1. Září jsem stála na nádraží King's Cross, jak bylo napsáno na jízdence. Rodiče mě přivezli, ale museli rychle odjet kvůli práci. Byl tu však problém.

Vlak odjížděl z nástupiště devět a tři čtvrtě. Žádné takové tu však nebylo. Bylo tu nástupiště devět a nástupiště deset, ale nic mezi tím.

Po chvíli jsem začala přemýšlet nad tím, že je to asi jenom vtip a nikam se nedostanu, ale pak do mě někdo vrazil.

Byla to celkem vysoká bloňďatá dívka, která za sebou táhla veliký kufr a v ruce měla stejně jako já klec a v ní sovu.

"Ou, promiň" vyhrkla jsem. "Ne, to já jsem měla dávat pozor." Dívčina se mi zalíbila, byla celkem milá. "Jsem Amelie, ale můžeš mi říkat Amy." podala mi ruku a představila se. "Já jsem Elizabeth." Také jsem se představila a podala si s ní ruku.

Amy poté ztlumila hlas a řekla "Ty taky jedeš do Bradavic, že jo?" Přikývla jsem. "Poznala jsem to podle té sovy."

Za Amy se objevila dívka, která vypadala jen o pár let starší než my.

"Vidím, že už máš kamarádku, Amy! Představíš mě?" Mile se na mě usmála. Byla si s Amy hodně podobná.

"Elizabeth, tohle je moje sestra Lucy. Lucy, tohle je Elizabeth." podali jsme si ruce.

"Vím, že to asi bude trapné, když se takhle zeptám, ale kudy se vlastně dostaneme na nástupiště devět a tři čtvrtě?." zeptala jsem se a cítila se trochu jako bych sem nepatřila.

"Ale ne, není to trapné. Spoustu lidí z mudlovských rodin to neví." "Mud- Co?" znovu jsem se cítila zvláštně.

"Mudlové jsou lidé, kteří neovládají kouzla." vysvětlila mi rychle Lucy. "Pojď, musíš jednoduše projít touhle přepážkou." zastavili jsme se před přepážkou mezi nástupišti devět a deset.

Lucy s Amy proběhli přepážkou a já zůstala zírat. Nechápala jsem jak to udělali. Po chvíli mi došlo jak musím vypadat, když čumím na zeď a rozeběhla jsem se.

Najednou jsem stála na nástupišti plném lidí a na koleji jsem před seboz viděla velkou červenou lokomotivu.

"No, vidíš, ani to nebolelo." Blondýnka už zase stála vedle mě a usmívala se.
Chvíli jsme jen tak stály a Amy mi  vysvětlovala jak to chodí u kouzelníků.

Po chvíli vlak zahoukal, což označovalo, že brzy odjede. "Pojď, naložíme kufry a najdeme si kupé."

Šli jsme do vlaku a našli jsme nějaké kupé. Sice už v něm někdo seděl, ale bylo v něm aspoň nějaké místo.

V kupé seděli dva kluci, jeden černovlasý s brýlemi a jeden zrzek s pihovatým obličejem.