Jak hodina skončila, hodlala jsem se vytratit na toalety. Měla jsem chuť si celý obličej namočit do ledové vody, ačkoliv bych s tím zničila makeup. To mi v tuto chvíli ale bylo jedno.

Zvedla jsem se a beze slova odešla z učebny. Nevím, co jsem si myslela, každopádně Rose a Logan mě pronásledovali, jako nějací mí bodyguardi. Smířila jsem se s tím, že si Logan nedá pokoj a že mě Rose uvidí hnusnou a nenamalovanou. Sama bez makeupu jistě vypadala jako obrázek, přestože ho měla požehnaně. Mě by nezachránila ani celá fasáda té bílé sračky, ale aspoň pár pupínků to zakrylo.

Na chodbě jsem však málem vrazila do kluka, který na mě přivolal strašlivou zkázu.

„Promiň, nechtěl jsem," omluvil se mi, ačkoliv jsem to byla já, kdo mu vstoupil do cesty.

„V pohodě," zamumlala jsem a pohlédla na něj. To jsem neměla dělat. Vedle něj stál Jason a nějaký další kluk, kterého jsem znala jen od pohledu. Fotbalisti. Jason si pohledem přeměřil mě a následně Rose, která okamžitě zrudla. Logan se opíral o nedalekou školní skříňku a dělal, že zívá. Chtě nechtě jsem s ním musela souhlasit. Setkání a fotbalisty jsem se snažila vyhnout...

„Ahoj," pozdravil nás Jason, ale poznala jsem, že ten pozdrav věnoval spíš mně. „Jak je?"

„Blbě," řekla jsem jen. Chtěla jsem to mít co nejrychleji za sebou.

„Ale ne," nejpopulárnější fotbalista se zatvářil smutně. „Co se stalo?"

„Chcípla mi rybička," pověděla jsem první blbost, co mě napadla. Logan na mě zmateně pohlédl, stejně jako Rose, ale Jason mi věnoval lítostivý pohled.

„To mě moc mrzí. Chceš nějak pomoct?"

„Ne, dík," odtušila jsem a provlíkla se vedle něj a jeho kamarády směrem k záchodům. Opravdu jsem na ně teď neměla náladu. Ne, že bych ji někdy měla...

Logan šel mlčky za mnou. Nic neříkal, ale vytušila jsem, že je rád, že jsem se s Jasonem dál nebavila a odešla. Věděla jsem, že se po naší nedávné hádce už uklidnil a tohle mu jen potvrdilo, že nemá důvod mi nevěřit. Z jeho psychopatickou osobností jsem se však bála, že toto období nepotrvá věčně a je to jen klid před bouří... Snažila jsem se na to nemyslet a užívat si to, že se alespoň chvíli chová normálně. Tedy... tak normálně, jak se jen průměrný Logan může chovat.

Na toaletách jsem si nakonec umyla ledovou vodo jen ruce a opláchnutí obličeje oželela. No, přece tu nebudu dvě hodiny bez makeupu. Co jste si mysleli? I když, možná bych tím mohla odpudit Jasona...

„Sadie, jsi tu?" ozvalo se ode dveří.

„Jo, Rose," zvolala jsem. „Jsem tu."

„Jason se ptal, jestli jdeš na tu party o víkendu," pověděla lehce otráveně. Snažila se to zakrýt, ale mně bylo jasné, že žárlí. Z jedné strany jsem se divila, měla přece kluka. Z druhé strany jsem se divila též, nebylo přeci na co žárlit. Jason je pro mě obyčejný idiot.

Pověděla jsem tuto větu nahlas, aby v tom Rose měla jasno a ona se celá rozzářila.

„Podle mě je milý," ohradila se proti mému názoru, ale bylo na ní vidět, že ji těší.

„Řekla jsem mu, že na tu party jdeme," dodala. „Takže počítej s tím, že tě bude vyhledávat na každém kroku."

„V tom případě doufám, že se budeš držet blízko mě," ušklíbla jsem se. „Nechci trpět sama."

______

Nevím, jak u vás, ale u nás dneska začalo sněžit (už zase) a já si zase víc uvědomila, že jsou Vánoce doslova za dveřmi.

Tak nějak tenhle rok nemám ani přesto vánoční náladu a vůbec netuším proč. O..o Snad to ještě přijde.

Nicméně... kdybyste mi někdo (třeba osm lidí) úplně nááhodou chtěl dát dárek, tak... víte, co máte dělat. 😂😂

(Vím, že jsem s tím otravná, ale jsem opravdu netrpělivý člověk 😂😂)

Zároveň vám chci poděkovat za aktivitu u příběhu, pomalu (no, celkem rychle) se blížíme k 6K přečtení a aby toho nebylo málo, nad vašima komenářema mám často záchvaty smíchu. Tenhle vražedný příběh bude ještě sranda. 😂♥️