O týden později přiletěla další sova. Obálka, kterou držel výr v zobáku, byla napohled stejná jako ta minulá. V dopisu však stálo:

"Vážená paní Lawrencová, chtěli by jsme vám oznámit, že 20. Srpna k vám přijde Alice Sealmanová, zaměstnankyně Ministerstva Kouzel. Ukáže vám vstup na Přícnou ulici a pomůže vám sehnat veškeré potřebné věci ze seznamu, který byl v minulém dopise. Rádi by jsme vás také informovali, že spěšný vlak do Bradavic odjíždí v neděli 1. Září a školní rok začíná v pondělí 2. Září."

Když jsem zjistila, že do setkání s paní Sealmanovou zbývá více než měsíc, málem jsem zešílela. Celou tu dobu jsem nemohla myslet na nic jiného, než na Bradavice.

Přemýšlela jsem, jestli když existuje magie, existují také draci. Doufala jsem, že ano a že nějakého uvidím. Pokud by ale existovali, jak je možné, že jsem je ještě neviděla?

Nad tím a spoustu dalšími věcmi jsem stále přemýšlela.

Jednoho rána na dveře mého pokoje, na kterých viselo spoustu plakátů s draky, zaklepala máma.

"Elizabeth, vstávej, máš toho hodně na práci." Samozřejmě, že se mi z postele ani trochu nechtělo

"Mami, vždyť jsou prázdniny!" zakřičela jsem na mámu přes dveře. S tím však máma nesouhlasila.

"Ano, ale dnes je dvacátého srpna. Víš co to znamená?" Chvíli trvalo, než mi docvaklo, co je to datum zač.

Vyletěla jsem z postele, bleskurychle se oblékla, vzala batoh a běžela po schodech dolů do kuchyně.

Máma mi chystala vajíčka se slaninou, moje oblíbené. Na zdravé jedení jsem kašlala, opravdu jsem nechtěla být vyhublá na kost jako jiné holky.

Když jsem dojedla, zaklepal na někdo na dveře. Rozběhla jsem se a otevřela.

Přede mnou stála celkem mladá žena s krátkými blonďatými vlasy a výraznýma modrýma očima. Na sobě měla úzké džíny, šedivé tričko a slabou mikinu. Vypadala velice sympaticky.

"Ahoj," řekla a podala mi ruku " já jsem Alice Sealmanová. A ty budeš určitě Elizabeth Lawrencová?" dívka se mi svým chováním líbila.

"Ano, to jsem já." také jsem jí podala ruku "jdete dál, paní Sealmanová, nebo rovnou vyrazíme?"

"Tykej mi prosím, radši bych hned vyrazila, běž se rozloučit s rodiči a přijď, jo?" "Dobře, hned jsem zpátky" řekla jsem a šla za mámou. Táta už odešel do práce.

"Tak ahoj, zlato. Jídlo jsem ti nepřipravila, protože si určitě něco koupíš." máma se na mě usmála a dala mi pusu. "Tak ahoj, uvidíme se večer."

Alice na mě čekala opřená o naší modrou zeď a když jsem vyšla, tak na mě začla mluvit. "Tak, teď se musíme dostat do Londýna. To bude celkem jednoduché, použijeme přemisťování." řekla a zazubila se na mě. "Co je to přemisťování?" zeptala jsem se zvědavě. "To hned uvidíš, teď se mě chyť." chytila jsem se a Alice vytáhla hůlku. Švihla s ní a já ucítila zvláštní pocit. Všechno okolo nás se najednou točilo. Když se svět přestal točit, byli jsem však úplně jinde. "Vítej v Londýně" řekla Alice "pojď, jsme jen kousek od Příčné ulice."