Utrhla jsem si další ubrousek a očistila se. Zdálo se, že teď to už bude v pohodě.

Vyšla jsem ven z chaty a společně se škopkem. Nechci mu to tam zasmradit. Dredáč seděl na lavici, kterou měl položenou u okna, a pokuřoval cigaretu. Když si mě všiml, tak se usmál, a vzápětí zhrozil.

„No nic, řekl nakonec. Asi lepší, než kdybys to hodila na zem."

„Myslela jsem, žes mi to tak dal, kdyby mi bylo špatně," opáčila jsem zmateně.

„No... původně si v tom večer ohřívám nohy. Naliju si tam teplou vodu a ohřeju si je. Ale to je jedno, stejně jsem měl v plánu si koupit nový."

„Nový nohy?"

„Nový škopek," zasmál se.

„Ah. Promiň. Nechtěla jsem, ale bylo to nejblíž."

„V pořádku," usmál se. „Jak říkám, lepší, než aby to skončilo na podlaze."

„Ty tady bydlíš?" snažila jsem se změnit téma.

„Jo," pokrčil rameny. „Rodiče mě vyhodili z domu... Ale o tom se teď nebudeme bavit. Jak se vůbec jmenuješ?"

„Jsem Sadie," pověděla jsem a ucítila, že Logan stojí přímo za mnou. „A asi bych už měla jít. Už ses kvůli mně natrápil dost."

„Když můžu, pomůžu," pokrčil znovu rameny. „Jinak, já jsem Sasha."

„Sasha?"

„Jsem z Ukrajiny."

„Páni. Nevypadáš moc... ukrajinsky."

Usmál se. „A ty nevypadáš jako ta holka, která se na party chovala jako neřízená střela. Tak se prosímtě příště tolik neopíjej. Jako střízlivá jsi mnohem lepší."