„Ty naušnice s mrkví sis kupovat nemusela," mrk na mě Logan poučně.

„Chtěla jsem je," odsekla jsem. „Líbí se mi."

Vletěl přede mě a pak mě obkroužil. A pak znovu, znovu a znovu. Snažila jsem se ho ignorovat, což kupodivu nebylo tak složité. Z jeho nedávného oddálení od mé osoby jsem byla stále ještě tak zničená, že mě snad ani nemohl vytočit. Všechno bych mu odkývala, jen už abych byla doma. Z kabelky jsem si vytáhla krabičku cigaret a zlatý zapalovač s motivem 3D draka, který měl místo oka rudý diamant. Samozřejmě ne pravý.

Logan kolem mě přestal kroužit, zastavil se přede mnou a měřil si mě rodičovským pohledem. Nad tím jsem musela převrátit očima.

„Jestli budeš dál tak hodně kouřit, tak dřív umřeš."

„Zbývá mi rok života, kreténe," zavrčela jsem, strčila si cigaretu do úst a zapálila ji.

„Hm," zamumlal. „Stejně to ale nemusíš dělat."

„Většina lidí by kvůli životu s tebou skončila na tvrdých drogách a antidepresivech. Buď rád, že nejedu v tom," odsekla jsem a pokračovala v chůzi.

Logan mlčel. Nejspíš si uvědomil, kolik je v tom pravdy. Nebo si jen řekl, že nemá náladu se mnou ztrácet čas a že si názor, že má stejně pravdu, nechá pro sebe. To by mu bylo podobné.

Cesta domů pro mě byla nekončícím utrpením a když jsem tedy konečně odemykala ty mně tak známé dveře, nemohla jsem se přestat hystericky smát.

„Sadie, to jsi ty?" ozvalo se z kuchyně. Ztuhla jsem. Netušila jsem, že bude doma.

„Tati? Jo, jsem to já," zamumlala jsem a chystala se co nejrychleji vytratit do pokoje. Přibližující se šlápoty bot ale mluvily za vše. Nemělo to cenu. Otec stál za chvíli celý přede mnou, v celé své kráse. Mlčel a prohlížel si mě odshora dolů. Naštěstí jsem na sobě měla své školní oblečení, a ne ty hadry pro kurvy, to bych u něj klesla ještě víc. Tedy... pokud to ještě víc jde.

„Jak to jde ve škole?" optal se mě.

„Našla jsem si kamarádku," pověděla jsem, protože jsem věděla, že tento znak socializace ho zaujme. „Jmenuje se Rose," pokračovala jsem. „Taková blondýnka, možná ji znáš... a pořád mě zve do obchoďáku. Teď... teď jsme tam spolu zrovna byly."

Úzké rty vytvořily něco, co lehce připomínalo spokojený úsměv. „Někdy mi ji přiveď ukázat."

„Určitě přivedu. Je to fajn holka."

Táta vytáhl za zadní kapsy kalhot koženou peněženku a podal mi pár bankovek. „Tady máš, Sadie. Na ty vaše nákupy. Kup si něco hezkého, a hlavně víc barevného."

Usmála jsem se a přikývla, načež se otec spokojeně vydal zpět do kuchyně. Cítila jsem se zvláštně. Náš vztah nebyl zrovna zdravý, ale aspoň na tom teď nebyl tak špatně. Věřila jsem, že bude z Rose nadšený, a to rozhodně víc, než ten parchant Logan.