☞☞☞☞☞☞

Okno světa otevřené,
blahý větřík na tváři lechtá.
Ptačí písně i dětský smích nese,
co bylo, možná bude potichu šeptá.

Vlasy na slunci mění se ve zlato,
tóny piána lehounce tančí.
Píseň života vábí poslechnout,
tváře všech kolemjdoucích k oknu otáčí.

Se západem slunce odchází zrak,
večerní atmosféra nás dusí.
Únavu v posteli přečkáme snad,
stejně to zítra zas zkusí.

A když konečně je ticho,
ten sametově jemný křik.
Vylezem z okna pod bledou tvář Měsíce,
a stopem jedem pryč.

☜☜☜☜☜☜