Ten večer, když jsem už pomalu usínala, seděl Logan v křesle a nad něčím přemítal. Nejspíš si myslel, že už spím, protože sebou lehce cukl, když jsem se ozvala.

„Logane?"

„Copak se děje?"

„Že mě aspoň na té party necháš fungovat normálně?"

Zarazil se. „Jak to myslíš, normálně?"

„Nebudeš ode mě odcházet na dlouhé vzdálenosti ani mě tím vydírat, slibuješ?"

„Slibuju," řekl, jako by se nechumelilo.

„Myslím to vážně, Logane," procedila jsem skrz zuby.

„Já taky."

„Slib mi to."

„Už jsem ti to slíbil," připomenul mi.

„Ale nemyslel jsi to vážně," zavrčela jsem.

„Ale myslel."

„Logane."

„Fajn, fajn, slibuju. Tahle party se obejde bez mého odchodu nebo vydírání. Ne, že bych tě někdy vydíral."

Protočila jsem očima. Doufala jsem, že to myslí vážně. Další zkažený den jsem opravdu nepotřebovala. Jako by už jen pro mě samotnou nebylo složité se ocitnout na večírku plném barbín a fotbalistů v čele s Jasonem.

Loganům slib mě však aspoň trochu uklidnil a já mohla konečně usnout. Zdál se mi dost zvláštní sen. Byla jsem králík v mrkvovém údolí, kde rostly mrkve naprosto všude. V zemi, v keřích, i na stromech. A pak mám být normální, když se mi zdají takové věci.

„Sadie, vstávej!"

Trhla jsem sebou a otevřela oči, načež jsem vyděšeně vyjekla. Loganům obličej byl tak pět centimetrů od toho mého.

„Idiote," zavrčela jsem a on se zachechtal.

„Jde se na přípravy na party," oznámil mi prostě.

„Kolik je?" zívla jsem. Šok mě sice dokonale probral, ale to mi nebrábilo v ranních instinktech.

„Půl jedný. Party začíná v sedm."

„To jsem spala tak dlouho?" zarazila jsem se zmateně.

„Byla jsi zničená," upozornil mě.

„Kvůli tobě."

„Jak to vezme," ušklíbl se.

Ignorovala jsem jeho slova a znovu se natáhla do postele.

„Sakra Sadie, musíš se připravovat!"

„Seš šílenec. Času mám dost."

„To možná máš, ale ty nechceš vypadat dobře, ty chceš vypadat úžasně. Takže dělej, ať vůbec stíháš!"

Šlehla jsem po Loganovi zlostným pohledem, ale vstala jsem. Sice mě nijak nevydíral, ale při jeho pronikavém hlasu bych stejně neusla.

Po ranní hygieně jsem se začala malovat. Nikdo naštěstí nebyl doma, takže jsem se mohla navléct i do kurvo-outfitu a nedostat za to žádné komentáře, se kterými bych asi souhlasila, ale... ale Logan. Co mám na to říct.

Ve čtyři jsem měla hotovo. Stále jsem ještě měla tříhodinovou rezervu, a přesto se svým vzhledem byla v rámci možností spokojená.

„Co teď?" pohlédla jsem na Logana vítězoslavně.

„Teď," protáhl. „Teď si pustíme South Park."

______

A Kari dneska byla naposledy ve škole:3 Ač se vánoční nálada stále nedostavila, aspoň mám radost z volna. 😃 Kdo ho má taky, užívejte! ^-^