"Můžeme si sem přisednout?" Zeptala se Amy. "Jasně, mimochodem já jsem Ron Weasley." představil se zrzek. "Amy Townsová. Tohle je moje kamarádka Elizabeth." ukázala na mě.

"Rád tě poznávám. Amy, Elizabeth rád bych vám představil Harryho Pottera. Ukázal na chlapce sedícího naproti němu.

"Harryho Pottera? Ty jsi ten Harry Potter?" Amy vypadala strašně překvapeně. Netušila jsem proč. "Ano, to jsem já. Asi ti to bude připadat zvláštní, ale ještě před pár měsíci jsem ani nevěděl, že kouzla existují."

"Amy, proč si tak překvapená?" zeptala jsem se nic netušíc. "Víš, Harry Potter je legenda. Jako jediný porazil Ty-víš-koho." vykulila jsem na ní oči "To teda nevím koho." Harry se zasmál.

"Myslí tím Voldemorta" při tom jméně se Ron i Amy otřásli. "Zlého černokněžníka, který vraždil pro radost a chtěl ovládnou celý svět. Když jsem byl ještě malý, nějakým způsobem se mu pokazilo kouzlo, kterým mě chtěl zabít a sám zmizel."

Tak teď jsem zůstala znova čumět. Tolik jsem toho ještě nevěděla. Po chvíli mi to došlo a zavřela jsem pusu, kterou jsem měla do té doby dokořán.

Ron se snažil Harrymu vysvětlit Famfrpál, kouzelnický sport na košťatech a my si s Amy povídali o různých magických stvořeních. Když mi Amy řekla, že draci existují, myslela jsem, že puknu radostí.

Po chvíli přijela nějaká dáma s vozíkem plným sladkostí a Harry nakoupil sladkostí tolik, že jsme ani nemuseli my ostatní nic kupovat.

Po cestě jsme jedli všechny možné sladkosti od čokoládových žabek po Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Pak jsme se převlékli do hábitů a už jsme byli skoro na konci cesty. 

Když jsme se vymotali z vlaku, zavolal si nás k sobě Hagrid, obrovský chlap. Hagrid dělá v Bradavicích hajného a je strašně milý a dobrosrdečný.

S Hagridem jsme přejeli po loďkách jezero, přičemž nějaký přitroublý bloňďák nadělal hrozně moc rámusu. Dva tlouštíci, kteří vypadali jako jeho kumpáni se smáli všem jeho blbým vtipům a bloňďák si myslel že je hrozně super.

Poté jsme dorazili před velké vrata, kde stála vysoká kouzelnice v zeleném hábitu.