Když jsem ráno vstávala, zbývaly asi ještě dvě hodiny do první vyučovací hodiny, ale já už prostě nemohla usnout.

Potichu jsem přešla do koupelny, dala si rychlou sprchu a sešla dolů do společenské místnosti.

Vzhledem k tomu, že bylo brzy ráno, mě velice překvapilo, že tam nejsem sama. Byli tam se mnou další dva lidi. Dva zrzci, kteří se mi předešlého dne rychle představili a někam utekli, Fred a George Weasleyovi.

"Ahoj, El!" řekl Fred nevinně a nenápadně něco strkal do kapsy. Toho jsem si samozřejmě všimla, ale rozhodla jsem se být zticha.

"Co tu vy dva děláte tak brzo?" zeptala jsem se, ale George mi bleskurychle odpověděl. "Na to by jsme se mohli zeptat i my tebe."

"Jo, to je pravda... Takže mi nic nepovíte?" dvojčata se kamarádsky zašklebila "My tady připravujeme..." řekl Fred "...Plán" dodal rychle George.

"Plán? Na co?" "Na dnešní večer, máme v plánu něco udělat paní Norrisové, ale tak aby nevěděla, že jsme to byli my." "Ráda vám pomůžu!" nabídla jsem se.

"Dobře," řekl Fred a vytáhl z kapsy ten papírek, který předtím schoval. Rozbalil ho, poklepal na něj hůlkou a řekl: "Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti."

Poté, co větu pronesl se na papírku začali objevovat chodby, pokoje a jmenovky. Po chvíli jsem si všimla svojí jmenovky.

"Co tu dělá moje jméno?" vyhrkla jsem. "Jsou tam jména náš všech, i moje, Georgovo, dokonce i Brumbálovo." odpověděl mi Fred a ukázal na mapku, přímo na jmenovku Albus Brumbál. "Takže, tohle je vlastně mapa Bradvic?" "Ano, na sto procent přesná."

"Takže, ta vypelichaná kočka se každou noc prochází touhle trasou, pokud ji něco nepřiláká." začal mi ukazovat místa na mapě a vysvětloval mi plán.

Po nějaké době se začala společenka zaplňovat a my museli vše sbalit a jít na snídani.

Tam jsem potkala Amy, Charlotte a Sam. Společně jsme se nasnídali a vydali se na svou první hodinu.

Naše první hodina byly lektvary s profesorem Snapem a Zmijozelem.

Snape byl chlápek s nechutně mastnými vlasy a zvláštním nosem.

Už od pohledu mi bylo jasné, že to nebude milý pán, ale to jsem ještě nic nevěděla.

Když jsme přišli do učebny, Snape nás vybídl, aby jsme se posadili a začal něco kecat.

Po chvíli se začal vysmívat Harrymu a ptát se ho na otázky, které chlapec z mudlovské rodiny nemohl vědět. Poté se mu znovu vysmál, že je hloupý a neví odpovědi a začal nám něco vysvětlovat.

Co dělalo dvouhodinovku nejmíň nepříjemnou, byl Zmijozel. Ty otrapové pořád něco kecali a nějaká ošklivka se tomu hrozně hihňala.

Snape se mě často na něco zeptal a měla jsem pocit, že nebudu zrovna jeho oblíbenkyně.

Po příšerných dvou hodinách jsme se vydali na přeměňování s McGonagallovou. Bylo to rozhodně příjemnější než lektvary, ale McGonagallová byla přísná a přeměňování složité.

Poté jsme měli ještě kouzelné formule s malinkým profesorem Kratiknotem a obranu proti černé magii s podivným, koktavým profesotem Quirellem.

Všechno mě celkem bavilo, až v jednu chvíli...

"Hej! Šmejdko!" ozvalo se za mnou na chodbě "Hlavně. Se. Neotáčej." zasyčela na mně Amy. Pozdě.

Byl to zase ten bloňďatý pitomec.

"Představte si hoši, prý tu máme kromě Grangerový ještě nějakou šmejdku." ty dva hromotluci se rozřehtali. "Ty budeš Elizabeth, co? Takový nechutný jméno... Je vidět, že patříš k mudlům. Tak si užívej svůj nevýznamný život, čau!"

Odešel, doprovázený smíchem těch dvou tlustých prasat a holky, kterou nejspíš nakopl kůň do obličeje.

"Nevšímej si toho, El, je to prostě blbeček." řekla Sam "Asi jo." Dala jsem jí za pravdu. Pak jsme se zase pustili do řeči a šli do našeho pokoje.

"Já jsem hrozně unavená, řekla Charlotte po večeři. Už asi půjdu spát. Lehla si a hned vytuhla. Za světla. V hluku. Nechápu jak mohla usnout.

Poté už jsem ani já a holky moc neudělali, ale když Amy se Samanthou usnuli, potichu jsem se vyplížila z pokoje.

Dámy a pánové! Další kapitola je po takové době na světě! Moc nebudu stíhat kvůli škole a o prázdniny budu pořád někde pryč, takže příští kapitola možná až po prázdninách.
                               
-Váš super spisovatel, Maxx!